Zápalky

[macmatej]

Spravil som si zapalky do zleho pocasia. Fatwood palicky s hrubou vrstvou síry. Na obr. je velka zapalkova krabicka.

http://www.youtube.com/watch?v=7sqyxEgzEgo

[lynx]

ako ti fungujú ? ja som to skúšal, ale ta síra bola potom veľmi krehká, pri škrtnutí sa odlúpila...

[Daimler]

Tieto zápalky poznám a som s nimi spokojný, je to asi najľahší spôsob zapálenia ohňa. A ešte lepší je podľa mňa gélový podpaľovač Ale predsa ma niekedy láka zapáliť oheň klasickým spôsobom napríklad ocieľkou...

[juraj1974]

Nechcem vam nejak skakat do rozbehnutej temy plnej napadov ale vyskusali ste niekedy zalakovat hlavicku zapalky lakom na nechty? Skuste. A verte ze taku zapalku zapalite aj mokru....

[Chesus]

scout, vdaka za navod. o tomto som važne nemal potuchy. Dnes som sa s tym zabaval cely den. Prvy pokus nič moc, zo 6 zapaliek sa chytila len jedna ale na druhy pokus sa už chytilo 6 zo 6 ... a teraz ich už mam celu hromadu prvykrát som to asi príliš zmočil... Ono Cowboyky stoja okolo eura a daju sa zohnať v skoro každej poriadnej trafike, tak sa to asi moc neoplati sa s tym babrať, ked človek nema času nazvyš ale je to zabava každopadne a niekedy sa môže tato znalosť zíjsť

[prales]

Môj starý otec nosil vo vnútornom vrecku kabáta krabičku zápaliek v ktorej bol pásik brezovej kôry preložený na viac krát, tak aby zápalky nehrkali. Celá škatuľka bola zabalená vo voskovom papiery (do akého sa balia zbrane alebo kovové súčiastky) a previazaná kusom špagáta. Mnohokrát som ho videl zo špagáta odmotať a na všeličo použiť, ale zápalky boli nedotknutelná rezerva a to aj napriek tomu že bol tuhý fajčiar. Ja som si túto jeho pra-KPZ vylepšil o vloženie klasickej žiletky (v papierovom obale) na dno škatuľky.

K veľkosti zápaliek: Ideálne sú pre mňa (pomer cena/užitková hodnota) tzv. krbové zápalky skrátené na rozmer bežnej škatuľky, avšak v tomto prípade je úprava na úkor kapacity.

[djuso]

Na vianoce som si kúpil firesteel, tak teraz sa z ním učím zaobchádzať. Ale od zápaliek celkom neupúšťam. Stále mám nejaké v púzdre ďalekohľadu. A menšiu sadu nosím na kľúčoch. Uložené ich mám vo vystrelenej nábojnici do guľovnice (sponzorom je môj dedo, mne by zbroják asi nedali a už vôbec nie na dlhú zbraň ), z ktorej som odvŕtal zápalku (stopa po úderníku krásne viedla vrták) a cez dieru som prevliekol strunu na gitaru do tvaru očka aby som to mohol pripevniť ku kľúčom a to všetko som na konci zalial cínom aby dnu neprenikla voda. Z mede som "vysústružil" hlavicu (Vŕtačku som upol do zveráku, do hlavice som dal medenú guľatinku a pilníkom som pri vysokých otáčkach vytvaroval do požadovaného tvaru). Zápalky a škrtadlo som dal do tela nábojnice (nutné trochu skrátiť) a všetko to uzavrel hlavicou. Ak súrne potrebujem zápalky, pomocou noža vytiahnem hlavicu náboja a som pri nich.

[atti.hombre]

máš u mňa + za schopnosť improvizácie...

[Marcela]

Nepíšu nic důležitého – jen oživuji téma

Klasickou sirku dnes vytlačují zápalky s odolností proti všem venkovním vlivům, tím se ale bohužel, myslím si, vytrácí ona pověstná zálesácká zručnost o rozdělání ohně pouhou jedinou sirkou. Existují zápalky, které jsou odolné větru, dešti, dokonce takové co jdou zapálit od čehokoliv, takže nepotřebujete nosit ani žádné škrtátko.
Znám naštěstí ještě spoustu lidí, kteří u sebe nosí obyčejné sirky v nostalgicky známé originální papírové krabičce. A jsou to tací, kteří si s deštěm ani větrem příliš hlavu nelámou, dokáží přitom rozdělat oheň za každého počasí tou jednou jedinou sirkou, a ty vlhké si vysoušejí ve vlasech (plešatí to mají v tomto ohledu podstatně těžší ).

