ADIRONDACK LEAN-TO

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl první - trocha historie

KLASICKÝ ADIRONDACK LEAN-TO

Setkal jsem se s tímhle slovem asi před 30 lety. Tehdy se mi do ruky dostala xerokopie malé americké tábornické příručky. Půjčil mi ji kamarád Ladislav Vodák, se kterým jsme si o zálesáctví vždycky měli co o vyprávět. Tenhle člověk s přezdívkou Letící Sokol byl sice o třicet let starší než já, ale jeho srdce bylo věčně mladé. Stál u zrodu a byl i prvním vedoucím správy Chráněné krajinné oblasti Šumava. Jeho představa ochrany Šumavy a jejího využití pro pobyt člověka v divoké přírodě byla značně inspirována Americkými národními parky. Tehdejší politické uspořádání však považovalo za špatné cokoliv, co přicházelo ze západu, a tak bohužel zůstalo jen u snů a plánů. Velkou inspirací jednoho z projektů byla tak zvaná „Appalachian trail“, která prochází celým Appalačským pohořím na východě USA.

TRASA "APPALACHIAN TRAIL"

Trasa je dlouhá přes 2000 mil a je prakticky celá vybavena asi 250 jednoduchými přístřešky.

VÝKRES PRO VÝROBU KLASICKÉHO ADIRONDACK LEAN-TO

Podobný nápad měl i Letící sokol, který chtěl napříč celou Šumavou vést pěší trasu, která by umožnila během 5 – 7 dní projít všechny přírodní zajímavosti a každý večer poskytnou zálesácky vybavené tábořiště včetně roubeného šeltru. Dokonce uvažoval i o tom, že by se tahle trasa dala absolvovat na pronajatých koních včetně průvodce. Škoda, už jsme se s kamarády viděli, jak budujeme takové vzorové campy. Dnešní soustava tábořišť pro pěší, kterou po mnoha letech konečně zavedla správa NP a CHKO Šumava je jen velmi slabou napodobeninou, která vnímavému člověku rozhodně neposkytuje ten správný kontakt s přírodou.

Historie praví, že klasický „Adirondack lean-to“ byl oficiálně poprvé postaven někdy v roce 1919 a stalo se tak právě v pohoří Adirondack. To leží na území USA nedaleko hranice s Kanadou, jižně od jezera Ontario.

HISTORICKÝ SNÍMEK Z POHOŘÍ ADIRONDACK

A JEŠTĚ JEDNOU KOUSEK HISTORIE

Na začátku minulého století obyvatelům ne příliš vzdáleného New Yorku sloužily lesy a jezera Adirondacku jako velmi populární rekreační oblast. Tady se věnovali turistice, táboření, vodáctví, rybářství a lovu. V té době se zakládají různé spolky pro pobyt v přírodě a její ochranu - např. "Campfire Club of America", začínají vycházet první tábornické příručky od autorů jako jsou Nessmuk nebo Horace Kephart a dokonce vznikají i asociace průvodců.

SNÍMEK Z PROPAGAČNÍ AKCE ADIRONDACK GUIDES ASSOCIATION
NO NENÍ TO NÁDHERA

SNÍMEK Z MUZEA V POHOŘÍ ADIRONDACK

Klasickou předlohou pro Adirondack lean-to byly otevřené primitivní přístřešky postavené z dostupného přírodního materiálu, které si v divočině už dávno před tím budovali američtí zálesáci.

VÝJEV ZE ŽIVOTA LOVCŮ
autor: David WRIGTH

TRAPPERSKÝ CAMP
autor: John CLYMER

A třeba díky knize Mors Kochanského jsou tyhle jednoduché přístřešky mezi bushcraftery oblíbeny dodnes .

SKW A LEAN-TO V BUSHCRAFTERSKÉ PRAXI

Foto poskytl internet

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl druhý – ohniště a různé provedení přístřešku

Hlavní výhodou tohoto šeltru je, že před jeho přední otevřenou stěnou lze rozdělat oheň.
Díky tomu se pak stává v chladném či deštivém počasí suchým a příjemným přístřeškem. Tepelný komfort uvnitř lze ještě výrazně zlepšit, je-li u ohniště vytvořena kamenná odrazová stěna.

