ADIRONDACK LEAN-TO

[Willy]

Willy mám jeden dotaz: ošetřovali jste potom nějak něčím dřevo toho vašeho Adirondacku?

Stěny z obou stran a střecha ještě před položením folie jsou natřeny jen bezbarvým ochranným nátěrem proti hmyzu a houbám.
Dřevěný rám, který drží hlínu na střeše, byl natřen jakýmsi dubovým dehtovým nátěrem.
Smrkové dřevo zhruba po třech letech nevydrželo přímý kontakt s hlínou a hniloba si prostě vybrala svoji daň.
Budeme muset rám udělat znova, tentokráte ale použijeme modřín (smrekovec opadavý), který má větší výdrž a samozřejmě ho zase něčím ošetříme.

[Willy]

Narazil jsem na youtube na videa o stavbách ADIRONDACK LEAN-TO.

Pokud někoho toto téma zajímá, tak přeji inspirativní pokoukání.

Takhle to dělají v USA.


Takhle ve Finsku.


Výroba přístřešku ze starých trámů a fošen

[Gryf]

Shelters in Sweden

http://bushmanswildhiking.blogspot.com/ ... 20deel%201

http://bushmanswildhiking.blogspot.com/ ... 20deel%202

http://bushmanswildhiking.blogspot.com/ ... 20deel%203

http://bushmanswildhiking.blogspot.com/ ... gsj%C3%B6n

http://bushmanswildhiking.blogspot.com/ ... uze%20plek

[Willy]

Tak zas po delší době nějaká videa na téma adirondack lean-to

[Willy]

Náhodou jsem narazil na tohle foto !

Jak je vidět, dá se ADIRONDACK LEAN-TO postavit i tak, aby to uspokojilo velmi náročnou klientelu .

[Waldläufer]

Tiez Adirondack-type shelter. Kto ho spozna? Sluzil ako sklad dreva a vlavo s polmesiacom je kadibudka



krajsie foto a rozlustenie tuna:
https://www.flickr.com/photos/npsparkclp/21964841732
https://www.flickr.com/photos/npsparkclp/21977018075

[Willy]

Zdá se, že realizace mého dávného projeku - tedy postavení vlastního "ADIRONDACK LEAN-TO" - se začíná blížit !

Vzhledem k současné kůrovcové kalamitě je cena kulatiny natolik příznivá, že jsem prostě nemohl odolat.
A tak mi minulý týden dovezli cca 8 kubíků čerstvých smrkových klád o průměru přes 20cm.

Hned o víkendu jsme se s kamarády pustili do odstraňování kůry - zatím jen na hrubo, abychom alespoň trochu snížili riziko rozšiřování kůrovce a taky uspíšili vysoušení kulatiny. Povrch budeme načisto pořízovat jenom u konkrétně vybraných a na přesný rozměr zakrácených kládách.

V celkem nepříjemném dusnu se nám podařilo zbavit kůry a lýka asi 3/4 kulatiny. Hotové klády jsme uložili na roštu tak, aby k nim mohlo slunce i vzduch a dřevo se nazapařilo. Zbytek nás čeká tenhle víkend .

Genia se svými dvěma přáteli při tom ještě stihli finišovat zpracování dvou jeleních kůží, které byly vyčiněné přírodní cestou, tedy za použití mozku.

Byla to pěkná dřina, neustále mokré kůže postupně ždímat, vytahovat a pak i valchovat přes provaz až do úplného sucha.

Tahle jelenice se už možná příští víkend bude udit .
FOTO: Genia a Willy

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO u srubu SUIVAKKO - 1. část

V tématu, které jsem tu před nějakou dobou otevřel, jsem se několikrát zmínil o své touze postavit si vlastní adirondack lean-to.
Důvodů jsem měl k tomu více, kromě romantické představy posezení u ohníčku před takovou stavbou, bylo i to, že u srubu SUIVAKKO chceme s kamarády pořádat různé workshopy a setkání, no a k tomu by se hodila i další ubytovací kapacita.

Nějakou dobu jsem chodil po svém pozemku a vybíral to nejlepší místo. Nakonec jsme po mnoha diskuzích s kamarády vybrali místo a jednoho letního dne jsme s Pítrsem (Mephitis) začli připravovat vybraný prostor.

Velikost přístřešku jsme už měli stanovenu a tak jsme jen s pomocí několika latí na zemi vyznačili, kde bude adirondack lean-to stát.

Brzy jsme pochopil, že bez výraznější úpravy terénu se to neobejde. V těch místech bylo i několik pařezů uschlých jilmů (brest), které jsem před nějakou dobou pokácel a ty se budou muset taky odstranit .

Krumpáče a lopaty se staly na celý víkend našimi společníky.

Ale s výsledkem jsme byli spokojeni. Vznikla pěkná rovinka, na které zbyly jen velké kameny, co se budou hodit do základu stavby a nějaké ty pařezy.

Kůrovcová kalamita mi umožnila získat celkem levnou smrkovou kulatinu.

