Sekery

[divox]

To je v poriadku Beaster,nemám sa prečo hnevať,takto má vyzerať osobná skúsenosť podľa mňa.

Moja skúsenosť s touto sekerou: pri rúbaní suchého tvrdého dreva,dve žrde (buk alebo hrab,neviem presne) a narazení pár uzlíkov sa ostrie vyštrbilo na pár miestach..
Tá umelá hmota ked Ti odíde v lese môžeš s tou sekerou akurát tak rozbíjať orechy,aj doma,neurobíš s ňou už vôbec nič.Osobne žiadnej umelej hmote neverím,mám rád svoje nohy aj ruky.Už som videl dosť zranení so sekerou..

Chlapci,ja vám nechcem zle,neberte to ako útok,kľudne si kúpte čo chcete na čo máte či čo sa komu páči.

[fatal_error]

Noo ked si vezmes, ze tato sekera sa da zohnat za 22€ http://fiskars.zahrada-naradi.cz/fiskars-sekera-x7-121420-x-7-kempinkova-plastove-pouzdro-94233.html Tak si myslim, ze to za tie prachy vobec nieje zle. Povodna cena tam je nejakych skoro 43€ co je masaker..to by som si urcite kupil inu znacku. Nikdy som tuto sekeru nedrzal v rukach, ani s nou nepracoval, no da sa trosku vydedukovat ako sa s nou bude pracovat aj napr. podla tvaru hlavy sekery, ked sa na nu pozeras z vrchu.
Dost pravdepodobne nepojde tak skvele do dreva ako hultafors alebo gransfors, ale zato lepsie sa snou asi bude stiepat. Neviem to by mohol povedat niekto viac osvieteny a hlavne niekto kto tu sekeru ma a vyskusal s nou uz vsetko. Kazdopadne tie zuby na ostri Fiskariek je nieco podobne ako zubky na nozoch Fallkniven. Podla clenov bladeforums - Ak sa vytvoria zuby vraj to staci prebrusit a zuby sa uz potom na ostri neurobia. Pisu to tam viaceri, ze od prebrusenia uz s tym problem nemali. Co sa tyka tej laminatovej (asi) rukovate tak ta by mala vydrzat velmi vela - To ze je skareda jak prase je druha vec

Kazdopadne na dlhdobejsie pobyty v prirode by som volil inu znacku, kde ako si uz pisal aj ty Divox, sa da toporo vymenit aj "na kolene".

[divox]

Pochopili sme,presne o to mi ide.Sekeru,kde sa nedá vymeniť porisko by som nikdy nekúpil,čisto moja skúsenosť.
Tie zúbky poradím kamarátom čo ju vlastnia že čo s nimi..(i tak ju dajú mne naj ju dám na poriadok)

A ešte jedno: keď zlomíte porisko,drevené,a neviete staré vybiť von z hlavy,nikdy ju nedávajte vypáliť do ohňa!Vyžíha sa a koniec jej,bude jak blato,už len prekovať,i to neni isté..(raz to jeden kamarát poradil druhému,zo sekery už nič)

P.S.: Moja sekera je so mnou už od začiatku,na každom vandri,porisko som menil len dvakrát a ostrie brúsilo ručne asi tri krát.Je to obyčajná sekerka z našej kúlničky.Za pár let bude mať 50-ku,spolu so mnou to sa len chválim

[jasommato]

no fiskars som par krat skusal stiepe paradne a a vydrzi celkom vela ale to ze mi pohlad na nu ide vyklat oci a ze sa s nou nemaju zabijat koliky a klince jej neodpustim

mame doma aj stare dobre dedinske sekeri ale na nosenie na batohu su zbitocne taske a tie dve lachsie su tak trochu blatove

inak dnes ta svajciarska dorazila na prvi pohlad vyzera dobre naostrim ju a uvidim ci dobra aj bude

[beaster]

Suhalasim s Tebou ... ako mat ju doma na dvore na stiepanie dreva OK tak sa s nou dobre rube a hlavne ak ju obcas chyti do ruky zaciatocnik tak Ti ju moc neposkodi (bo ma to umele porisko). Ale ten jej vyzor teda fakt nelaka ani mna ... proste v tomto ma Divox pravdu ze do lesa a ku patri nieco krajsie, tradicnejsie a univerzalnejsie