Ke klasickém Adirondack lean-to patří i specielní tvar ohniště - viz výkres v předchozím povídání. Jde už spíš o jakési topeniště s roštem, které kromě odrazu tepla směrem dovnitř umožňuje i pohodlné vaření.

Většina těchto přístřešků je koncipována pro pobyt 6 – 8 lidí. Uvnitř je zvýšená podlaha ohraničená třemi pevnými stěnami. Přední hrana podlahy pak umožňuje pohodlné sezení pod stříškou verandy. Na noc se táborníci uloží uvnitř tak, aby nohy měli směrem k ohništi.

Některé šeltry na Appalchian Trail jsou postaveny i jiným způsobem. Překvapilo mne například řešení s přistavěným malým krbem. Uvnitř asi bude méně místa a vaření nebude tak pohodlné, ale v pořádném chladu to může být velmi příjemné. Pokud se nějakou plachtou zakryjí i vstupní otvory, bude to při zimním putování přímo komfortní nocleh.

Zvláštní kategorií jsou Adirondack lean-to, které mají stěny postavené z kamenů.

Kamenné šeltry jsou dokonce někdy doplněny o velkou zakrytou verandu a k ní je přistavěn i menší krb. To je pak už úplná pohodička.

Ke stavbě dřevěného šeltru lze samozřejmě přistoupit i trochu kreativněji a malebněji.

Na závěr ještě jeden klasičtější Appalačský přístřešek, tentokrát postavený v starém stylu, tedy s vymazávanými spárami mezi jednotlivými kládami. Tímto způsobem se kdysi na východním pobřeží USA stavěla většina roubených staveb.

Koho by zajímalo, jak vypadá většina přístřešků na Appalachian Trail, může se podívat na:
http://www.appalachiantrail.org/hiking/ ... active-map
Nezapomeňte si dole na mapě označit heslo SHELTERS a pak se vám objeví umístění jednotlivých přístřešků. Mapu lze zvětšit a pokud si kliknete na symbol domečku, objeví se vám většinou jeho snímek.

Foto poskytl internet

[Nataniel]

Aj v Rychlebskych horach http://lesaci-2006.rajce.idnes.cz/Rychl ... PIT028.jpg

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl třetí – skandinávské LAAVU

Jaké bylo moje překvapení , když jsem hned při první cestě do Laponska uviděl prakticky úplně stejné dřevěné přístřešky jako Adirondack lean-to.

Na rozdíl od amerického typu však nebyla přední část střechy skloněná směrem dolů, ale pokračovala bez zalomení ve stejném úhlu směrem vzhůru. Ve Finsku mají pro tenhle typ stavby výraz „laavu“ a ve Švédsku používají slovo „vindskyd“.

Takovými šeltry jsou často vybavena tábořiště na stezkách v národních parcích nebo i v jiných velkoplošných chráněných územích.

Stejně tak se ale vyskytují i na břehu řek či jezer, kde dobře slouží vodákům.

Nad polárním kruhem byla často „laavu“ postavena i na odpočinkových místech u silnice. Většinou bylo součástí ohniště, stolek, suché WC a někde blízko zdroj pitné vody. Tyhle přístřešky jsou určeny spíš jen k posezení a ne k přespání. Ona totiž malá vnitřní plocha umožňovala lehnout si jen jednomu nebo maximálně dvěma osobám.

Jednou jsme v severním Švédsku projížděli podél asi 10km dlouhého úseku peřejnaté řeky.
Silnice vedla v 200 až 300 metrové vzdálenosti souběžně s řekou. Každých tak 500m z ní odbočovala hliněná cesta, pokaždé označena malou šipkou s logem šeltru. Lesem se dalo sjet dolů k řece a na konci cesty bylo malé parkoviště. Na dohled od něj bylo vždy postaveno pěkné „laavu“. Nedalo nám to a ze zvědavosti jsme nejprve projeli všechny odbočky, no a pak jsme se jen velmi těžko rozhodovali, kde zůstaneme přes noc. Všechny přístřešky totiž byly na krásném místě a pokaždé postaveny tak, že z nich přes ohniště bylo vidět na řeku. Z informačních cedulí jsme pochopili, že šeltry jsou prioritně určeny pro rybáře, kteří zde mají v určitém období povolen limitovaný rybolov. Vše kolem chytání ryb bylo důkladně popsáno - bohužel jen ve švédštině. Vzhledem k tomu, že už bylo dávno po sezóně, užili jsme si krásného noclehu.

