Jak si vybrat binokuláry?

[prtgeologist]

Většina z vás možná již vlastní nějaké ty binokuláry na procházky do přírody, pozorování hvězd, myslivost, atd. Je to opravdu výborná pomůcka používaná myslivci, astronomy, zálesáky, lovci a dalšími lesními tvory. Avšak, jak si mám vybrat binokuláry, když o nich nic nevím, ptáte se? Mám pár rad a triků jak na to. Sám jsem vlastníkem dvou dobrých kousků a používám je zejména na pozorování hvězd, resp. přírody, v menší míře i na špehování sousedky v protějším baráku, hihi. Nejsem žádný expert, zdaleka, ale kvůli mému hvězdářskému zázemí jen nadšenec do optiky. Berte tedy tento miničlánek s patřičným odstupem a rezervou.

Peníze
V dnešní době kapitalizmu jsou peníze asi nejdůležitějším faktorem při nákupu prakticky čehokoli. Záleží jen na vaší peněžence, kolik budete investovat. Nějaký základní kousek můžete pořídit kolem 500 kč/20 eur, dobré kousky se začínají objevovat okolo 1000 kč/40 eur. Avšak, mějte se na pozoru, stejně jako třeba u nožů můžete narazit na velmi dobrý kousek za pár kaček a na špatný kousek za tisíce korun. Cenu vytváří mnoho faktorů - jestli je binokulár porro nebo roof konstrukce, jakou má optiku, zvětšení, atd.

Zvětšení a průměr hlavní čočky
Jeden z těch nejdůležitějších faktorů. Pokud si vybíráte triedr, tak za názvem modelu narazíte na číslo, např 12x60, 8x40, apod. První číslo vám udává zvětšení dalekohledu, druhé pak průměr hlavní čočky v mm. Dalekohled 10x50 bude mít pak zvětšení desetinásobné a průměr hlavní čočky pak 50 mm. Pozor, PRŮMĚR a ne poloměr. Průměr hlavní čočky vám udává, jak velké množství světla se vám dostane do dalekohledu. Představte si, že pozorujete jakýmkoli hvězdářským dalekohledem tzv. DSO neboli objekty vzdáleného vesmíru (mlhoviny, hvězdokupy, galaxie, atd) s průměrem hlavní čočky 50 mm a druhým dalekohledem, který má průměr hlavní čočky 80 mm. Tím druhým dalekohledem uvidíte slabší objekty, které v přepočtu na stejnou plochu vyzařují méně světla (mají větší magnitudu), které v tom prvním neuvidíte. Avšak, pokud nejdete přímo po hvězdách, ale budete chtít zvolit všestranný triedr do přírody, tak vám bohatě stačí zvolit si nějaký do průměru 40 mm. Větší průměry mají většinou větší zvětšení a menší zorné pole, jsou těžší, obraz se vám bude díky rukám pohybovat, atd.

Porro nebo roof?
Porro či roof jsou názvy pro fyzikální konstrukce hranolů. Hranol je část triedru, která vám umožňuje vnímat v triedru dole jako dole a ne nahoře. Bez hranolu byste viděli to, co vnímáte jako "dole" ve vrchní části zorného pole. Co tedy zvolit? Nebudu vám tady zdlouhavě popisovat fyzikální vlastnosti obou typů hranolů, udám jen krátký popis výhod a nevýhod obou.

Roof
+ V porovnání s porro konstrukcí umožňuje zmenšení celkové konstrukce triedru a taky jeho výrazné odlehčení.
+ Roof triedry znatelně převažují na trhu nad porro.
0 Svazek paprsků se dělí na dva rovnoběžné. Nevnímám to osobně ani jako nevýhodu ani jako výhodu, prostě je to dáno samotnou fyzikální konstrukcí hranolu.
- Povrch hranolu neodráží světlo na stoprocent, ale většinou se na to používají korekce v podobě různých povlaků a potahů.
- Jsou náchylnější na zacházení, jelikož i menší změna (např. trochu posunutý hranol) může znamenat horší kvalitu obrazu.

Porro
+ Mají větší toleranci k zacházení.
+ Nemá problémy s odrazem světla či dělením svazku paprsků.
- Je oproti roof rozměrnější a i těžší.
- Není ho na trhu tak hodně, jako roofu.