Nakoupil jsem asi 10 kubíků kulatiny o průměru 20-25cm. Kůra však musela z klád co nejdříve dolů

Na stavební kozy, co už dobře posloužily při stavbě srubu, jsem pro pohodlnější práci s pořízem vymyslel a vyrobil sundavací nástavce, které pro svůj vzhled získaly pojmenování "prasátka".

Tahle pomůcka se nám opravdu moc osvědčila, kláda se nemusela nijak upevňovat, ve vzniklém výřezu pevně držela a přitom nebyl problém si ji natáčet, jak jsme potřebovali.

Tady už je vidět, jak se vpředu pěkně zvětšuje hromada opořízovaných klád. Každá pomocná ruka byla během těch dvou víkendů dobrá.

A tohle je celkem uspokojivý pohled z okna srubu po nedělním obědě.

FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 2. část

Vlastní stavbu jsme zahájili v polovině října (october) 2019. Sešli jsme se na to naše kompletní česká woodcraftersko - bushcrafterská parta, tedy Genia, Sokol, Pítrs a já.

Nejprve jsme si s pomocí provázkové míry zvané "paterka" - vyměřili přesná místa pro základní rohové kameny.

Pak jsme velké kameny uložili tak, aby pokud možno byly všechny v jedné výšce.

Po položení základních kamenů následoval klasický indiánský obřad, kdy jsme poprosili všechny přírodní síly, aby nám byli nápomocny při naší práci a abychom úspěšně tuto stavbu dokončili.

No a potom jsme se pustili do zpracování první klády.

Ze začátku to nešlo moc rychle. Většina z nás se teprve začala pořádně seznamovat s nářadím a jednotlivými postupy.

Zvolili jsme jednodušší způsob roubení, protože jsme se chtěli pokusit postavit to pokud možno bez motorového a elektrického nářadí.

Tesání souběžných rovných ploch zhora i zdola klády, to byl docela oříšek. Neustálé přeměřování práci moc neurychlovalo, ale byli jsme tou prací tak zaujatí, že jsme ten den dělali celkem dost dlouho do večera.

Druhý den bylo nádherně a my jsme rozjeli něco jako výrobní linku .

Tak takhle vypadal náš první spoj.

Mysleli jsme, že v neděli odpoledne budeme mít první patro komplet hotové, ale poslední rohový spoj jsme si nakonec radši nechali na další víkend.

FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 3. část

Takhle to vypadalo, když jsme stavbu opouštěli předchozí víkend.

Tady je chvíle, kdy jsme si mohli směle říct, že máme první patro .

Do spodních kratších klád jsme museli pracně zadlabat příčný trám, který pak bude podpírat podlahu v přístřešku.

Konečně jsme se mohli pustit do druhého patra.

Příčný podlahový trám musel být zadlabán zčásti i do horních klád.

A takhle to vypadalo, když bylo vše spasováno do sebe

Moje žena byla po všechny ty stavební víkendy nejen hlavním dodavatelem teplých obědů, ale vzhledem k tomu, že má i klasické technické vzdělání, tak se stala spolehlivým hlavním rozměřovatelem celé stavby.

Tady to bohužel není moc vidět, ale pro narýsování rovných ploch na každé kládě používala tzv. "křídovanou šňůru".

V rozrýsování rohových spojů byla jen těžko nahraditelná.

Za dobrou práci musí být i sladká odměna !

FOTO: Zdeňka a Puštík

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO u srubu SUIVAKKO - 4. část

Máme sestavená téměř tři patra, zatím poskládná jen na sucho.
Budeme muset jednotlivé vrstvy klád zase odebrat, protože jednotlivá patra musíme spojit dřevěnými kolíky.

Původně jsme chtěli dodržet plán, že elektřinu nepoužijeme. Ale vrtání děr vrtákem o průměru 30 mm nemělo s kolovrátkem moc šanci. Nakonec dovezeme agregát a vrtáme elektrickou vrtačkou, stejně to však do čerstvého dřeva jde blbě.
Vrták se rád kousne a pak je o zábavu postaráno.

Kolíky dáváme do každého rohového spoje a pak ještě alespoň dva kolíky do stěny.
Vždycky provrtáme horní kládu skrz a pak do poloviny další spodní klády.

Kolíky jsou čtvercového průřezu, jdou do díry dost natěsno a drží dobře.

Náš malý vnouček je zatloukáním fascinován a tak vyfasuje malé kladívko a dědovi pomáhá.

S podzimem přichází deště a tak nad stavbou natahujeme plachtu.
Plochy spojů ladíme s pomoví speciální tesařské sekery z Gransfors Bruck, kterou pravidelně brousím.
Mám rád práci s pořádně ostrým nářadím.

Tradiční fotka na konci víkendu, tentokráte s dalšími z mnoha kamarádů, kteří se během podzimu a zimy na stavbě vystřídali.

Tohle už je z dalšího víkendu, se Sokolem se nám nedaří napasovat na sebe plochy klád a tak vsuneme pilu břichatku mezi klády a mezeru po celé délce prořízneme. Je to sice nezvyklá poloha na řezání, ale výsledek je dokonalý.