V jednom Národním parku jsme zase měli možnost tábořit v „laavu“, které mělo jakousi přistavěnou verandu nad ohništěm. Překvapivě se dým nedržel pod střechou a posezení i přespání bylo příjemné.

O pár dní později jsme se s ženou na jednu noc vtěsnali do jiného, docela malého „laavu“.

Ukázalo se, že i ve Skandinávii se občas používá klasický tvar Adirodack lean-to. Následující přístřešek však na rozdíl od amerických šeltrů má jako střešní krytinu drny s keříky borůvek a brusinek. Řeknu vám, ta drnová střecha se mi fakt moc líbí .

Foto: internet, Zdeňka, Willy

[benluben]

Tak takéto niečo by som bral aj ja všetkými desiatimi. Tie prístrešky by mali byť aj u nás, bolo by to super, len sa bojím, že niektorí nadšený "tiež turisti alebo tzv. čundráci" by na oheň priložili čoskoro aj prístrešok. Lenivosť pri zháňaní dreva na oheň a ešte trebárs na celú noc je sviňa.

[Willy]

V rubrice ZAUJÍMAVÉ LINKY Legil doporučuje:

... niečo pre ,,kutilov,,
http://www.gutenberg.org/files/28255/28 ... 8255-h.htm ...

DÍK! To je paráda, že knihu Shelters, Shacks and Shanties, od D. Bearda je možné si stáhnout. Vřele doporučuji!

Od té doby, co jsem si tuhle knihu pořídil (vyšla před pár lety jako reprint originálu), tak jsem nad jejími stránkami strávil už spoustu času. Je to bohatě ilustrovaná kniha o různých dřevěných stavbách v Americe.
Je tu samozřejmě i zmínka o Adirondack lean-to .

Sám autor Dan Carter BEARD je nesmírně zajímavá postava.

Knihy, které napsal, patří k zlatému fondu klasických amerických tábornických příruček.
Byl dobrým přítelem E. T. Setona. Spolu patřili k zakládajícím členům "CAMPFIRE CLUB of America". Tento klub se věnoval tradicím amerického zálesáckého pobytu v divočině, s cílem přírodu nejen poznávat, ale také chránit.
Beard stál také na počátku "Boys Scouts of America" .

Až do konce svého života se věnoval pořádání různých zálesáckých škol.

Foto poskytl internet

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl čtvrtý – dvojité laavu

Myslíte, že už bylo o „laavu“ řečeno vše? Kdepak!
Fascinovaně jsem díky internetu zíral na následující fotografie.

Postavit dva šeltry proti sobě a mezi nimi vybudovat ohniště, to je nápad, který se mi moc líbil.

Bohužel jsem zatím neměl příležitost vidět to na vlastní oči a hlavně si přespání vyzkoušet v praxi.

Byl bych moc zvědavý, jak se chová kouř.

Zdá se, že „double laavu“ se stalo inspirací pro následující typ přístřešku.

Tady už to někdo postavil rovnou pohromadě.

Uvnitř není klasické ohniště, ale spíš takové kovové topeniště vybavené dokonce i komínem.

Foto poskytl internet

[Gryf]

Lean - To w skandynawskim stylu w Izerbajdżanie (Izerskie Góry)

http://npm.pl/forum/viewtopic.php?p=111914#111914

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl pátý – varianty skandinávského LAAVU

Oblíbenost tohoto typu přístřešku je ve Skandinávii docela velká.

A tak jsme při svých cestách měli možnost vidět další a další typy.
Trochu jsem ještě prohledal internet a udělal malý výběr fotografií, kde jsou vidět různé rozdíly v jejich konstrukci.

