Vybrané kapitoly z knih Raye Mearse

[Pája]

Ahoj všichni, po zralé úvaze zakládám nové téma, do kterého hodlám kousek po kousku publikovat zajímavé části knih Raye Mearse.

Nehodlám rozhodně překládat celé publikace, nebudu ani skenovat ilustrace; spíš to berte jako ochutnávku toho, co knihy nabízejí i pro ty, co nevládnou angličtinou. Samozřejmě to nedělám pro výdělek, a vše bude řádně ocitováno.

V knihovně mám Essencial Bushcraft a Outdoor survival handbook, čerpat tedy budu odtud.

MEARS, Raymond P. Essencial Bushcraft. London: Hodger & Stroughton, 2003. 240p. ISBN 13: 9780340829714

MEARS, Raymond P. Outdoor Survival Handbook. A Guide to the Resources and Materials Available in the Wild and How to Use Them for Food, Shelter, Warmth and Navigation. London: Ebury Press, 2001. 240p. ISBN 9780091878863

***

Začnu, jak jinak, než úvodem k Essencial Bushcraft.


INTRODUCTION

Bushcraft je výraz, který používám k vyjádření hlubší znalosti divočiny a životního prostředí. Je to hustě rozvětvený strom, jehož větve vedou do mnohých směrů; botaniky, zoologie, k řemeslu, turistice a mnohým jiným disciplínám. Při studování bushcraftu jsme krok od survivalu, učíme se maličkosti, které mohou náš „venkovní život“ učinit jistým a příjemným. Každý, kdo kdy navštívil divoká místa, užívá výhod zálesáckých dovedností. Co může být více přirozené, než že umíme rozeznat užitků divočiny okolo a nalézt si potravu, přístřeší, oheň a vodu?

Nepřeji si naznačovat, že bychom se měli obrátit zpět a zahodit dovednosti a vymoženosti dnešní doby. Jsem toho dalek – doufám, že se naučíme moderní nástroje užívat moudřeji, opatříme-li je moudrostí minulosti. Bushcraft nás váže blíže přírodě, jeho srdcem je respekt k ní a ke všem žijícím tvorům.
Lesní moudrosti není možné se naučit lehce – mnoho dovedností si od nás žádá hrábnout hluboko do svých možností a objevit skrytou sílu a odolnost, kterou od nás současnost žádá jen zřídka. Čelíc těmto výzvám, rozvíjíme svůj talent, pozitivní myšlení a pozvedáme vlastního ducha.

Obtíž v psaní o bushcraftu je široká škála tohoto úkolu, takže jsem se omezil na základní dovednosti. Předpokládám tedy čtenáře, jež něco ví o cestování divočinou, umí navigovat a je poučen (či vybaven vědomostmi) o základních technikách první pomoci. Mým cílem je tedy popsat ty nejdůležitější dovednosti či ty nejužitečnější.

Vědomosti jsou neviditelné a nic neváží. Mějte na paměti, že v krizi díky nim můžete najít přístřeší v lese, třecí paličky k rozdělání ohně, najít divoké jedlé rostliny okolo – a najednou budete mít domov, ohniště a jídlo.

[matus]

dobre si sa rozhodla tak nech ti to vydrží a ja ti letím dak + do karmy

[Pája]

Takže popojedem. Tentokrát kapitola o tom, co je zdejším fanatikům a tvrdým játrům nejmilejší - totiž nůž. Aby to bylo jasné - ne vždy je všechno přeloženo doslova (fakt to nejde), a tam, kde jsem měla pochybnosti o významu, najdete závorky s poznámkou v kurzívě. Pokud byste měli co dodat, popřípadě chtěli přispět, aréna je otevřená.

Příště snad pár slov o pilkách...


