Odporúčame najlacnejšie PZP online - uzavripzp.sk

Otužovanie

Vaše praktické poznatky z praxe, tipy, skúsenosti, zaujímavé výlety...

Re: Otužovanie

Poslaťod Mego » 28 Nov 2012, 22:13

Ja som v lete sa šmaril do potoka, ktorý mal 6 stupňov a luft mal das 35... samozrejme, že som za to potom trpko zaplatil
I don´t fear neither death, nor pain!
Obrázok užívateľa
Mego
 
Príspevky: 34
Registrovaný: 24 Nov 2012, 22:18
Bydlisko: Slovenská republika, Svit
Dal Ďakujem: 0 x
Dostal Ďakujem: 5 x

Re: Otužovanie

Poslaťod macmatej » 30 Dec 2012, 03:02

Chcel som vyskusat, co sa stane cloveku, ked sa pod nim prepadne lad. Bez nejakej predchadzajucej pripravy som pobudol asi minutu v ladovej vode. Nie je to az take hrozne ako to na prvy pohlad vyzera.
:ice:

Obrázok
Obrázok užívateľa
macmatej
 
Príspevky: 753
Registrovaný: 02 Apr 2011, 22:00
Bydlisko: Trnava
Dal Ďakujem: 406 x
Dostal Ďakujem: 607 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Juraj » 30 Dec 2012, 12:21

Ja som s otužovaním začal v septembri minulého roku, a musím povedať že to bol ten najlepší krok aký som kedy urobil, moja imunita je omnoho lepšia je to cíteľné naozaj len odporúčam. :ice:
Obrázok užívateľa
Juraj
 
Príspevky: 12
Registrovaný: 04 Máj 2011, 11:53
Bydlisko: Prešov (Fintice)
Dal Ďakujem: 0 x
Dostal Ďakujem: 3 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Kelko » 30 Dec 2012, 12:31

Ja tiež praktizujem podobne hlúposti...a sám za seba poviem že je to dobrá vec....
samozrejme šmariť sa do potoka bez dalšej fyzickej prípravz je hlúposť :camp: ...všetko treba postupne
Až vyjde slunce vyžažíme
a pozor...Les je sviňa
Obrázok užívateľa
Kelko
 
Príspevky: 318
Registrovaný: 19 Feb 2012, 13:06
Bydlisko: Košice "východná konfederácia" miesto kde nič nie je,takže ani ja vlastne nie som
Dal Ďakujem: 254 x
Dostal Ďakujem: 382 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Snypo » 22 Dec 2017, 04:45

Win Hof metoda je zatiaľ TOP u mňa [ https://www.wimhofmethod.com/] a odporúčam zhliadnuť [ http://instahd.info/video/XhZPsW0VEfQ/h ... hd-trailer]
:skaut: http://www.slobodnyvysielac.sk/relacie/konspiracny-byt/ :skaut:
Obrázok užívateľa
Snypo
 
Príspevky: 214
Registrovaný: 29 Sep 2008, 17:31
Bydlisko: Šalgovík - metropola východu
Dal Ďakujem: 3 x
Dostal Ďakujem: 24 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Willy » 14 Jan 2018, 01:18

VIDEA Z ARMÁDNÍHO VÝCVIKU PRO PŘÍPAD PROLOMENÍ ČLOVĚKA SKRZ LED.

Zimní výcvik royalmarince-ice-norway (2).jpg

Zajímavý nápad jak použít lyžařské hůlky pro vylezení z vody přes hranu ledu.


A tady výcvik polské armády - kombinace reálné hypotermie a následného rozdělání ohně.

"PROTOŽE JSEM POZNAL TRÝZEŇ ŽÍZNĚ, VYKOPAL JSEM STUDNU, ABY Z NÍ I JINÍ MOHLI PÍT."
Ernest Thompson SETON


Obrázok
WOODCRAFT IS LIFECRAFT!
Obrázok užívateľa
Willy
 
Príspevky: 366
Registrovaný: 28 Aug 2013, 23:15
Bydlisko: Praha
Dal Ďakujem: 1950 x
Dostal Ďakujem: 1971 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 23 Jan 2018, 20:32

úryvok z knihy Kenneth Kamler - Doktor v extrémních podmínkách:

