Mě osobně teda tyhlety vařiče na tekutej pohon nikdy nepřesvědčily. Už proto, že nejen ty ručně robený, ale i většina těch kupovanejch jaksi není zároveň i nádobou na tu danou hořlavinu. Navíc je s nima všeobecně větší problém, co se zprovoznění (zážehu) týká.
Když už provoz na líh, tak na tuhej. Stará osvědčená klasika z pozinkovanýho plechu ve formě krabičky, rozbalená připomínající „postel“, je v skutečný nouzi k nezaplacení. Dneska ji znáte jako vařič Esbit, sice z jinýho materiálu (nechápu důvod – neváží to skoro nic) a navíc mnohonásobně dražší, ale dá se tu a tam ještě pořídit originál ČSLA cca za 20,- Kč (čili za desetinu ceny toho současnýho od soudruhů z Německa).
No, asi před 20 lety (přesněji začátkem 90. let) jsem měla možnost okusit i některý KDP jak britských, německých, ale i francouzských… vojsk. Tyhle denní dávky byly celkem pestrý, a obsahovaly mmj. taky lihový vařiče (na tuhej líh pochopitelně). Jednalo se vlastně jen o kus tvárnýho plechu s prořezy (viz foto – omlouvám se za kvalitu, ale foceno mobilem). Jako nouzák stačí bóhatě i to, a ze skušenosti mohu prohlásit, že nejsou jednorázový.
Jinak se zamejšlím spíš doplnit výbavu o dřívkáč, protože jak dneska víme, někdy si holt ohýnek dopřát nemůžeme. Nejvíc se mi líbí s ohledem na skladnost asi to co si upravil macmatej, vlákno o tom zde:
viewtopic.php?f=11&t=850