Který je tedy lepší? Pokud nejsou peníze limitujícím faktorem, tak je to jedno. Ale když máte určitý rozpočet, tak rozhodně doporučuju porro. Za stejné množství peněz dostanete více muziky oproti roofu.

Proměnné zvětšení (zoom) či stálé zvětšení?
Na trhu můžete narazit i na triedry, které mají proměnné zvětšení. Doporučuju nebrat. Už ze svojí podstaty, resp. fyzikální konstrukce, jsou zatíženy zbytkovou barevnou vadou, zorné pole je při nejmenším zvětšení nejmenší, při velkém zvětšení větší (v praxi vyhovuje opačný případ, tedy s větším zvětšením menší zorné pole). Nedá se to kostrukčně obejít a navíc, zoomovací triedry jsou taky náročnější na obsluhu a bude generálně dávat horší obraz oproti stálému zvětšení.

Váha
Pokud vám nedělá nošení 30 kilových krosen žádné problémy, tak si tento odstavec nečtěte. Ale pokud máte problémy se zády jako já, kde i pitomé kilo navíc vám dokáže znepříjemnit život, tak bych doporučoval zohlednit i váhu. Pamatujte, s větším průměrem hlavní čočky/zvětšením je triedr těžší a pokud si jej pořídíte, budete muset potom ve své výbavě někde ubrat (např. méně oblečení, méně jídla atd). Většina triedrů má váhově do půl kila. Jsou i takové, které mají okolo kila a to už jsou těžké mrchy, vyžadující ve valné většině případů nějakou formu stativu (=>další váha navíc).

Zdánlivé zorné pole
Jednoduše řečeno, větší zorné pole vám umožňuje vidět větší prostor. Je rozdíl, když máte zorné pole o velikosti 0,5° a o velikosti 5°. Při jednom se budete dívat doslova přes klíčovou dírku, při druhém se budete dívat na širokoúhlý/BluRay film. Někdy se zorné pole udává v metrech na kilometr, např. 175 m na 1 km. To znamená, že když se díváte na les, který je vzdálený jeden km od vás, tak budete vidět v zorném poli od kraje ke kraji 175 m lesa. Převod mezi stupni a metry na kilometr je "údaj v m/km=stupně*17,5"

Nejnápadnější vady triedrů

Souosost
To je naprosto základní vada. Pokud nemá triedr zkolimované osy, bude vás při pozorování bolet hlava, mozek nebude moci spojit obrazy v jeden, atd. Pokud není souosost provedena dobře, tak se v dalekohledu projeví dvojitým obrazem, podobně jako při větších dávkách alkoholu.

Barevná vada
Čočka láme světlo, to ví asi každý. Ale různé vlnové délky světla láme různě a tímpádem se sbíhají v jiných ohniscích. Tedy modré světlo krátké vlnové délky se sbíhá jinde než červené světlo dlouhé vlnové délky. Barevná vada se projevuje jako duha na kontrastním objektu (např. Měsíc oproti tmavé obloze). Většina triedrů na trhu má achromáty, tedy dvojité čočky ke korekci této vady. Tady záleží na subjektivitě. Barevná vada může někomu vadit, ale druhému zase ne.

Ohýbání linií
Když se podíváte na rovnou linii, např. horizont, tak u některých triedrů se tato linie prohne, pokud ji sledujete u okraji zorného pole. Projeví se buď soudkovitost (vybulení linie od středu ke kraji) nebo poduškovitost (opačný případ). Jako u barevné vady, i tady záleží hodně na subjektivitě.

Ostrost obrazu v zorném poli
Oko se většinou soustředí na střed zorného pole, kraje už ignoruje. Pokud máte ostrý obraz v celé šíři zorného pole, tak držíte v rukách buď výjimečný kus anebo drahý triedr. Maličká neostrost u krajů není na škodu, pokud máte neostré skoro cel pole s výjimkou středu, tak už je to na pováženou. Posuzujte ostrost přiměřeně ceně triedru!

Bílá či černá musí být bílou/černou a ne našedlou.
Pokud přiložíte dalekohled k bílé stěně (nebo jiné ploše) a podíváte se na něj zdálky očima a pak na stěnu, tak byste měli vidět v dalekohledu bílou stěnu jako bílou a ne našedlou. Když je našedlá, znamená to, že dalekohled snižuje kontrast. I tady záleží hodně na subjektivitě.

