Tak, na začátku všeho byly kanady vz. 60, hnědé – důstojnické. Tedy kdysi se jim tak dalo snad i říkat, a do nedávna z nich byla jen na kámen ztvrdlá, neforemná a plesnivá kožená hrouda s podrážkama
Někdo by je možná bez váhání hned vyhodil, no já se onehdy vydala na cestu jejich obnovy…
Jako první jsem z nich vymotala zbytky tkaniček a vylovila cosi zeleného, co s kusem bujný fantazie připomínalo tvar vložek. A botky šly rovnou do pračky (klasicky na 40°C, včetně běžnýho prášku na praní). Nebojte se toho! Já v pračce peru obvykle všechnu svou obuv, bez ohledu na materiál (akorát ty dnešní membrány bych asi nepokoušela). Navíc je potřeba zbavit kůži všech nečistot, a než to drbat ručně, tohohle vás pračka vážně hodně ušetří

Vzhledem k plísni, respektive toho zápachu, doporučuji vyprat v takovém případě klidně dvakrát za sebou a třeba s přidáním octa (ten pohlcuje pachy a zároveň dezinfikuje a odmašťuje). Po vyjmutí z pračky nastala fáze rovnání, prostě jsem jim dala tvar boty, a potom došlo na sušení. Sušení jsem věnovala poměrně hodně času, to se nedá podceňovat, a kůži je potřeba zbavit úplně vody, takže to bylo třídenní pozvolné usychání a vysychání na radiátoru (je dobrý manipulovat s nima tak, aby se jich ruka na povrchu dotkla co nejmíň). Boty suším zásadně postavené na podrážkách. V tuhle chvíli nevypadaly ještě z daleka nositelně – kůže byla opět dost tvrdá, v některých místech byly červené fleky různých odstínů, a k mojí nelibosti z nich byla cítit i ona plíseň (hegeš). Ale kůže uvnitř vypadala zdravě, kromě toho mírného zápachu by jí to snad nikdo ani nevěřil

Další etapou bylo měkčení kůže včetně samotný impregnace. Na to jsem použila propylenový olej (z bývalých armádních zásob, dá se hůř sehnat, ale v některých vojenských skladech je snad k mání) přímo určený na obuv. Bavlněným hadříkem jsem nanesla tenkou, ale stejnoměrnou, vrstvu po celém povrchu a dala opět na radiátor. Do druhého dne se tahle vrstvička hezky vpila do kůže. Hadřík mi přitom pomohl zbavit povrch nějakých těch zbylých nečistot, a dále to bylo znamení, že kůže byla dostatečně vyschlá, a je připravená absorbovat… Tentokrát jsem si vzala malý kartáček (bohatě mi postačil starý zubní) a olej jsem jím po povrchu roztírala již v „silnější“ vrstvě. Štětiny kartáčku mi pomohly dostat olej do všech škvírek na povrchu obuvi, i pěkně u švů. Takto naolejované jsem je nechala zase na radiátoru po dobu asi dvou dní. Průběžně jsem je však i zkontrolovala, a ujistila se, že olej se do kůže vpíjí, a zvláčňuje ji. Vlastně už druhý den byla kůže na nejvíc poškozených místech „suchá“ a olej v ní skoro všechen zmizel. Povrch jsem po dvou dnech důkladně přetřela bavlněných hadříkem (jakoby vyleštila), protože na některých místech zůstaly ještě drobné zbytky oleje, zároveň jsem provedla kontrolu ohebnosti a zda jsem nanesla oleje na kůži dost, anebo naopak né příliš moc. A nastala tak další operace, kdy je potřeba dodat kůži jakousi ochranu povrchu. K tomu jsem použila bezbarvý hydrofobní krém na vojenskou obuv, který je nejen vhodný pro obuv z přírodních usní, ale také prý pro obuv s goretexem (obsahuje včelí a montání vosk, mazadlo, hydrofobizační činidlo, silikon, kaučuk a organické barvivo). Znovu za pomoci jakéhosi kartáčku jsem to nanesla rovnoměrně na kůži a nechala zaschnout. V návodu píšou, že zaschnutí trvá cca 15 minut, já tomu dala toho času o trochu víc (cca 2x tolik). Nejenže jsem měla obavu jak dobře se to bude pojit s předešlou vrstvou oleje, ale nepřipadalo mi to po čtvrthodině dost zaschlé (spíš bych asi většinu setřela hadrem). Potom jsem to jednoduše rozleštila bavlněným hadříkem. Ještě to ale nebylo finále, alespoň co se týče mojí spokojenosti ohledně budoucího vzhledu. Kůže byla v tuto chvíli už pěkně měkká, ošetřená proti vodě… No ale souvislou hnědou barvu to rozhodně nemělo. Jelikož jsem už jednu vrstvu vosku nanesla, zvolila jsem už jen obyčejný hnědý krém na boty. Ačkoli se dají běžně pořídit vosky na koženou obuv již v dané barvě (například Sigal), dala jsem po praní v pračce raději přednost oproti jedné vrstvě těmhle dvěma (kvalitnější vosk a na to barevný krém). Krém dodal botám dokonce i lepší lesk, kterého u leštění vrstvy s voskem nedosáhnete, kůži více zvláčnil, a jako samostatná další vrstva botu líp ochrání. Navíc má krém na boty určitou specifickou vůni, která částečně kryje ten nepříjemný plísňový odér.
S výsledkem jsem docela spokojená, i když osvědčit se v terénu bohužel ještě nestihly. Určitě v nich ale bude opět jako v pokojíčku, a ani trocha vody v řece je nerozhodí.
Přeji suchou nohu všem
