Nebudu kvůli tomu zakládat nové vlákno, tak s dovolením přidám svou trochu do mlýna sem. Splodil jsem své první pouzdro na svou Moru, neboť i Mora si zaslouží pěkné obydlí a po úpravě ručky už stejně v originálním pouzdře nedržela. Představu jsem měl poměrně jasnou - tvarované pouzdro, zcela jednoduché, bez zdobení, pro klasické vertikální nošení na opasku. Kůži 3mm tlustou jsem sehnal od místního brašnáře, tupé jehly v řemeslnickém obchodě. Celková insvestice 208kč, přičemž polovina kůže ještě padne na pouzdro na F1. Ostatní potřebné jsem řešil z domácích zásob a improvizací.
Obdélník kůže s rezervou odpovídající vyrobené papírové šabloně jsem nechal namočit v teplé vodě dokud z ni šly bublinky. Poté jsem ji přehl a vložil do ní nůž zabalený do potravinářské folie. Tvaroval jsem vším co bylo po ruce, nejvíc ale jednou srnčí výsadou z paroží a kovovým očkem z batohu ve tvaru D

. Když jsem byl s tvarování spokojen, nechal jsem pouzdro vyschnout na mírném slunci. Poté jsem vytvářel proužek pro vlepení mezi stěny puzdra. Finální tvar byl výsledkem neustálého zkoušení a doupravování, nebyl jsem schopen trefit tvar tak, aby se v něm záštita nože jemně zasekla, ale přitom se nůž vytahoval s rozumným odporem.
Smyčka na opasek není v jednom kuse se zadní stranou pouzdra, protože jsem chtěl ušetřit kůži. Je k pouzdru přilepena a přinýtována. K lepení jsem použil Chemopren, tak snad se osvědčí. Hlavní kus pouzdra i mezikus měly rezervu v místě šití pro finální tvarování. Po slepení a důkladném zaschnutí jsem tuto linii tvaroval pomocí pásové brusky, brusného papíru, hadru a hladítka z parohu. Ve finálních etapách za mokra, aby se kůže pěkně uhladila a nechlupatila.
Poté přišlo na řadu šití. Nejprve jsem si udělal drážku. Tu jsem dělal pomocí šroubu s matkou a k ní přilepené podložky. Nejprve jsem okraj navlhčil a vytlačil hlavou šroubu drážku, s tím, že jsem podložku s matkou nastavil do požadované vzdálenosti a tam zafixoval kapičkou vteřinového lepidla. Po vytlačení drázky jsem ji trochu prohloubil vydřením o otřep na drážce šroubu (přišel jsem na to náhodou

). Šlo to poměrně dobře do již suché kůže. Drážka nebyla tak elegantní jako od plnohodnotného drážkovače, ale byla hlubší a stálejší než drážka pouze vytlačená. Pak došlo na dělání děr. Ty jsem dělal kulatým šídlem, protože čtverhranné jsem nesehnal. K rozestupům jsem použil jídelní vidličku se 4 hroty, kterou jsem do kůže otiskoval a poté značky vylepšil napíchnutím šídla. Finální děrování jsem dělal ručně, pro lepší kontrolu nad šídlem. Bylo to pracné ale dalo se to. Následovně jsem se dal do šití. Tupé jehly jsem měl dvě a šil jsem sedlářským stehem, který je dobře popsán na mnoha místech na netu. Nit mám od známého, který ve městě obšívá volanty. Je už z výroby voskovaná. Bohužel mám jen černou a taky by mohla být o trochu silnější, ale zas tak špatně to ve výsledku nevypadá.
Po sešití jsem ještě vyladil zahlazení hran i ploch pouzdra, kam se rády otiskovaly používané nástroje, stejně jako moje nehty. Poté už zbývalo jen pouzdro namořit lihovým mořidlem a namazat přípravkem na boty Snowseal. Moření se mi moc nedařilo, protože barva na povrch pouzdra nechytala rovnoměrně, ale nějak to dopadlo a já konečně měl svoje pouzdro hotové.
Manuálně jsem člověk spíš levý, ale s výsledkem jsem docela spokojen a hlavně jsem zas o nějaké zkušenosti bohatší. Kdo si chce vyrobit své vlastní pouzdro rozhodně by se toho neměl bát a pokud si pročte napríklad
toto vlákno na knife.cz, tak získá zadarmo spoustu rad od ostatních aniž by zničil kousek vlastní kůže

- Vytvarované a slepené pouzdro s rezervou v místě stehů

- Po sešití a úpravě spodní linie do finálního tvaru a jejím zahlazení

- Finální podoba