Firmy, které dělají většinou kvalitní kousky
Celestron, Helios, Vixen, Meopta, Kowa, Barr & Stroud, Zeiss. Určitě jich bude víc, ale toto jsou firmy, na které si vzpomenu rovnou z hlavy.

Závěrem
Doufám, že jsem uvedl vše potřebné a že jste se neztratili. Hlavně nezpomínejte na toto. Když si chcete subjektivně poměřit dva různé triedry, musí oba mít stejné základní parametry, tzn. zvětšení a průměr hlavní čočky. Je blbost porovnávat triedr 8x25 s triedrem např. 8x40. Pokud máte již nějaký svůj vlastní binokulár, ale chcete si pořídit nový, tak jej neváhejte vzít s sebou. Posuzujte přístroj jako celek vzhledem k jeho ceně - stojí vám za to utratit třeba 30000 za triedr, který sice nemusí mít tolik vad, ale můžete jej někde ztratit/zanechat a splakat nad výdělkem? Buďte kritičtí a hlavně, nebojte se zeptat ve specializovaném obchodě - lépe vám poradí než v kdejakém hyper ultra supermarketě. A rozhodně, pokud možno, VŽDY vybírejte dalekohled osobně, nikdy ne na internetě. Šťastný výběr triedrů!

[Willy]

Vkládám sem článek o pozorování ptáků a o používání dalekohledu, který jsem kdysi napsal pro tábornický časopis Wampum Neskenonu. Třeba se něco z textu bude někomu hodit.

PÁR POZNÁMEK K POZOROVÁNÍ PTACTVA NEJEN DALEKOHLEDEM

Jedna věc jsou přímo účelové výpravy za zaměřením na pozorování ptactva, tady je to s vybavením docela jasné. Druhá věc je však běžné víkendové toulání krajinou nebo delší prázdninové putování spojené se sledováním živé přírody.

Tady jako první poučku uvádím - kdy s sebou brát dalekohled? Raději vždycky! Začnu-li se o ptáky vážněji zajímat a mám už dobrý dalekohled doma, tak se rozhodně nenechávám příliš ovlivňovat svojí přirozenou leností. Ta totiž člověka dost často navádí „rozumně zauvažovat“, jestli si má už k tak těžkému batohu přibalit ještě dalekohled. Má! Na základě svých zkušeností mohu jen potvrdit, že ať už jsem tomuto nutkání podlehl z důvodů vlastní pohodlnosti a nebo třeba i z dojmu, že stejně nebude dobré počasí na pozorování, tak jsem toho většinou později litoval. Když pak po návratu večer doma zuřivě listujete atlasem a nejste schopni toho „svého nového ptáka“ určit právě z nedostatku odpozorovaných detailů, může vás z toho trefit „šlak“.

Svět jako na dlani - Roháče

Jedete-li na delší dobu někam ven ve větší skupině, tak stačí, když dalekohled vezme jen jeden z vás. Další se mohou po předchozí domluvě podělit o ornitologickou příručku, botanický klíč, někdo vezme fotoaparát zatímco jiný přibalí sekeru, kytaru nebo jinou věc užitečnou pro potěšení celé skupiny. Nakonec může dalekohled posloužit nejen k ornitologickým zážitkům, ale třeba i k nalezení té správné salaše, kde se v pohodě usušíte a přečkáte nepříjemnou deštivou noc.

Když už jsme u toho společného dalekohledu, většinou se mezi vámi najde někdo, kdo se do dalekohledu dívá bez brýlí ale přitom má na každém oku jiný počet dioptrií. Ten si pak musí dalekohled seřídit. K dioptrické korekci slouží zaostřování na jedné z očnic dalekohledu (většinou pro pravé oko - neplést si s centrálním zaostřením!). Zde je možnost natavení buď na nulu - tedy pro obě oči stejně a nebo o několik dílků do plusu či mínusu - tedy dle rozdílu obou očí. Korekce se nastavuje tak, že oběma očima namíříme dalekohled na nějaký konkrétní předmět (např. větev stromu). Nejprve na něj pohlédneme jen jedním okem, tím které přísluší k okuláru, kde není dioptrická korekce a zaostříme obraz co nejlépe s pomocí centrálního zaostřování. Potom toto oko zavřeme a druhým okem pozorujeme tentýž předmět, tentokráte však druhým okulárem, kde s pomocí dioptrické korekce zaostřujeme obraz tak dlouho, až je i tady dokonale ostrý. Výsledek seřízení zkontrolujeme pohledem oběma očima najednou. Pak už jen můžeme kdykoliv podle potřeby přeostřovat na různou vzdálenost s pomocí centrálního ostření. Důležité je, zapamatovat si vaší odchylku (např. dva dílky do plusu), tu si zjistíte na stupnici dioptrické korekce. Tento údaj si pak už snadno nastavíte, kdykoliv budete brát do ruky nějaký dalekohled. Znalost tohoto čísla vám urychlí pozorování ve skupině. Oni totiž ne všichni ptáci rádi počkají takovou dobu, aby si každý z vás mohl teprve na místě doostřovat dalekohled.