OSTRÉ NÁSTROJE (Ess. Bushcr., s. 26-28)

Čtyři základní typy ostrých nástrojů, které v bushcraftu používáme:

- Nůž
- Pila
- Sekera
- Parang

Každý z nich má své specifické použití, pro které je vybaven. Navíc existuje pár specializovaných nástrojů pro užití v specifických prostředích či na speciální řemeslnou práci či venkovské kutění.
Je důležité porozumět těmto nástrojům: špatně zvolené nářadí buď nemá očekávaný užitek, nebo je přímo nebezpečné uživateli. Také mějte na paměti, že nářadí je těžké, a tak vybírejte tak radši moudře, než abyste se zbytečně ničili. Naučte se každý nástroj užívat bezpečně: na to je potřeba čas, pokora a pečlivé procvičování.

Nůž

Nůž je váš nástroj číslo jedna, zastanete s ním téměř veškerou práci, nakrájet jídlo stejně jako vyřezat nádherné předměty.

Výběr

Když jsem začal s výukou bushcraftu, studenti velmi zápasili s osvojováním si dovedností, protože jejich nože byly tupé, moc velké nebo zavírací. Zkušenost ukázala, že i zavíráky s pojistkou umí zklamat a zavřít se na prsty a neposkytují tolik jistoty jako pevné nože. Když si vybíráte nůž, všímejte si tedy tohoto:

Velikost: Nikdy si nevybírám nůž s větší čepelí: nepotřebujeme sekat, ale vyřezávat. Užitná délka je pro nás 8-12 cm dlouhá čepel.

Rukojeť: Měla by být navržená pro pohodlný úchop: vyvarujte se výřezů pro prsty, zmenšují variabilnost úchopu. Najděte si takový, který vám velikostí a tvarem padne. Nikdy neberte nůž, který má oboustranně symetrickou ručku – ve špatném světle nebo když jste unavení, můžete se splést a považovat ostří za její hřbet – a pořezat se.

Tvar čepele: Měla by mít výbrus jen na jedné straně: oboustranný je na boj. Ideální hrot ve tvaru kopí umožňuje po obrácení oloupat kůru nebo stahovat. Vyvarujte se čepelí, které jsou příliš oblé, kde se bříško příliš zvedá k hrotu, bude mít tendenci odstrkávat ořezávaný kus. Vyvarujte se zoubkovaných čepelí, zničí i dobrou vyřezávku rýhami; navíc se budete učit svůj nůž brousit do ostrosti břitvy, zoubky tedy nepředstavují žádnou výhodu. Ideální je fulltang konstrukce, ta je nejsilnější; ačkoliv ani zkrácený široký trn nebo dlouhý trn jsou též přijatelné, pokud je zpracování dobré.

Záštita: Malá záštita hned u ostří je užitečná, ale není nutná, nakolik může zavazet při vyřezávání nebo broušení.

Ocel: Každá dobře zpracovaná ocel je dobrá, jedno, jestli uhlíková nebo nerez, obojí ale musí být lehce brousitelná a nesmí se vyštipovat. Osobně mám rád vysoce uhlíkovou nástrojovou ocel, která všechny tyto potřeby splňuje; ačkoliv sklon k rezavění je menší nevýhoda, které ale lze předejít tím, že nůž udržujeme čistý a suchý. Pokud ale hledáte nůž pro slané prostředí, zajistěte si raději nerezovou čepel.

Výbrus: Obecně výbrus ostří vybírá výrobce i podle estetického hlediska. Jelikož jsem zkoušel všechny výbrusy – dutý, konvex, plochý s fasetou i plochý /míněno asi skandi/, došel jsem k závěru, že plochý je nejlepší k řezání do dřeva: poskytuje ostrost, která řeže spolehlivě a čistě. Je odolný k poškození, pokud při vyvrhování zvěře zavadíte o kost – ale toho se můžete vyvarovat, pokud budete postupovat správně.


Bezpečnost

/výběr/

Staré bushcraftové pravidlo říká, že nůž se nikdy nepůjčuje: zničený nůž může zničit přátelství.
***
Pokud si bereš nůž, vytáhni také lékárničku. Vyřezávej směrem od sebe. Obecná chyba je sednout si a vyřezávat mezi koleny. Pokud nůž sklouzne, může se zaříznout do stehenní tepny. Vždy se snažte, aby druhá ruka byla za ostřím, ne v linii řezu – pokud sklouzne, říznete se.