[Bacil]

Okolo domu a pri peci, keď vypaľujem keramiku sa narúbem dreva až až- tak pridám nejaké postrehy. Mám klasickú sekeru, mám fiskarsku, mal som nemeckú sekeru z 2. svetovej (píšem mal - lebo mi ju rozbili "kamaráti" keď ju dostali do ruky, a mám sekerku z 19. storočia ručne kutú (tú som zatiaľ neodskúšal - musím jej dorobiť porisko). Tak pridám nejaké postrehy na ne:
- Klasická kupenská sekera: mal som šťastie a je pomerne kvalitná, zvoní pri poklepaní, ostrie pekne drží. Rúbem s ňou rád, hlavne väčšie a hrčaté kusy, nevadí jej mlátenie - iba raz do roka mením porisko, lebo dostáva zabrať (robím si agátové...). Pri rúbaní používam pohyb, ako keby som chcel aj rezať - jemný rez pri dopade - drevo len tak fŕka
- fiskarska je tiež fajn, ale keďže je menšia, ľahšia, tak s ňou rúbem len menšie polená a robím si triesky na podpal do sporáku. Tvar sekery naozaj s minimom práce rozštiepi drevo - len som si musel zvyknúť na to, že naučený rezoúder pri nej nie je ok - tam musí dopadnúť ostrie celou dĺžkou naraz - iba tak účinne rozpolím drevo. Čo mi vadí je, že nedrží po zaťatí v dreve a tak si polienka musím na klát vyhadzovať rukami - nie ako pri klasickej sekere, že švihnem za seba, napichnem si polienko a šup na klát. Takto ma bolí chrbát z ohýbania Ale zase sa tak ľahko nezakusne do polena ako klasická... Na porisko som si už zvykol, zo začiatku mi vadilo. Trochu chladí v zime a jemne pruží pri údere. Čo oceňujem je rozšírenie na konci poriska - nevykĺzne z ruky. Takú bambuľku si robím aj na drevených poriskách, pár krát mi pomohla pred uletením, keď som od únavy povolil stisk...
- tá nemecká bola neskutočná - dobrý pomer hmotnosti hlavy, dĺžky poriska, tvar, oplechovanie pod hlavou chrániace porisko pri náhodnom netrafení sa...rúbal som s ňou rád a zvládla aj ťažké kúsky dreva.
- a na tú starú recenziu dodám inokedy ešte som si netrúfol ju spojazdniť...a ani nebolo kedy a prečo.

[ROSOMAK]

Nie je to síce sekera ale je to sekerka , po americky tomahawk a po našom valaška s krátkym poriskom

- násada z orechovca obriadená a namorená liehovým moridielkom - vlastný mix /orech, mahagon a čierna/
- hlava obrúsená a vyleptaná v octe s vodou

[atti.hombre]

[keres]

Nova rúčka na mojom tomahwku, trocha zdrsnena

[milosK]

Zdravim ma niekto skusenosti s kovanymi sekerami KRUMPHOLZ??? oproti HULTAFORS maju prijatelnejsie ceny...

[Willy]

GRÄNSFORS BRUKS

Nevím už, ve kterém románu jsem ten text četl, jen si pamatuji, že mne to tenkrát chytlo za srdce.

Zkušený traper se chystá na více jak roční pobyt hluboko v divočině. Před odjezdem ještě musí navštívit obchodní stanici. Pomalu se na pultu vrší železné bobří pasti, pytle s moukou, soudek se střelným prachem, homole cukru, vlněné deky, sůl, olovo, pazourkové kamínky a náhradní díly pro dlouhou pušku, pár plátěných košil, pilníky, paklíky tabáku i čaje, rybářské háčky, také několik nožů, jehly, nitě a korálky na výměnný obchod s indiány. Zdá se, že je už všechno pohromadě a v tom obchodník vyndává z pod pultu velkou sekeru a podává ji zálesákovi. Ten ji rozvážně potěžkává v ruce a prohlíží si strukturu dřeva hikorového topůrka. Opatrně sahá na lesklé ostří, cvrnká nehtem do hlavy sekery a naslouchá zvonivému zvuku dobře zakaleného železa. Nakonec se zeptá, kdo sekeru vyrobil. Obchodník řekne jméno kováře a ukáže na malou značku vyraženou do železa. Lovec jen spokojeně kývne hlavou a přihazuje sekeru na velkou hromadu.