Nejen pozorování ptactva - taky studium hub v Laponsku :-)!

Druhá poučka zní - dalekohled uložený během putování na dně batohu je opravdu jen zbytečná zátěž, která fakt mohla zůstat doma. Chcete-li toho hodně vidět, musíte být stále připraveni. Nejlépe se dalekohled nosí v pohotovostní poloze zavěšen na řemínku kolem krku. Pokud procházíme náročným terénem je celkem reálné nebezpečí, že zejména vlastní skla můžete poškrábat o větve a též může dojít i k jejich zbytečnému ušpinění. K ochraně ideálně poslouží plastové krytky a to jak okulárů tak i výstupních čoček. U lepších dalekohledů bývají krytky výrobcem dodávány už rovnou. Někdy jsou umístěny napevno a dají se jen odklápět, jindy jsou úplně odnímatelné. V tom případě často hrozí jejich ztráta. Většinou je totiž ve svatém ornitologickém vytržení rychle sejmete a domníváte se, že jste si je určitě dali do některé z kapes, ale jak se později ukáže, často nějaká ta krytka chybí. Nabízí se ale praktické řešení, jednotlivé krytky připevníte na krátké provázky, které jsou druhým koncem uvázány k dalekohledu. Je fakt, že se pak při sejmutí na dalekohledu trochu bimbají, ale mohu vás ujistit, že až budete pozorovat nějaký ten vzácný kousek, bude vám to určitě jedno. A rozhodně si pak ušetříte zběsilé pobíhání ve vysoké trávě a pátrání po malém černém kulatém nesmyslu. Vhodné jednoduché plastové krytky se dají též dodatečně zakoupit v prodejnách foto-kino, prodávají se v mnoha různých průměrech a jsou určeny k ochraně objektivů fotoaparátů.

Pozorování kamzíků ve Vysokých Tatrách

A ještě jedna zajímavá zkušenost ze zimního období. Počítejte s tím, že se může dalekohled při přenesení z mrazu do vytopené místnosti vlivem rychlé změny teploty může orosit. Vnější orosení nemusí až tak vadit, ale je tu nebezpečí z orosení i vnitřní části a proto je dobré nechat dalekohled nejprve třeba v chladnější chodbě a teprve později jej vzít do místnosti.Většina současných lepších dalekohledů je uvnitř plněna např. dusíkem, tady pak nebezpečí zvlhnutí vnitřku a jeho následné pracné nebo zdlouhavé vysušování nehrozí.

Poučka třetí – choditi po lesích s hlučnými a příliš rychlými parťáky znamená, málo toho viděti!
Chce-li skupina na svém putování něco uvidět, musí tomu přizpůsobit svůj postup. Rozhodně je lepší, jde-li ve předu ten zkušenější a nese dalekohled. Zkušenost nemusí být jen v tom, že umí rozeznat spousty různých ptáků. Tady jde mnohdy spíše o jeho pozorovací schopnosti. Dobrý postřeh a sluch, taky trocha intuice a hlavně chuť toho co nejvíc vidět. Hodně důležité je tzv. periferní vidění – je to přirozená vlastnost člověka, kterou ale my dlouhým pobytem v civilizaci snadno ztrácíme. Je to vlastně reakce oka zejména na pohyb ve větší vzdálenosti a mimo náš běžný zorný úhel. Člověk v první řadě kouká pod nohy a taky dopředu, pro nás už prostě dneska není důležité normálně sledovat něco koutkem oka, snad leda tak při přecházení ulice. Ale dá se to natrénovat. Hodí se k tomu i jednoduchá hra během procházky v příměstském lesoparku. Jde vás několik vedle sebe a pokud v okolí někdo zahlédne nějaký pohyb zvířete či ptáka, snaží se tím směrem ukázat jako první. Vypadá to banálně, ale vyzkoušejte si to někdy. Dobré cvičení je i sledování ptactva uprostřed velkoměsta i při takových obyčejných činnostech jako je cesta na nákup nebo čekání na tramvaj. Ale zpět do hor a lesů. Pokud jsou tedy i ostatní ochotni pojmout vaši výpravu jako výzkumnou, lze zažít a zpozorovat mnoho zajímavého i ve větší skupině. Z vlastní zkušenosti uvádím, že při dodržování takovýchto pravidel jsme třeba na Slovensku pozorovali například takové lahůdky jako jsou jeřábci nebo tetřev či ořešník.

