ADIRONDACK LEAN-TO

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 9. část

A takhle vypadala už hotová lavička.

Adirondack lean-to se dostal do stádia, kdy už by bylo možné ho začít používat a tak jsme se rozhodli pro jeho slavnostní otevření.
Dopoledne před tím jsme Genia, Pítrs, Sokol a já absolvovali první brigádu v nadalekém chráněném území - viz report:
viewtopic.php?f=36&t=1696&p=44265#p44265

Během docela sychravého podvečera jsme stihli ještě nachystat ohniště i skromnou hranici a se soumrakem Sokol začal rozdělávat oheň třením dřev.

Celé dopoledne propršelo a tak byla ve vzduchu docela slušná vlhkost. S tím si však Sokol poradil.

Tady už jsou dlouho očekávané plamínky prvního ohně před naším přístřeškem.

Konečně se oheň rozhořel.

Při zahájení zazpívám píseň "Žijeme a čas utíká", což je taková naše neoficiální rodinná hymna.

Parta přátel, které spojují nejen toulky po horách, ale taky mnoho společných zájmů a samozřejmě i pořádný kus práce.

Při tomto slavnostním otevření jsme se my čtyři kamarádi - Genia, Pítrs, Sokol a Willy rozhodli založit si woodcraftersko-bushcrafterský klub.
Pítrs zrovna předčítá naše krédo, které jsme si na srubu SUIVAKKO za dlouhých zimních večerů společně sepsali.

Náš "CAMP FIRE CLUB" je právě založen !



FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 10. část

Pohled na Adirondack lean-to z dálky, vpravo je vidět ještě jeden prostor na spaní, o kterém jsem psal zde:
viewtopic.php?f=32&t=2442&p=44037#p44037

Měl jsem v plánu ještě někdy v budoucnu upravit více terén v okolí přístřešku.

Nucené coronavirové volno, které jsem trávil se svojí manželkou na srubu, mi umožnilo realizovat se hned.
Dva měsíce souvislého pobytu v přírodě byl luxus, který jsem si zatím snad kromě školních let v životě ještě nedopřál.

S vervou jsem se pustil do vyrovnání terénu, ale práce moc neubývala.

Na závěr jsem si nechal pařezy uschlých jilmů.

Ještě, že jsem nechal ty pařezy dost vysoké, byla větší možnost s nimi začít hýbat. Nejdřív jsem pařez kolem dokola obkopal a některé kořeny krumpáčem i přesekl. Pak jsem si vzal tlusté lano, vhodné třeba na soutěž v přetahování a začal realizovat takový svůj zlepšováček.

Spojil jsem lanem pařez a vedle rostoucí strom, do smyčky jsem pak vrazil pořádný klacek. Jeho otáčením se lano zkracovalo.

Když už hrozilo, že by lano dalším navíjením mohlo prasknout, stlačoval jsem klacek směrem k zemi. Po chvíli se ozvalo křupnutí a pařez se trochu naklonil. Navinuté lano jsem povolil, smyčku zkrátil a celý proces několikrát opakoval.

Na tomhle snímku šla veškerá moje skromnost stranou , byl to poslední z pěti pařezů a já byl nejen pyšný, ale hlavně šťastný, že tuhle zábavu mám už konečně za sebou.

No a takhle to vypadalo po definitivní úpravě terénu.


FOTO: Zdeňka

[Willy]

ADIRONDACK LEAN TO u srubu SUIVAKO - 11. část

Teď, když už bylo celé okolí vyčištěno a srovnáno, mohli jsme s klukama během jednoho víkendu přístřešek natřít ochranným nátěrem.
Taky jsme se konečně mohli věnovat udělání na sucho poskládané kamenné "podezdívce".

Když už byla podezdívka, dodělal jsem z druhého boku přístřešku polici s prostorem na ukládání paliva.

Takhle vypadá přístřešek z opačné strany.

S přední stranou podezdívky jsme se fakt vyblbli, chtěli jsme tam totiž dát hodně velké kameny.

Pro utěsnění spár mezi kládami v zadní stěně jsme použili dlouhé latě s trojúhelníkovým profilem.

Upřímně - laťky u podlahy se moc dobře zatloukaly .

Někde bylo potřeba ještě spáru upravit a tak jsem poprvé v životě tesal sekerou vleže .

Mezery v zadní stěně jsou zakryty, na podlaze leží rozpůlené klády nachystané na výrobu dalších laviček.

Tohle už byla zábava - poličky uvnitř přístřešku jsem udělal stejné na každé straně.

Přátelé,
omlouvám se za poněkud rozsáhle zpracovaný report.
Za prvé, je to pro mne půl roku života, kdy jsem se o víkendech nevěnoval prakticky ničemu jinému.
Za druhé přiznám, že tahle stavba byla moje srdcovka a myslím, že tomu tak bylo i u dalších mých kamarádů.
Atmosféra při práci byla fakt skvělá - spousta legrace, sice dřina, ale i radost z řemeslné práce . Během té doby se na stavbě vystřídalo opravdu hodně mých kamarádů (s mnohými mne pojí dlouholeté přátelství a vandry, ba i expedice - třeba zrovna do Laponska). Mnozí konstatovali, že pomáhat při stavbě pro ně vlastně byl takový tesařský workshop .
Za třetí - už při minulém povídání se na mne obracelo dost lidí s různými technickými dotazy. Rozhodl jsem se to tedy zpracovat poněkud detailněji.

A ještě k tomu pokusu, stavět to pokud možno jen jednoduchými nástroji. Navedl mne na to vlastně Atti, když report z první stavby adirondacku u mého kamaráda komentoval: "... Je to parádne dielo ... jediné čo je u mňa mínus je použitie motorového náradia. Nejak mi to nejde dohromady ( to mám v hlave - nejak tie veci ako pílu a flexku nemám rád ) ...". No a já konstatuji, že jsem si to zkusil, ale pokud bych v životě ještě jednou něco takového stavěl, dal bych zase přednost alespoň motorové pile . Specielně ty rovné plochy trámů a hlavně spoje by šly výrazně rychleji .


FOTO: Zdeňka

[Pája]

Díky za report, paráda!

[Willy]

TRAPPERSKÝ ADIRONDACK LEAN-TO
Narazil jsem na pěkné fototografie amerických hobbystů, kteří napadobují trappery z období kožešinového obchodu v letech 1820 - 1840.

[Willy]

ADIRONDACK LEAN-TO V ZIMĚ
Je to už nějaká doba, co jsem v téhle rubrice uveřejnil fotografii staženou někde na netu.

A k tomu jsem připojil, jaké jsem měl při spatření této fotografie pocity:

… od rána mrzne, celý den šlapu na sněžnicích. Konečně jsem na místě, teď rychle oheň. Vyskočil první plamínek, naštípané třísky vrším jednu na druhou. Začíná být trochu teplo. Hodil by se kotlík čaje. Měsíc v úplňku ozařuje okolní les a k nebi občas vzlétne jiskra. Já sedím s hrnkem v ruce a koukám na všechnu tu nádheru.

Letošní zima je štědrá i k nižším polohám a tak se také u našeho srubu v nadmořské výšce necelých 350 metrů objevila nadílka sněhu.
Trávíme tu teď se ženou hodně času a tak mne napadlo udělat si podobnou malebnou fotografii adirondacku, který jsme si zde s přáteli postavili.

FOTO: Zdeňka