Pája píše:...Teoreticky Kolovratovi mohla blůza propouštět i kvůli zřídnutí osnovy savem, ale spíš bych to tipla na složení látky.
Každá tkanina je vytvořena ze dvou skupin přízí, které jsou vůči sobě kolmé, a navzájem propletené (protkané). Jedny tvoří osnovu a druhé útek. Osnovní nitě (příze) jsou podélné, jsou to ty, které obyčejně při nákupu metráže nazýváme délkou. Útkové jsou naopak ty, které udávají šíři, což je dáno především technickými parametry stroje (tkalcovského stavu).
Rozeznáváme tři základní druhy tkanin, od nich se potom odvíjí další… Je to plátno, kepr a atlas. Jde právě o to provázání osnovních a útkových přízí, a to bez ohledu na použitý materiál.
Proč to zmiňuju? Dost lidí si plete základní pojmy (převážnou většinu), a když se řekne plátno, skoro všichni to automaticky považují za bavlnu (což je asi dáno historicky, a odvozuje se to od tehdejší profese tzv. pláteníků..). Plátno je ale vazba (provázání osnovních a útkových nití), ne materiál! (pozn.: bavlna je materiál)
Pro tento způsob impregnace pomocí kamence (laicky by se dalo říct získání „povrchového odporu“) je nejideálnější látkou - textílií - tkaninou právě plátno. Jde vlastně o nejjednodušší vazbu (protkání), jednu z nejpevnějších, a také nejméně prodyšných. Tuto tkaninu lze za určitých podmínek považovat za nepropustnou (větru, dešti). Osnova s útkem jsou v tomto případě (v tom úplně základním) provazovány 1:1 (viz obrázek; v textilním průmyslu je taková vazba zpravidla značena 1/1), tedy jedna nit střídá druhou.. Při dosažení velké hustoty tkaniny (nepleťte si však hustotu s tloušťkou - sílou tkaniny) se stává taková textilie vhodnou pro plachty, celty, stanovky, x krát zmíněnou sypkovinu (která je hustě tkaná proto, aby jí neprostoupilo peří), a z domácnosti jistě každý zná např. plátěné sáčky na zdobení dortů atd. Je tedy snad každýmu jasný, že jde o tkaninu s naprostou absencí mezer mezi jednotlivými nitěmi (přízemi) při tkaní.
Kde udělal
kolovrat chybu? Nejspíš si nad tím řada z vás láme zbytečně hlavu, rozhodně v tom však nesehrálo žádnou roli použití sava, ani materiál, ale právě způsob tkaní.
Stejně jako ovlivníme vlastnosti některých tkanin použitím nejen určitých materiálů, stejně můžeme ovlivnit vlastnosti jen samotným tkaním (vazbou).
Všichni víme, že
kolovrat se snažil impregnovat bundu, která byla součástí jistého pracovního oděvu, a že šlo i poměrně o dost silný materiál (podotýkám silný v tloušťce). V jeho případě se ale jedná o keprovou vazbu, látku, která je sice také poměrně pevná, ale (narozdíl od plátna) poddajná, pružná (jedním slovem prostě pohodlná), měkká, velmi odolná v tahu, prodyšná…
Typické pro kepr je tzv. řádkování - tkaním (v tom úplně základním se protkávají osnovní a útkové nitě - příze v poměru 1/2 nebo 2/1, rozdíl je pouze ve směru řádků) vzniklý vzor je viditelný, a bezesporu nezaměnitelný (viz obrázek). Nejznámější tkanina s keprovou vazbou je zcela určitě džínovina, ale vlastnosti takových tkanin se dost často využívají i u technických textilií jako jsou např. bezpečnostní pásy apod. Pro pracovní oděvy je tato vazba tkaniny naprosto běžná, tedy nejčastější. V porovnání s plátnem je, a to i při tkaní naprosto stejnou přízí, při stejné hustotě…, nesrovnatelně prostupná, čili není divu, že snadno propouští i vodu (i když se ji budete snažit jakkoliv impregnovat).