Já nosím sirky vždy, vlastně je používám k založení ohně nejběžněji.
Abych je uchránila proti dešti nebo jen samotné vlhkosti, používám už nějaký čas k jejich přenosu poslední druh obalu od fotofilmu (ty starší byly o kus kratší, a některé typy vůbec netěsnily), ten dostanete zadarmo v téměř každém fotošopu (vyvolaný film stříhají do papírových obálek k fotografiím, takže tyto obaly od nich končí většinou v odpadkovém koši, a to je mimochodem podle mě velká škoda).
Možná někoho překvapí, že kapacita této tuby pojme množství sirek ze dvou celých krabiček. To ocení spolu se mnou jistě všichni ti, kteří s nimi také běžně podpalují a vyrážejí někam ven na delší dobu. Sirkám se navíc nemusí nijak upravovat délka – tato tuba je pro ně jako stvořená přesně na míru.

Kdosi tu řešil nebezpečí vkládat k sirkám/zápalkám škrtátko bez toho, aby ho neizoloval přehnutím napůl škrtací plochou směrem k sobě a eliminoval tak nekontrolované zapálení. No, vzhledem k tomu, že takováto uzavřená krabička odolává nejen vodě, ale je také vzduchotěsná, tak považuji tento zákrok za zcela zbytečný. Bez přístupu kyslíku je totiž samovznícení takřka nemožné. Takže k sirkám škrtátko (odstřižené z krabičky od sirek) docela bez obav přikládám, ba dokonce ve větším počtu jak jedno.
Kdo by však byl přesto trochu na pochybách a nechce si přitom škrtátko díky polovičnímu přehnutí mezi sirkami „utopit“, může využít možnost si ho z krabičky od sirek vystřihnout i spolu se stejně širokým kusem z její vedlejší stěny a ten překládat přes. Anebo si ho nalepit zvenčí obalu, alternativně lze namísto toho použít vhodný brusný papír a využít k tomuto účelu klidně celou vnější plochu (potažmo vnitřní – stočit po obvodu brusnou stranou odvrácenou od ostatního obsahu).

Ochrana proti větru se dá řešit různě. Někdy stačí jen sirku zčásti (za hlavičkou) nařezat do podoby „ježka“, ve větším větru pak případně kolem ní ještě vytvořit z kusu papíru či z listu kornout, anebo třeba už rovnou něco na způsob hnízda přímo z podpalového materiálu.

Nemám nic proti současnému trendu vybavovat se jakýmkoli modernějším typem zápalek (sama pár těch speciálních s sebou v čemsi jako je KPZ také nosím) či firesteelem. Ale podobně jako tomu bylo s příchodem sirek, kdy lidstvo jaksi přestalo užívat primitivnější způsoby k rozdělávání ohně, tak i ta úplně nejobyčejnější sirka dnes k tomu pravému zálesáctví určitě neodmyslitelně patří.

[Hrom]

Marcelo, díky za návod k udržování zálesácké zručnosti, ale nesouhlasím. Sirky sice nosím také v různých nepromokavých baleních, dokonce mám někde i firesteel, ale přimlouvám se, aby je "zálesáci" používali jen jako nouzovku. To je, když nefungují třecí dřeva a ani ocílka s kamínkem. Dejme si laťku trochu výše, nebo si už nedokážeme představit život bez důmyslných berliček tzv. pokroku? Jeden můj kamarád říká, že pokrok nezastavíš, ale já si myslím, že se jednou zastaví sám a pak nám přijdou vhod třecí dřívka a podobné archaismy. Udržujme primitivní technologie a pamatujme, že opakování jest matkou moudrosti. To, že se někomu podaří jednou zažehnout oheň třecími dřívky v ideálních podmínkách, není zárukou, že to dokáže i jindy, až to bude potřebovat. A tak abych se vrátil k těm zápalkám...je to sice o jednu úroveň výše než firesteel, plamenomet atd., ale zálesácké zažehnutí ohně vypadá jinak.
Ještě přidám své oblíbené téma. I Babička Boženy Němcové zažehala oheň křesáním, viz popis na straně 16 této báječné knihy, kdysi povinné četby. Tak, že by to nesvedli i dnešní zálesáci? Hrom

[Chesus]

