Většinou si pro každý tábor pokud možno naplánujeme nějakou společnou činnost.
Při táboření v Novohradských Horách nedaleko hranic s Rakouskem, jsme se rozhodli vybudovat si jednoduchou udírnu. Chtěli jsme totiž využít nabídky, že za přijatelnou cenu můžeme získat větší množství vyhlášených kaprů přímo z třeboňských rybníků.
Chuť na takovou dobrotu, jakou je uzený kapr, sjednotila táborníky do velmi činorodé skupiny a tak ani ne za dva dny bylo vše nachystáno.
- Práce v plném proudu
Na tábořišti jsme využili mírného svahu. Na jeho úpatí vzniklo s pomocí jílu a větších kamenů topeniště a od něj jsme směrem do svahu vzhůru vykopali příkop, který po zakrytí plochými kameny a zasypáním hlínou vytvořil cca 3m dlouhý komín, ve kterém se horký kouř měl ochlazovat. Na horním konci komína pak s pomocí smrkové tyčoviny, šňůry na prádlo a mechu vznikla vlastní konstrukce udírny. K zakrytí udírny shora jsme na konec využili pár starších prken (krajinek), které zde zbyly ze starých podsad nějakého předchozího tábora.
Uvnitř udírny jsme s pomocí několika smrkových kulatinek a lískových prutů vytvořili dvoupatrový rám s rošty, na které se pak mohlo zavěsit maso.
- Vlastní udírna se pomalu rýsuje
- Mechem vycpané mezery
- Topeniště
Konečně bylo všechno hotovo a mohlo se vyrazit pro kapry. Ten den vznikla u potoka ve stínu stromů regulérní potravinářská výrobní linka, neboť ke zpracování bylo tuším snad deset pořádných kusů. Každý kapr byl zbavený hlavy, vnitřností, šupin, ploutví a ocasu. Po té byl nakrájen na tzv. podkovy. Každá podkova byla uvázána na provázek. Následovalo osolení, okořenění a pak už se skrz provázkové oko navlékaly jednotlivé kusy na lískové pruty.
Na „kapří lince“ běželo vše jako na drátkách, stejně tak u udírny se činili další lidé. Po rozdělání ohně bylo nutno zahřát komín a také udírnu na provozní teplotu. Chvíli trvalo, než se komín prohřál tak a by dobře táhl. Pro tento účel jsme topili bukovým dřevem.
- První plameny
Jakmile bylo rozhodnuto, že vše je připraveno, uložili jsme lískové pruty s navěšeným masem do udírny a zakryli prkny. V topeništi se začalo topit jen poskrovnu a hlídalo se, aby oheň nehořel příliš. Jen kvůli dětským zvědavcům, kteří se neustále motali kolem, jsme nakonec museli pro jistotu komín zasypaný v zemi zakrýt svrchu několika větvemi. Neboť se nám málem stalo, že komín mohl být prošlápnut a tím by byla ohrožena naše plánovaná exkluzivní večeře.
Teď jsme topili spíše olšovým dřevem. Celé odpoledne až do večera, se vždy našel nějaký dobrovolník, který nahlédl dovnitř a případně přiložil. Pokud se plameny příliš rozhořely a kapři se začali spíš péct než udit, měli jsme hned vedle nachystanou konvici s vodu a oheň jsme trochu zalili.
- Taková jedna kontrola
A tak čas plynul až do večerních hodin. Teprve za tmy bylo uzení prohlášeno za hotové.
- Pastva pro oči
Táborníci se sešli s miskami u udírny a začalo se vydávat
.- Hmmmmmm ..., a ta vůně
Mohu říct, že i notoričtí odpůrci rybího masa nakonec alespoň ochutnali, když viděli, jak se ostatní konzumenti rozplývají blahem.
Co myslíte, bylo těch deset kaprů dost
Správná odpověď zní - samozřejmě že ne
.A tak, pro velký úspěch, jsme asi za dva dny udělali ještě jedno kolo uzení, ale tentokráte se udila slanina, klobásky a navíc se vyráběl uzený sýr.
K té poslední pochutině bylo potřeba na centimetrové kostičky nakrájet obyčejný eidam a ten se pak dle chuti a fantazie smíchal s kořením a nebo česnekem či dokonce s klobáskou. Smíchaná hmota se pak nasypala do nohavice dámských punčocháčů, asi v takovém množství, aby vznikla koule o průměru cca 8 - 10 cm. Punčocha se nad sýrem a pod sýrem zavázala na uzel, Zbytek punčochy se odstřihl a pokračovalo se s dalším plněním. Každá koule byla opatřena provázkem, aby se dala v udírně zavěsit.
Já jsem se rozhodl pro vyuzení ještě jedné ryby. Objevili jsme se ženou v místním hypermarketu zmraženého lososa. Toho jsme v ten den dovezli, nechali rozmrazit a s pomocí několika třísek rozevřeli jeho tělo tak, aby se kouř dostal i dovnitř ryby.
- Losos - třísky posloužily dobře
Tentokráte nebylo uzení tak dlouhé.
Když se udírna měla otvírat, zase se sešel celý tábor, nedočkavci se mačkali kolem, nahlíželi dovnitř a nasávali tu magickou vůni.
Sýr se v punčoše nakonec rozpustil a spojil s přidanými ingrediencemi, ale ještě před tím stihl do sebe nasát dostatek dýmového aroma. Povrch sýra byl po odstranění punčochy od kouře krásně tmavý. Jen je škoda, že to nikdo nevyfotil.
Já, jako milovník uzených sýrů, jsem byl opravdu nadmíru spokojen
.Samozřejmě, že slanina, klobásky i ty obyčejné buřty, které byly vlastně jen po řeznickém uzení ještě více navoněny kouřem byly vynikající.
Lososa jsme tam pro jistotu ještě nechali a párkrát, než se šlo spát, opatrně přiložili.
Z udírny jsme ho vyndali až ráno. Díky tomu jsme jej mohli na denním světle těsně před konzumací ještě nafotit.
- Losos - uzený skoro jak někde na Yukon river
Celé táborové uzení vypadalo snadno, ale mám dojem, že nebýt dohledu našeho zkušeného kamaráda Bucka, nevyhnuli bychom se asi klasickým začátečnickým chybám - tedy příliš velký žár a zbytečně rychlé uzení - tedy spíše sušení a pečení.
Foto: Ája, Egon, Zdeňka