Není nad to, znát osobně nebo alespoň vědět něco víc o výrobci svého nože či sekery.
I já jsem toužil po nějaké takové dobré sekeře a konec konců snad i trochu po podobném zážitku při její koupi.
Při plánování tuším asi naší páté cesty do Laponska jsem zjistil, že při cestě zpět budeme autem jen těsně míjet malou továrničku jednoho z nejzavedenějších výrobců seker Gränsfors Bruks, která je uznávána nejen ve Švédsku, ale i ve světě. A bylo rozhodnuto.
Tahle podzimní expedice nám trvala čtyři neděle, procestovali jsme celé severní Švédsko, Finsko a Norsko. Zážitků bylo plno a o některé jsem se s vámi už podělil v jiných článcích.
Vždycky, když už dovolená končí, přichází takový ten smutek a nostalgie, ale tentokrát jsme měli proti trudomyslnosti nachystánu velmi hojivou náplast. Po celou cestu jsme se snažili moc neutrácet, neboť jsme věděli, že součástí výrobny je i malá prodejna, jejíž kasa už dychtivě očekává naše peníze.
Návštěva předčila veškerá moje očekávání. S kamarádem jsme byli přímo v zálesáckém nebi.
Konečně jsme si mohli pořádně osahat všechny ty výrobky z Gränsfors Bruks.

Naše partnerky jen shovívavě hleděli na své, v tu chvíli „malé kluky“, kterým jen zářily oči a energicky a nekoordinovaně pobíhali po obchůdku. Jeden na druhého jsme stále volali, abychom si vzájemně sdělili nějaký další nový poznatek. Vrcholem bylo, když nám posléze bylo nabídnuto absolvovat exkurzi celého výrobního postupu.
Začínali jsme v kovárně mezi velkými buchary. Mohli jsme stát pár metrů za zády jednoho z kovářů a fascinovaně sledovali celý proces .

Přesně stanovená velikost železné kostky, která byla rozžhavena speciálním hořákem, se „během dvou minut !!!“ změnila v hotový tvar sekery včetně proraženého oka pro topůrko. Byl to úžasný koncert - soulad člověka a stroje. Kovář rozžhavené železo s pomocí kleští obratně přesouval z jedné kovací stolice na druhou a před očima se kus železa rychle měnil. Až úplně na konec, když už hotová sekera ztrácela rudou barvu, prohlédl naposledy kovář svoje dílo ze všech stran, když usoudil, že je vše v OK, strčil v kleštích sekeru naposledy pod buchar a vyrazí do ní kromě značky Gränsfors Bruks i dvě velká písmena. Každý kovář totiž má svoji značku – MM, LP, AS, … . Podle toho si pak můžete při koupi sekery zjistit, který kovář ji vyrobil. V knížečce, kterou ke každé sekeře dostanete, je kromě jiného i seznam značek se jmény kovářů. Kdo chce, může si pak na další stránce na hromadné fotografii všech zaměstnanců kovárny (jména všech jsou tam uvedena), najít toho svého kováře.

Následovala kalírna, brusírna, nasazování topůrek – všude bylo na co koukat. Nakonec jsme skončili opět v obchůdku. Teď už jen dobře si vybrat! Netušil jsem, jakou mi to dá práci, probrat se v asi 70 ks jednoho druhu malé lesnické sekery. Tím nechci říct, že tam byly nekvalitní výrobky, ale zvolit si tu „nej“, tak to mi trvalo hodně dlouho . Nakonec ještě vybírám dalších pár seker pro kamarády a vzhledem k tomu, že nám ještě nějaké peníze zbyly, kupuji pro sebe velkou sekeru, kterou prý pod názvem „american felling axe“ už vyváželi do Ameriky bezmála před 100 lety. Zbývá už jen nejméně zábavná část nakupování – tedy platba. Pravda je taková, že ceny jsou tu o trochu nižší - cca o 10% než v obchodech, kdekoliv jinde ve světě.

