Hoši a dámy,
nebude to vtip, ale přidám příběh ze života, který se stal takovým evergreenem na všech lesnických školách v CZ (od učňáků až po lesnické fakulty) a pojednává o tom, kterak není záhodno, aby člověk žral brouky, resp. jeden poměrně vzácný druh - Májku fialovou (Meloe violaceus). A protože už jsem ve svém lesnickém oboru potkal hodně lidí, kteří mi chtěli dotyčnou historku vyprávět a já jim vždy odvětil, že mi tuto historku vyprávět nemusí, poněvadž hlavní protagonista tohoto příběhu je můj spolužák z lesnické školy v Písku, kamarád a ke všemu i svědek ze svatby a jeho "zážitek" je mi tedy dostatečně znám. A protože jeho historka tak trochu souvisí s životem v přírodě, poněvadž se odehrála jednoho skoro letního dne při odborných praxích někde v lesích poblíž Vimperku, tak bych se s tímto příběhem s vámi rád podělil.
Kamarád (jméno není důležité) se cestou na odbornou praxi se spolužákama vsadil, že když najde brouka, tak ho sežere. Chlapci na sázku přikývli a dohodli se, že když brouka sežere, tak mu dají 50,- CZK. Před nějakými 18 lety to byly docela peníze, za kterých se několik orosených dalo vypít, tak proč z toho dělat vědu ne, tím spíš, že v Asii brouky žerou vcelku běžně
No, ono by to sranda byla, kdyby kamarád ve svý entomologický neznalosti nenarazil na poměrně vzácnýho brouka a to výše zmíněnou Májku fialovou. Kamarád brouka vzal, strčil do pusy, spolkl a šel se s ostatními věnovat svojí práci v lese. Za nějakých dvacet minut se mu začalo dělat špatně od žaludku a tělo se přirozeně proti jedu bránilo tak, že bude zvracet. Jenže, když ho viděli jeho kamarádi, že je mu na blití, tak mu řekli, že jestli toho brouka vyzvrací, tak sázka neplatí a 50,- CZK nedostane
Tak kamarád zvracení kvůli padesátikoruně zadržel a šel se dál věnovat svojí práci. Jenže mu bylo čím dál hůř. Cestou z praxe na internát už pomalu kolaboval a po příjezdu mu hned volali sanitku. Sanitka ho převezla do vimperské nemocnice, kde okamžitě zahájili léčbu. I přes to se jeho zdravotní stav prudce horšil a začali mu během krátké chvíle selhávat ledviny a játra. To už bylo na vimperskou nemocnici moc a vyžádali si letecký transport do Č. Budějovic. Naštěstí ale mladý organismus mého kamaráda bojoval statečně a než přiletěla helikoptéra z ČB, tak byl z nejhoršího venku a orgány zase začaly fungovat. Nicméně si nějakých 14 dní poležel v nemocnici a dlouhou dobu strávil na dietách, než se jeho tělo úplně zotavilo. Jeho příběh mu vysloužil přezdívku "Jedák", která má kořen ve slově jed a tuto přezdívku má dosud
Jelikož jeho příběh skončil naštěstí happyendem a krom přezdívky na něm snad nezanechal trvalých následků, tak se jeho osoba a rodina stávali terčem kanadských vtípků, jako třeba to, že Jedákovi spolužáci poslali pohled z letního čundru a na dopisní známce byla májka
, nebo kamarád Jedákovy matky (amatérský entomolog) jí povídá: "Člověče já se snažím najít májku už nějaký ten rok a tvůj syn je na potkání žere
". Takže poučení z příběhu je jasné - brouci se zkrátka nežerou