Obdivoval jsem (raději ze země
) práci našeho kamaráda "arboristy" - tedy člověka, který se s pomocí lan a horolezecké techniky jako pavoučí muž pohyboval v koruně stromu sem a tam a motorovou či ruční pilou upravoval jednotlivé větve.Spadlé větve měly už pomalu otvírající se pupeny a z nich začínaly rašit malé světle zelené lístky.
Kamrád, který zná můj zájem o všechno, co se nějak dotýká zálesáctví mne upozornil, že mám jedinečnou možnost ochutnat něco z toho, čemu zakladatel hnutí lesní moudrosti - E.T. Seton říká všeobecně "chléb lesa".
Rozkousal jsem několik čerstvých pupenů, chuť byla celkem bezvýrazná, srovnatelná s hlávkovým salátem. Stejně tak i konzistence - příjemně to mezi zuby chroupalo a vše se dalo bez problémů rozkousat.
Pojal jsem nápad udělat si z lístků jarní zeleninový salát a natrhal jich větší hrst.
Nasbírané pupeny jsem v misce ochutil trochou oleje, kapkou octa a špetkou soli. Chuť se díky ingrediencím trochu zvýraznila, asi bych si netroufl nazvat to nějakou extra dobrotou. Přesto by se toho dalo v klidu zkonzumovat větší množství. Ideální by to bylo jako doplněk nouzové stravy.
V pohodě si dokážu představit mladé lipové lístky jako součást jarního salátu s ostatní čerstvou zeleninou - ředkvičky, hlávkový salát, rajčata, papriky atp.
Foto: Zdeňka