Vycházíme z obchůdku ven na dvůr továrny a na doporučení prodavačky hned míříme k dřevěným terčům ze špalků umístěných na dřevěných palisádách. Zde si můžeme vyzkoušet další jejich výrobek - oboustrannou velkou sekeru, se kterou se hází do nachystaných terčů. Ve vrhání seker tu každoročně probíhá velká soutěž.

S rozpaky já i kamarád potěžkáváme velké sekery, stavíme se na startovní čáru. Prvním hodem terč míjím a ještě sekera letí tak, že neměla šanci se ani zaseknout . Kamarád je na tom stejně. Ani další pokusy nejsou úspěšné. Z obchůdku vychází štíhlá prodavačka. Ukazuje jaký máme zaujmout postoj a jak držet sekeru oběma rukama. Zdůrazňuje, že se nemáme bát napřáhnout dozadu tak, že ruce jsou až úplně za hlavou. Pak se rozmáchne a sekera se zasekává ve středu terče. Jde ke špalku, vyjme sekeru a podává mi ji, abych to zkusil.
Po takovémhle excelentním ženském výkonu jdu jen velmi neochotně na čáru. No co - holt si udělám ostudu . Prodavačka mi ještě radí, abych se nebál dát do hodu více síly. Stavím se tedy do předepsané polohy, dávám ruce se sekerou opravdu hodně za hlavu, až si skoro myslím, jestli se tady nakonec sám neseknu do vlastního zadku. Nachystáno - jdu do toho.
„BINGO!!!“ - sekera se protočí vzduchem a kupodivu (sice jen tak tak) se zasekne do okraje terče.

Poněkud se napřimuji a tvářím se daleko víc suverénně než před pár vteřinami. Prodavačka uznale kývne hlavou, zdvihne palec a pak odchází. Jak jsme se pak dozvěděli, tahle ženská byla několikanásobným vítězem v ženské kategorii.
My více méně úspěšně ještě asi půl hodiny zdokonalujeme svoji techniku.
Pak se jdeme rychle naobědvat. Chceme si totiž ještě prohlédnou zdejší muzeum seker. Venku před muzeem je ohromná hromada nařezaných polen . Hned vedle stojí dva velké špalky se zaseknutými štípacími sekerami místní výroby. Můžete si tady v praxi hned vyzkoušet, jak vám to s nimi půjde a navíc někomu pomůžete s přípravou topení na zimu.
Na prohlídku expozice padl zbytek odpoledne. Jsou tu k vidění sekery různých tvarů a účelů – štípací, odvětvovací, kácecí, dlabací, tesařské, ženijní, tomahavky, historické a dokonce i kamenné. Jsou sem svezené prakticky z celého světa.

Expozice je doplněna i spoustou pořízů, froe a podobných dřevorubeckých pomůcek. V místní knihovně je pak k nahlédnutí pár desítek knih o sekerách, dřevorubectví a stavbě tradičních roubených domů.

V následujících letech jsem sem zavítal s různými svými přáteli ještě několikrát. A pokaždé jsem svojí sbírku seker obohatil o nějaký nový kousek.
V Gränsfors Bruks se zastavili při své samostatné cestě do Laponska i obě moje děti se svými partnery. Nákup, který tam tehdy učinili, lze považovat skoro za opulentní .

Foto: Egon, Zdeňka,

[Pája]

Jedna momentka z proběhlého víkendu na jisté turistické chatě. Pro jistotu jsem si vzala svoji Hultaforsku a dobře jsem udělala. Místní sekery byly životu nebezpečné. Ačkoliv je moje sekera (řada Agdor, Hugy 10) stínací, zvládla jsem s ní nakonec všechno od poražení a odvětvení soušek až po štípání a třísky do kamen. K tomu štípání jenom tolik, že čepel je docela úzká, takže na opravdu velká polena to rozhodně není. I na těch menších jsem úplně rozedrala kožený chránič topůrka, protože jeho okraj mírně přesahoval šířku klínu a kontaktu se dřevem moc nešlo zabránit. Příští chránič asi udělám ze surovky (rawhide), aby byl odolnější.

[fatal_error]

Tak som si jeden den vyhradil a dokoncil premenu Cold steel-u spike hawk na obyc sekerku.

[bb69]

Super valaška!

[keres]

Naozaj je parádna