Technika řezu

Každý kus dřeva má strukturu /nebo vlastnosti/ let, která determinuje jeho sílu a použití pro různé účely. Struktura se liší druh od druhu: zatímco jeden druh dřeva může být užitečný tam, kde je potřeba pružnosti, jiný může být odolný k štěpení. Tato struktura může usnadnit nebo ztížit práci, což při vyřezávání zjistíte: při učení se tomu, jak se chová v různých situacích později zjistíte, jak nejlépe vést řez, aby se pracovalo dobře. Potom se vám bude řezbařit dobře, protože struktura dřeva vám pomůže.

Přemýšlejte o kusu dřeva jako o pevně spojeném svazku vláken, které vedou souběžně.

Pokud si přejete polínko rozštípnout, můžete toho dosáhnout tlakem čepele či klínu dolů proti koncům vláken.

Pokud si přejete řezat přes /možná míněno i v případě po směru/ vlákna, dosáhnete toho nejjednodušeji krájením pod úhlem, který obsáhne odštěpek o tloušťce jednoho vlákna na jeden zátah, než kdybyste odřezávali hned svazek několika.

Přes léta můžete řezat v úhlu 90% pouze tehdy, když je jejich svazek dostatečně tenký k poměru vaší síly.

Dřevo s pokroucenými vlákny pokud možno narovnejte, bude se řezat snadněji. Je to stejné, jako v případě, kdy řežete provázek – povolený je těžší přeříznout než ten, co je napnutý.

Pokud potřebujete dělat hluboký zářez, měli byste na konci řezu preventivně přerušit vlákna, aby nedošlo k třepení a odštěpování při dalším vyřezávání. Tento „dorazový řez“ je základní technikou řezbaření, která vyžaduje předvídavost.

Můžete řezat i proti směru let, pokud chcete; vyžaduje to ovšem silné tahy.

[Pája]

Pila

/výběr/
/s.35-37/

Pilky jsou velmi efektivní nástroje, uříznou dřevo s minimálním procentem jeho ztráty. Jsou mnohem bezpečnější než třeba sekery, hlavně při špatném světle nebo po setmění. Mohou být svěřeny i začátečníkovi po pár minutách instruktáže. Pilka je výborná i na řezání přímo ze živého stromu, jelikož jej tolik nepoškozuje.

Zavírací pilka

Nejjednodušší pilka na nošení a používání. Je perfektním parťákem k zálesáckému noži. Při výběru dbejte na to, aby byla čepel řádně zajištěna pojistkou jak otevřená, tak zavřená.
Aby pracovala efektivně, musí být řez širší, než je její čepel široká. Tohoto je dosaženo dvěma způsoby. Nejčastěji je to tak, že v rozteči zubů bývá sem tam větší mezera /nejsem si jistá o správnosti překladu této pasáže – myšleno je to asi tak, že rozdílná vzdálenost v ozubení umožňuje vyhazování pilin z řezu/ , bohužel tento typ zapříčiňuje, že se pila může v řezu „kousnout.“ Alternativou je čepel s ozubením osazeným tak, že je širší, než čepel /šraňk/: vyrábění se navařováním velmi tvrdých zubů na silnou čepel z pružinové oceli, což je daleko nejlepší způsob konstrukce: zuby zůstávají déle ostré a řežou širší výběr materiálů. Po mnoho let používání sanvikové Laplanderky mými studenty jsem ještě nezažil, že by se čepel zlomila.

Oblouková/ rámová pila

Základní nástroj do základního tábora, kde je zapotřebí ohně. Oblouk může být vyroben buď z ohnuté zelené větve, vyřezaná jako rám či může být konstruovaná jako skládací rám; nejlepší jsou ty, které mají ocelový rám s obloukovým profilem. Vyvarujte se pil, které mají přední část rovnou, a zbytečně pilu prodlužují. Zajistěte, aby ostří mělo chránič; pokud nástroj nepoužíváte, nasaďte chránič a pověste, aby se o něj nikdo nezranil.
Obecně lze říct, že ruční pily jsou nejbezpečnější ze všech ostrých nástrojů a zranění jimi jsou povětšinou zapříčiněny transportem bez obalu nebo když na začátku práce pilový list odskočí z dráhy řezu na ruku, držící dřevo.
Samozřejmě, pila by se měla vždy přenášet s chráničem, pokud kvůli skladnosti pilu transportujete rozdělanou, pilový list i tak něčím obalte.


