Od hliníku k nerezuDocela dlouho jsem hledala ideální neplastovou flašku, kterou bych s sebou mohla vláčet jak do lesa, tak každý den v batohu nebo tašce. Jako všichni jsem začala hledat mezi hliníkovýma flaškama, takže jsem narazila velmi brzo na švýcarskou armádní lahev s dřívkáčem. Objem 1l by byl fajn, ale nějak jsem nikdy nenašla důvěru v korkový špunt a furt kontrolovala, jestli nepovolil. A na denní nošení to taky moc nebylo, pokud jsem se nechtěla cítit jako mimozemšťan.
- Benzina, Švýcarka, Pinguin a petka
Na přelomu předminulého a minulého roku měla Benzina akci na hliníkové trojboké flašky s plastovým šroubovacím uzávěrem. Měli tři velikosti, největší 0,75l. Té jsem se natahala opravdu hodně, každý den až do března tohoto roku. Nebyla to špatná lahev, ale blbě se čistila a pokud v ní voda stála víc jak půl dne, potom jsem v ní cítila pachuť hliníku. Pilo se z ní velmi dobře, ale tu pachuť hliníku jsem nemohla překonat, a hledala jsem jinou alternativu. Taky mi vadilo, že po pravidelném nalévání horké vody se začal "rozpíjet" vnější nátěr, což ve mě moc nevyvolávalo důvěru ve zdravotní nezávadnost.
Flašky od Sigg nebo Wengeru jsem nechtěla, protože je to zase hliník (a za vysokou cenu), navíc uvnitř potažený nějakou antibakteriální vrstvou (Bůh ví, z čeho - tohle v pití přimísené mít nechci), a nedá se do nich nalít horká voda, ani v nich voda ohřívat.
Nakonec jsem skončila u nerezové litrovky od Pinguinu. Velikostně je velmi podobné švýcarské flašce, jenom je užší. Uzávěr je plastový s pořádným gumovým těsněním (což u předchozí lahve nebylo moc dobře udělané) a velmi dobře se otevírá. Původně byl k flašce ještě sportovní uzávěr "na cucání," který jsem ovšem vyhodnotila, že je úplně k ničemu - na rozdíl od plastových flašek se sportovním uzávěrem, nebo speciálního uzávěru na Wengerech není jak vyrovnávat vznikající podtlak, takže se člověk nenapije. Používám tedy jenom klasický šrubovací. Díky širokému hrdlu a lesklému vnitřku člověk vidí, co pije (což je obzvlášť v létě jako letos k nezaplacení - plno vos). Díky tomu se do ní dají sbírat i třeba jahody nebo jiné drobné plody. Široké hrdlo má ale i odvrácenou stránku, pokud člověk nedá pozor, pobryndá se. Voda v ní nechytá jakoukoliv pachuť, i když stojí třeba dva dny. Což teda normálně stát nenechávám, lahev se snažím nejpozději večer vypláchnout a otevřenou nechat stát do dalšího použití. Čistím teplou vodou, občas s troškou octa. Nosím jenom čistou vodu, takže s usazeninami problém nemám. Kvůli objemu 1 litr to není ideální na vícedenní akce, tam zatím zůstávám věrná petkám. Počítám ale, že si pořídím ještě druhou, čímž tato nevýhoda odpadne. Oproti nerez flaškám od Klean kanteen vyniká i cenou - koupila jsem ji za 250 korun.
Stejně jako hliníková flaška švýcarské armády má i Pinguin na hrdle široký lem, a dá se zavěsit nad táborák místo konvice. To jsem zatím nezkoušela, ale poměrně často ji používám jako termofór, na to je vynikající. Od pořízení ji nosím každý den, jsem velice spokojená. Původní logo na boku se pomalu ale jistě odralo, ale vem ho čert, není důležité. Akorát by to teď na chladnější období roku chtělo ušít nějaký obal, aby mě nestudila do rukou. Upřímně doufám, že mi tato lahev vydrží dlouho.