Ještě jednou Roháče

Pozorování dalekohledem. Musíte se jej naučit dobře a hlavně rychle ovládat, dostat ho tak zvaně do ruky i do oka. Řekli by jste, že takovou triviální věc snad umí každý. No, něco jednoduchého je pozorovat plovoucí labuť dvacet metrů od břehu, něco jiného je pátrat v hustém křoví po vyzpěvující pěnici a něco úplně jiného je sledovat třeba útočícího jestřába v méně přehledném terénu. V tom posledním případě už to budete opravdu muset umět dobře. Tady je v první řadě potřeba ptákův let vůbec zaregistrovat, pak jej neustále sledovat očima a při tom rychle a plynule nasadit dalekohled, případně jej zaostřit a dál pokračovat v pozorování jeho letu. Bude to chtít nějakou dobu praxe než zjistíte, že to už vlastně ovládáte. Nestyďte se na začátku pozorovat i notoricky známé ptáky (kos, holub, rorýs, …) nejen, že se tím dalekohled naučíte ovládat, ale zároveň se můžete pocvičiti i v pozorování drobných detailů jak ve stavbě jejich těla, tak i v způsobu letu či chování.
Že kosa už dobře znáte! Opravdu? Tak schválně, jakou barvu mají jeho nohy nebo oko? A vůbec není od věci si i takováhle triviální pozorování porovnávat s údaji v ornitologických příručkách. Naučíte se s atlasy pracovat a postupně si rozšiřujete svoje vědomosti. Tyhle všechny zkušenosti se vám můžou hodit, až budete pozorovat nějaké nové vám neznámé druhy. Ale nejlepší rada pro začínající ornitology je, dostat se do přírody co nejčastěji s někým, kdo už tohle hobby alespoň trochu ovládá. To vám dá nejvíc.

V ptačí rezervaci v jižním Švédsku

Váš zájem o ptačí svět může začít úplně nevinnou zábavou, jakou je třeba postupné odškrtávání ptáků ve vašem atlasu, které jste sami ve volné přírodě pozorovali. Na světě je spousta takových lidí, kteří právě tímhle způsobem naplňují svůj volný čas a jsou mnohdy ochotni kvůli potěše spatřit další ptačí druh cestovat i velká množství kilometrů. Říkají tomu „Birdwatching“ a mezi ty nejaktivnější patří zejména Angličané a Skandinávci. Ani naše republika v tomto směru nezaostává. Pokud máte zájem je u nás možné navázat kontakt s Českou společností ornitologickou se sídlem Hornoměcholupská 34, 102 00, Praha 10, e-mail: cso@birdlife.cz.. Je tu i možnost nezávazně se zúčastnit některé jejich akce určené pro veřejnost, bývají avizovány na jejich stránkách http://www.birdlife.cz.

[AtómovýHad]

Diky za info!

Ja som si prednedavnom tento monokular kupil. Je 8x25, vodotesny, a da sa zaostrit na velmi blizko, 1m ci tak nejak, takze sa da aj veci na zemi pri nohach kukat napr. 8 priblizenie nieje vela ale zasa je velmi spratny a lahky. EDC

http://www.amazon.de/gp/aw/d/B00LFOXDXQ

[macmatej]

Pri otočení ďalekohľadu opačne sa obraz zmenšuje. Ak ním však pozorujeme objekt zo vzdialenosti približne 1cm, obraz sa začne zdanlivo zväčšovať. Môžeme tak pozorovať mravce, ale aj iné mini tvory ako napríklad štúriky (Chelifer cancroides).