Řezání čerstvého dříví
/s.39-40/

Pokud musíte uříznout ještě zelené dřevo, dělejte to tak, aby strom mohl pokračovat v růstu, a zůstal zdravý: například u rozvětvených uřízněte jen jednu větev až u rozdvojení. Pokud potřebujete odstranit celou větev, uřízněte ji pilou čistě u „kolárku,“ aby se mohl vytvořit na jizvě ochranný límec. Pokud toto provedete správně, strom se zahojí sám.
Pokud potřebujete uříznout kmínek, udělejte to v místě, kde je jich na malé ploše mnoho, a odstranění jednoho může pomoci ostatním. Též můžete vyhledat strom, u kterého u báze kmenu vyráží tzv. „vlk“ – ten odstraňte co nejblíž zemi. Z pařízku později začnou vyrážet nové výhony.
Větší stromy utněte těsně u země stejně pořádně, jako profesionální dřevorubec.

[Pája]

Sekera (s.40-44)

Existuje široké spektrum druhů seker, od porážecích ke štípacím, až po rozrážecí klíny. Pro putování divočinou volba sekery závisí na prostředí, ve kterém se pohybujete. Čím více na sever cestujete, tím je sekera důležitější.
S dobře zvolenou kvalitní sekerou můžeme práci praktickou i pro estetiku udělat rychle, byť se jedná třeba jen o přípravu palivové dříví. Můžete naštípat dřevo, které potom hoří v kamnech mnohem efektivněji, a také se tam lépe vejde. Také můžete zpracovat padlé stromy, které vám překáží v cestě nebo v zimě kácet soušky na topení.
Nevýhodou sekery je to, že se jedná o nástroj vyžadující tréning a nabírání zkušeností, abyste ji ovládli. Bez dozoru zkušenějšího by se sekerou nikdy neměl nakládat nováček. Sekeru používejte jen za dobrého světla, a v kempu musí být ukládána bezpečně.

Typy seker

V divočině potřebujete sekeru, která zvládne mnoho různých úkolů, které mohou být zvládnuty jedno nebo i obouruč. Některé možnosti se prezentují samy:

Příruční sekerka (Wildlife od GB): sekerka, která je ponejvíc pořizována začátečníky: jedná se o malou sekerku okolo 750g – těžké sekery způsobují začátečníku únavu a vyčerpání, což může vést k nehodám. S délkou okolo 36cm je snadno přenosná, ale může být použita pouze jednoruč a je schopná při přípravě dřeva na podpal či vyřezávání, pokud je ostrá. Krátké varování: krátká délka topůrka znamená malou protiváhu, pokud je používána jednoruč: pokud tnete do ohebné větve, sekera se odrazí proti vám. Sekery s delším topůrkem, držené jednoruč uprostřed, poskytují dobrou protiváhu, která odražení brání.
Pokud tuto sekeru používáte s péčí, a není používána pro řešení úkolů pro těžší sekeru, je to nástroj do „první linie“ a dobrý partner k obloukové pile pro zabezpečení potřeb stálého tábořiště s velkou spotřebou palivového dřeva.

Malá lesnická sekera: volba č. 1 pro bushcraft. Váží pouze 1kg a topůrko je 50cm dlouhé, takže může být efektivně použita jednoruč nebo pro náročnější úkoly dvěma.

Skandinávská lesnická sekera: regulérní obouruční sekera, vážící 1,5kg a topůrkem 64cm dlouhým. Zkušený, fyzicky schopný uživatel ji může používat i jednoruč. Tuto sekeru já nosím pouze do zimního boreálního lesa, kde potřeba osekávání zasněžených větví a sekání do zamrzlého dřeva s hustými lety představuje tuhou práci.