Geniův kamarád se s nadšením pouští do práce s těžkou tesařskou sekerou.

Kamarádova manželka nezůstává pozadu, akorát používá lehčí tesařskou sekeru.


FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 5. část

Na stavbě je pořád veselo, i když docela mrzne a zalézá za nehty.

S touhle mojí oranžovou bezpečnostní čepicí moc dobře ladí japonská pilka SILKY BOY, která na stavbě odvedla fakt hromadu práce.

A zase jsme o pár pater výš a tak je nutno znovu vrtat.
Práce ve výšce není zrovna moje velké hoby, ale když mne dobře jistí kamarád.

Tohle jsou báječné chvíle, každý ví co je potřeba dělat a práce pěkně odsejpá.

To už je před námi výroba té nejvyšší klády.

Sokol a Pítrs na ní dělají pečlivě zádlaby.

Kláda byla dost masivní a 5 metrů dlouhá. Tak jsme si trochu museli pomoct malým lešením.

Docela jsme se při tom vyvztekali, ale kláda míří k výšinám.

ŽUCH! A zádlab si pěkně dosedl na předposlední kládu.

Tady je vidět, jak jsme řešili poslední boční klády.
Ty už byly kratší, takže měly pouze jeden rohový spoj a ve zbylé délce jsme je hustěji přikolíkovali.


FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 6. část

Šikmé seříznutí bočních stěn udělal můj syn raději motorovou pilu.

To světlé na zemi není sníh, ale hromady pilin

Pro zarovnání boků přední stěny opět posloužila motorovka. Aby byl svislý řez pěkně rovný, natloukli jsme předem na stěnu lať a podle ní se pak v pohodě vedl list pily.

Na střešních fošnách (40mm) jsme nechali vyfrézovat polodrážky, aby i po seschnutí mezi nimi nebyly mezery.
Ještě je potřeba dlátem trochu drážky dočistit.

Fošny jsou nahoře zatím jen poskládané, ale touha uvidět náš adirondack lean-to už pod střechou, je veliká.

Kochám se, vrním blahem, . . . prostě je mi nádherně!

Pítrs přitlouká fošny.

Kluci v plné práci na střeše.

Ještě pár fošen a bude hotovo.

Paráda - uplynuly čtyři měsíce, víkend co víkend se kolem stavby pořád něco dělo a najednou sedíme pod střechou !


FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 7. část

Sehnal jsem levně starší hranolky (5 x 3 x 100cm) a z nich začínáme dělat podlahu.

Pítrs se Sokolem dlabou drážku do přední podlahové klády.

Do ní se pak vloží podlahové hranolky tak, aby byly zároveň se sedací plochou přední klády.

Tady pohled na hotovou podlahu.

Následující víkend se pouštíme do další vrstvy střechy. Natloukáme folii, na kterou pak přijde definitivní krytina.

Okraje folie upevňujeme s pomocí latiček.

A jdeme do finále. Kamarád mi pomohl obstarat použité tiskařské tabule hliníkového plechu.
Jednotlivé plechy nejsou moc velké, ale nějak se s tím popasujeme.

Klempířinu jsem ještě nikdy nezkoušel, ale všechno je holt jednou poprvé .

Genia uprostřed dokončené plochy.

Už jsou zahnuté i okraje plechové střechy a tak je zase potřeba vše zdokumentovat.


FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 8. část

Teď, když už byla podlaha i střecha, začal jsem ten prostor s chutí využívat jako dílnu.

Mám to rád, něco kutit se dřevem a přitom mít výhled ven do přírody. Tam se pořád něco děje, teď v zimním období to často byly přelety hejna čížků (čížik), návštěvy všech druhů sýkorek a vzácně se objevil i hýl (hýľ).

V Laponsku jsem občas na vnějším boku přístřešku viděl police, které se při táboření docela hodily.
A tak jsem se pustil do výroby i pro náš adirondack lean-to.

Pítrs vydlabal do stěny drážky.

Do nich jsme potom přidělali obě nosné šibenice.

No tady už je police hotová.

S Geniou jsme nesámovanými prkny zakryli čelní i boční hrany střechy tak, aby nebyl vidět stříbrný plech.

Rozhodli jsme se udělat k budoucímu ohništi nějaké pohodlné lavice.
Kamarád pro tento účel tesá rovnou plochu na rozštípnuté smrkové kládě.

Sokol zatím vyráběl z modřínových hranolků nohy k lavici.
Pěkná práce se sekerkou a potom nožem. To prkénko s vyvrtaným otvorem sloužilo jen jako šablona pro přesné vyřezání kulatého čepu.

Délka kulatého čepu nohy byla o trochu větší než délka díry, která byla vyvrtána skrz lavici.
Ještě před zatlučením jsme konec čepu do jedné třetiny délky nařízli.

Po zatlučení jsme přečnívající část čepu nad sedací plochou odřízli.
Do zbytku třetinového řezu se pak za čas, až se celá lavice ještě seschne, zatlučeme dřevěný klínek, který případně uvolněnou nohu definitivně zajistí.

FOTO: Zdeňka