Na následujícím snímku mne zaujal nápad postavit „laavu“ tak, aby skála tvořila odrazovou stěnu ohniště. Boční stěny jsou dotažené až ke skále, takže uzavřely celý prostor. Světlo dovnitř proniká jen kouřovým otvorem a vchody, takže ho bude asi málo. V chladné noci, když se zakryjí oba vchody nějakou plachtou a s dostatkem dobrého paliva, bude nocleh luxusní.

Přespání v zimě může být romantické. Úplně to mám před očima:
… od rána mrzne, celý den šlapu na sněžnicích. Konečně jsem na místě, teď rychle oheň. Vyskočil první plamínek, naštípané třísky vrším jednu na druhou. Začíná být trochu teplo. Hodil by se kotlík čaje. Měsíc v úplňku ozařuje okolní les a k nebi občas vzlétne jiskra. Já sedím s hrnkem v ruce a koukám na všechnu tu nádheru.

Foto poskytl internet

[Nataniel]

Nieco mi proste hovori ze tento odkaz proste musim dat sem. Uz som ho raz aj sem daval do temy tramping ale tam uz ten odkaz nefunguje. Upozornujem na nazov pristresku sahagan ktory sa spomina v texte http://www.trampnet.sk/lesnym_chodnikom ... orenie.htm

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl šestý – stavba LAAVU

Z mého povídání, je vám asi jasné, jak moc se mi stavby typu Adirondack lean-to líbí.
Moji kamarádi si už zvykli, že se při putování českými lesy nebo na slovenských horách často najednou zastavím a zasněně hledím na malebný rovný plácek. To už vědí , že bude následovat věta: “Tak tady by se teda alespoň malý Adirondack moc hezky vyjímal.“
Při jedné z cest do Laponska se můj kamarád Jelen natolik nadchnul skandinávským “laavu“, že se nakonec rozhodl postavit si ho na svém pozemku. Párkrát jsme se sešli a začali pečlivě projektovat všechny detaily a rozměry. Plánovali jsme, aby uvnitř mohlo přespat šest lidí. Stěny měly být roubené, protože jsme si chtěli při stavbě vyzkoušet klasické roubení klád. Drnová střecha byla samozřejmostí. Rozměry ohniště radši větší a obdélníkového tvaru, aby se na něm dalo opékat i něco většího než kuře .
Jeden víkend jsme pořízem zbavili smrkové klady kůry. Následující sobotu a neděli se sešla celá naše parta čtyř kamarádů posilněná ještě o mého syna. Měli jsme s sebou hromadu různého nářadí. Vlastní práce se rozjížděla pomalu, první roubený spoj jsme si udělali nanečisto, abychom hned nezkazili celou dlouhou kládu. Pak jsme se postupně dostávali do tempa. Ale za ty první dva dny jsme toho neudělali zrovna moc.

OPRACOVÁVÁME ZÁKLADNÍ KLÁDY

ŠIKMÉ PLOCHY, NA KTERÝCH V ROUBENÉM SPOJI SEDÍ HORNÍ KLÁDA
JSME NAKONEC DOBRUŠOVALI FLEXOU

POHLED NA ROUBENÝ SPOJ ZVENKU

TEN SAMÝ SPOJ ZEVNITŘ
DRÁŽKA VE SPODNÍ KLÁDĚ JE URČENA PRO ULOŽENÍ PRKEN PODLAHY

S POMOCÍ SPECIÁLNÍHO NÁSTROJE PODOBNÉMU KRUŽÍTKU
KAMARÁD PŘEDKRESLUJE TVAR VÝŘEZU DO HORNÍ KLÁDY

DVĚ KLÁDY NAD SEBOU JSOU NA NĚKOLIKA MÍSTECH SPOJENY DŘEVĚNÝM ČTYŘHRANNÝM KOLÍKEM ZATLUČENÝM DO PŘEDVRTANÉ DÍRY.