Péče o sekeru

- Prevence zrezivění je udržování sekery v suchu; ve špatných podmínkách hlavici ošetřete koncem svíčky
- Občasně natřete hlavici teplým lněným olejem
- Nikdy ji nepůjčujte nováčkovi
- Nenechejte sekeru zaseklou do špalku dlouhodobě, nebo se otupí
- Nikdy jednou sekerou nezatloukejte druhou, a nikdy ji nepoužívejte na nic tvrdšího, než dřevo
- Pokuste se vyvarovat zasekávání do země, můžete trefit kamínek a poničit ostří
- Nesekejte dřevo plné hřebíků či kamínků
- Pokud sekeru používáte v mrazivém počasí, zahřejte ji před použitím na svou tělesnou teplotu, aby se ostří nevylamovalo
- Pokud ostří už vylomíte, vyrovnejte ho a přebruste znovu na správný úhel
- Nikdy nebruste na elektrické kotoučové brusce, abyste ostří nevyhřáli; neostřete sekeru příliš do tenka – to se stává s pilníkem – a pozor na to, abyste nevytvořili dutý výbrus; sekera má mít zploštěle čočkovité ostří


Jednoduché zásady bezpečnosti

Pokud sekera není v zápřahu, zakryjte ji obalem. Při odpočinku během práce by měla být zaseklá ve špalku, konce polena nebo mezi kořenové náběhy stromu. Nenechávejte sekeru zaseklou ve špalku dlouhodobě, chemikálie ve dřevě napadnou ocel a ztupí ji.

Vyvarujte se použití nástroje s uvolněným topůrkem

Děti a psi (zvláště zápřahoví) nemají v dosahu sekery co dělat

Při chůzi se sekerou opatrně na ruce – můžete upadnout, zakopnout – držte nástroj od těla. Ostří musí být vždy od vás, a nesmí mířit proti jiným lidem. Ačkoliv je doporučováno hlavici nést ve dlani, není to praktické: častěji se nosívají zaháknuté vzadu za krkem. Stejně jako u jiných ostrých nástrojů, vždy s sebou mějte lékárničku.

Když se chystáte sekeru použít, zkontrolujte si, jestli vám některá součást oděvu nebrání v pohybu nebo neomezuje pohyb sekery – šály či těžkopádné outdoorové či voděodolné oblečení a přístřešky mohou stát v cestě: ideálně byste měli mít okolo sebe volný prostor v dosahu sekery.

Při sekání byste měli mít doraz, špalek, poleno na zemi nebo něco, co sekeru zarazí na konci seku – například, pokud minete sekané poleno, tak se sekera nezasekne do země, ani do vás či někoho jiného. Nesekejte na kořenech a kmenech živých stromů, ničí je to.

Pokud jste unavení, zvažte, jestli byste práci neměli odložit. Možná by se stejný úkol dá zvládnout pilkou, nebo nechat na později. V slabém světle, při sekání na sněhu, nebo pokud v sekání neexcelujete, raději si ke špalku klekněte a sekejte vkleče. Případně bude zem hrát roli dorazu.

Při jednoručním sekání riskujete zranění té druhé, co drží opracovávaný kus. Abyste se toho vyvarovali, dávejte pozor na dráhu padajícího ostří. Při používání sekery měníme často úhel, sílu a intenzitu seků, tak, jak situace vyžaduje. To znamená, že sekera mění body, okolo kterých se odráží švih: zápěstí, loket, rameno nebo záda. Při správném sekání má místo dopadu švih jasné už od začátku. Nejdůležitější zásadou je, že mezi vámi a ostřím musí být ve spodní části oblouku blok, který ho zastaví.

Dovolte, aby hmotnost sekery dělala práci za vás. Při správné technice se hlavice zvedne nahoru a pak padá směrem na opracovávaný kus, přičemž síla paží je použita k bezpečnému vedení ostří dolů. Pokud sekera neseká, buď je tupá, nebo seky neděláte správně.