
Pro mě je konvice, houpající se nad ohništěm, do jisté míry symbolem vandrácké romantiky a nekonečné pohody dlouhých večerů u táboráku. Dost často je čaj taky to první, co se při příchodu do tábora řeší. Voda bublá, zalijete si čaj a dlouhé minuty zíráte do plamenů. Člověk prožívá malé zastavení, na nic nemyslí. A když se hrnek vyprázdní, proces se opakuje. Kamarádi sdílí konvičku a táborem se šíří dobrá nálada, nehledě na počasí a únavu dne.
Osobně jsem až doteď jezdila a chodila ven bez speciální nádoby na vaření čaje. Po dlouhém přemýšlení a různých improvizacích jsem se ale rozhodla si konvičku pořídit. Přinejmenším na menších výletech po okolí si budu moct čaj udělat pohodlně a na vícedenním táboření nebudu muset improvizovat při současném vaření jídla a čaje. (a taky nesnáším mastná oka na hladině) Vzhledem k tomu, že klasickou konvici nemám ani doma, je dost možné, že se občas objeví i na sporáku, protože jsou občas dny, kdy je rychlovarka moc rychlá, a já si čaj ráda dělám v klidu a pomalu.
Netrpím trampským sentimentem, a tak jsem pořídila nerezovou, a ne hliníkovou. Volba padla na GSI Glacier stainless steel kettle o objemu 1l. K mému překvapení není moc těžká ani nijak objemná. Jako výhodu vidím i široký otvor na víčko. Konvička se bude dobře vymývat a také se do ní dá díky velkému otvoru naskládat třeba proviant nebo klidně i složený vařič. V nouzi by se v ní dala uvařit i polívka.
Víčko nedrží na konvici festovně, takže se dá za aretovaný D kroužek pohodlně zvednout, i když bude plná horké vody. Závěs je také aretovaný (drát zapadne do drážek na kotvících plíšcích), což je fajn. Hubička je poměrně drobná, asi aby se konvice dala vložit do další nádoby. Vzhledem k velikosti se do klasického ešusu nevejde, ale třeba do 2,5l velké Tatonky už ano. Vodu nalívá vcelku obstojně, ale uvidím, jak to půjde, až bude plná horkého nápoje. Už teď ale vím, že víčko bude nutné zřejmě při nalévání přidržovat.
Ještě ušít obal a hurá do služby. Co vaše konvičky?