ODŘÍZNUTÍ PŘEČNÍVAJÍCÍ ČÁSTI U ZATLUČENÉHO SPOJOVACÍHO KOLÍKU

Až teprve následující víkend „laavu“ začalo růst před očima.
Je to již pár let a tak si nepamatuji, kolik času na to padlo.
Můj odhad je, že na hrubou stavbu tak 3 víkendy.

KAŽDÁ KLÁDA MÁ ZESPODU PO CELÉ DÉLCE MOTOROVOU PILOU VYŘEZANOU DRÁŽKU,
ABY DOBŘE DOSEDLA NA KLÁDU POD SEBOU.

TA SAMÁ DRÁŽKA, ALE V PŘEČNÍVAJÍCÍ ČÁSTI, KDE BUDE VIDĚT NA ČELO KLÁDY,
JE VYSEKÁNA JEN S POMOCÍ DLABACÍ SEKERY DO OBLOUČKU

PO MNOHA HODINÁCH PRÁCE KONEČNĚ SNÍMEK BUDOVATELŮ U HRUBÉ STAVBY.
FOCENO V JIŽ ZA ŠERA

FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO
Díl sedmý – Dokončení stavby LAAVU a ještě nějaké trampské dřevěné šeltry

Po nějaké době jsme se u hrubé stavby na víkend sešli jen Jelen, moje žena a já. Naším úkolem bylo s pomocí tlustých prken zakrýt střechu a také vytvořit podlahu.

Při vlastním budování drnové střechy jsem se ženou nebyl a tak není žádná fotodokumentace. Pak už se jen čekalo na jaro, aby se zasela tráva. Plynoucí čas se využil pro vybudování ohniště a úpravu okolí. Nakonec kamarád vedle šeltru udělal z dost velkého plochého kamene pěkný stolek, který se hodí při akcích, které zde občas společně pořádáme. Oslavili jsme tu párkrát něčí narozeniny a peklo se tu jak selátko, tak i beránek. Je samozřejmé, že při takových posezeních se pak v "laavu" i přespává.

Celá stavba byl hezký zážitek a ohromná zkušenost. Já jen doufám, že tohle budování nebylo poslední a že se ještě k nějaké stavbě dostanu - .

Přemýšlel jsem, kde se ve mně ta vášeň vzala. Patrně jedním z impulzů bude moje mladistvé toulání trampským teritoriem Brdy. Tady jsem poprvé přespal v titěrném romantickém sroubku a pak víkend co víkend vyrážel pátrat po nových campech, protože, kde se sroubky a přístřešky skrývají, tak to vám nikdo jen tak neprozradí. Vzpomínám, jak jsem při nedělním návratu v posledním vagónu nenápadně naslouchal rozhovoru starších zkušenějších trampů. Jak lákavě mi zněly názvy campů – Zlaté dno, Old Dakota, Orlí hnízdo, Diagonála Y, Cimaron, Zlatá Bleskovka, … .
Z jejich nevědomky prozrazených drobných indicií jsem si pak dával dohromady představu, na kterém potoce se budu příští sobotu prodírat houštinami v naději, že najednou rozhrnu větve a spatřím ohniště s lavičkami a k tomu i nějaký přístřešek.

Camp "OLD DAKOTA" - BRDY - stará fotgrafie

Camp "OLD DAKOTA" - BRDY - po rekonstrukci

CAMP "DIAGONÁLA Y" - BRDY

CAMP "DIAGONÁLA Y" - BRDY

FOTO: Zdeňka, Jelen a internet

[mephitis]

Willy to je úžasný . Díky za parádní celé vlákno a mám jeden dotaz: ošetřovali jste potom nějak něčím dřevo toho vašeho Adirondacku?

[atti.hombre]

Je to parádne dielo...jediné čo je u mňa mínus je použitie motorového náradia. Nejak mi to nejde dohromady ( to mám v hlave-nejak tie veci ako pílu a flexku nemám rád ). Každopádne to neuberá na výsledku- PARÁDA

[Nataniel]

"Celá stavba byl hezký zážitek a ohromná zkušenost. Já jen doufám, že tohle budování nebylo poslední a že se ještě k nějaké stavbě dostanu - mrk."

Budeš mať možnosť na mojom pozemku

Atti a ti si vítaný tiež