Keď už je reč o tom pokroku , aj tá ocieľka bola kedysi pokrokom a je stále len vymoženosťou civilizácie. A keď je reč o tom ako vyzerá skutočne zálesácke zapálenie ohňa, niekto by mohol oponovať voči ocieľke rovnako ako voči firesteelu či zápalkám. Predsa len, ocieľky a vhodné práchno upravené na chytenie iskry sa len tak neváľajú po lese Nemyslím, že existuje niečo ako vyslovene zálesácke zapálenie ohňa, to jediné a pravé... Ale samozrejme je dobré vedieť zapáliť oheň čo najviac možnými a dostupnými spôsobmi a vecami ktoré ma človek k dispozícii, nech už je to čokoľvek...
Inak, nechcel som chytať za slovíčka ak to tak vyznieva, len vyjadriť svoj názor k ocieľke. I keď mám tento spôsob rád kôli tej klasickosti, nevidím príliš veľa dôvodov hovoriť o ocieľke ako o nejakej "zálesáckejšej" forme zapálenia ohňa (ako to toľko ľudí na internetových fórach často prezentuje) , nakoľko mi to príde takmer rovnaká vymoženosť ako firesteel

[Majo]

Babičku Boženy Němcovej som kedysi prečítal mnohokrát a tak mi nedalo aby som nepreskúmal ako to v jej dobe s tými zápalkami bolo.
Údaje som čerpal z českej wikipédie.

Božena Němcová:
V roce 1821 se Panklovi přistěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice – 1841 Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.
Božena Němcová dílo psala v době, kdy jí umíral syn. Začala jej psát během pobytu v pražské Ječné ul. č. p. 516 koncem roku 1853 a z větší části jej zde také napsala.

Zápalky:
Vynalezl je roku 1848 frankfurtský profesor chemie Rudolph Christian Boettger (1806-1861). O vynález v Německu nebyl zájem, tedy jej koupili Švédové. Švéd Johan Edward Lundström zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 průmyslově vyrábět.

Čo sa píše v Babičke:
Na kamnech stál troudník s křesáním. V pokoji sice užívali k rozžehnutí lahvičky fosforem naplněné, ale babička nechtěla s tím šlakovitým nástrojem nic mít. … Hned si zaopatřila troudník, děti přinesly hadrů na troud, dělaly sirky, omáčely špičky v síře, a babička když měla svoje obvyklé křesací nádobí na kamnech, s uspokojenou myslí lehala. Dětem to bylo také milejší, a každý den se ptaly babičky, jestli nepotřebuje sirky, že jí jich nadělají.

Záver:
Zdá sa, že babička používala nielen kresadlo, ale aj zápalky.

Nakoniec trochu smutné poohliadnutie:
SOLO Sušice byla česká firma zabývající se výrobou zápalek a v určitých obdobích její historie i výrobou jiných produktů. Byla jediným výrobcem zápalek v Česku, přičemž osmdesát pět procent výrobků firmy směřovalo na zahraniční trhy. Výroba sirek v Sušici sahá až k roku 1839. Na konci roku 2008 byla oficiálně ukončena výroba zápalek v Sušici. Výroba je v současnosti přesunuta do Indie, která je výrobcem zápalek číslo jedna.

Bez Indiánov si už ani zápalkou neškrtneme.

[divox]

[Pája]

Majo, skvělá rešerše!

[Hrom]

Chesus: Nejstarší ocílka o které se archeologové domnívají, že byla ocílkou, se nalezla někde ve Švýcarsku u jezera La Téne. Pochází z keltské doby, pokrok starý přes 2000 let, versus firesteel. To se mi zdá nesrovnatelné ale respektuji Tvůj názor. Nikoho nenutím zapalovat ocílkou nebo třecími dřevy (ty byly také někdy pokrokové) jen jsem popsal co považuji za zálesácké nebo bushcrafterské. Firesteel mi rozhodně bushcrafterský nepřipadá.

Majo: Díky za výtah z Babičky ale je to trochu jinak, než píšeš. Babička nepoužívala zápalky jako je známe dnes a říkáme jim běžně sirky. Sirky proto, že se kdysi jednalo opravdu o třísky namáčené v roztavené síře. Ty se ale nedají zapálit prostým škrtnutím jako dnešní zápalky. Musí se prvně ocílkou a kamínkem vytvořit jiskra, zachytit ji do spálené bavlny nebo jiného troudu a pak foukáním přenést teplo ze žhavého troudu na sírovou špičku až chytne modravým plamenem. Ostatně, že Babička ještě neznala "škrtací" zápalky, naznačují i časové údaje, které jsi uvedl. V každém případě Babička, podle postupu popsaného Boženou Němcovou musela křesat a ne škrtat jako to známe dnes.