Svalový třas je bezcílnou explozí svalové činnosti, která začíná v trupu a pažích a jejímž jediným cílem je produkovat teplo. Svalové stahy se poté rozšíří do svalů čelistních a člověk začne drkotat zuby. Svalový třas vytváří jen asi tolik tepla jako chůze. Prudké pohyby velkých svalů paží a nohou představují nesrovnatelně účinnější způsob boje s chladem, zejména když produkovaná energie může člověka vyvést z nebezpečné situace.
Jestliže již tělo produkcí tepla nedokáže dále čelit chladu, začne si své teplo zachovávat stahováním cév v oblastech, z nichž uniká tepla nejvíce. Ruce, nohy, nos a uši proto blednou a chladnou. Značné množství tepla uniká také v oblasti hlavy a krku. Tělo však zná své priority. Navzdory tepelným ztrátám proudí i nadále do hlavy velké množství krve, aby se tak zajistilo odpovídající zásobování mozku. Jaké části jsou pro tělo prioritní, zjistili vědci teprve nedávno. Matky, které trvají na tom, aby jejich děti nosily čepice a šály, na to přišly již dávno.
Jedinou další obrannou reakcí lidského těla vůči chladu je husí kůže, která se objevuje ve chvíli, kdy se drobné svaly spojené s vlasovými folikuly stáhnou, aby tak narovnaly své chloupky. Tak vzniká prostor, do nějž se má v blízkosti kůže chytat teplý vzduch. Tato metoda funguje u vysoko létajících ptáků a také u srsti polárních lišek. Vzhledem ke skromnosti lidského ochlupení jde o mechanismus, který je spíše dojemný než účinný.
Naše tělo bylo uzpůsobeno pro život v tropech a naše ochrana vůči chladu je žalostně nedostatečná. Přežíváme jen díky svému ošacení a úkrytům, a jsme tak závislí na svém mozku a manuální zručnosti. S poklesem teploty o půl stupně klesá náš mozkový metabolismus o 5%. Chemické reakce se zpomalují. Myšlení je líné, jemná motorická zručnost je ztracena, což nebezpečně ovlivňuje naši schopnost dostat se ze situace, která způsobuje problém. Jakmile nám dojde energie, díky níž plane náš vnitřní oheň, chlad zvítězí. Elektrický přenos nervových impulzů se začne zpožďovat a jeho amplituda se zmenší. Jednotlivé části těla začínají být necitlivé, u končetin mizí koordinace a mysl začíná být apatická.
Když tělesná teplota klesne pod 32 °C, začne tělo postrádat též energii potřebnou k tomu, aby se i nadále třáslo. Jakmile přestane svalový třes, vnitřní teplota prudce klesá a tělo začne rychle kolabovat. Chladné svaly ztrácejí svou pružnost. Plíce se nemohou roztahovat a končetiny tuhnou. Svalová aktiva se sníží, čímž produkce tepla ještě více klesá. Brzy se člověk nedokáže vůbec hýbat. Bez vnějšího zdroje, jež by člověka zahřál, je smrt nevyhnutelná. Když teplota klesne pod 30 °C, člověk ztrácí vědomí, a tím poslední šanci učinit něco, co by ho zachránilo. Srdce pořád pravidelně tepe, ačkoli jen jednou nebo dvakrát za minutu. Při teplotě okolo 25 °C se slabá srdeční frekvence změní v nepravidelné chvění a při teplotě kolem 20 °C úplně ustane.

***
Lidská těla se nesmírně liší co do schopnosti vzdorovat chladu. Indiáni kmene Jagha z Ohňové země nenosí ani v zimě šaty a jejich ženy jsou známé tím, že klidně kojí v otevřených člunech i za sněhové vánice. Australští domorodci či kalaharští křováci dokážou spát nazí na zemi i za mrazivých pouštních nocí. U těchto pouštních obyvatel se vyvinula stejná taktika jako u velbloudů, ačkoli užívaná opačným způsobem: jejich tělesná teplota se dokáže o několik stupňů přiblížit teplotě okolního prostředí. Takováto teplota se mnohem snáz udržuje, protože rozdíl mezi ní a teplotou okolí se tím zmenší. Velbloudi šetří energii ve dne tak, že se nepotí a dovolují své tělesné teplotě, aby stoupala. Nadbytečné teplo si ve svém těle udrží až do noci, kdy je pouštní větry zase ochladí. Lidským obyvatelů pouště, kteří si nedokážou uchovat v těle teplo jako velbloudi, hrozí tentýž noční chlad podchlazením. Energii proto uchovávají tak, že se netřesou zimou, nýbrž sníží intenzitu metabolismu a dovolí své tělesné teplotě, aby klesla až na 35 °C. Jde téměř o minihibernaci. Tito lidé se ráno probudí bez jakýchkoli negativních následků, pustí se do práce a ta je zahřeje.
Ostatní lidé se však tímto způsobem s chladem vypořádat nedokážou. Nás by v noci v poušti postihlo podchlazení a možná bychom ráno už vůbec nevstali. Jak to obyvatelé pouště dokážou, zůstává záhadou. Ve hře mohou být tytéž chaperonové proteiny, které u maratonských běžců zvyšují odolnost vůči teplu. Tvorbu těchto proteinů totiž stimuluje jak horko, tak chlad, a jakmile jsou vytvořeny, brání tomu, aby byly jiné proteiny deformovány, prostorově nerozvinuty či deaktivovány chladem. Takováto tolerance chladu není zjevně způsobena nějakým vrozeným genem. Pramení spíše z maximalizace schopnosti těla přizpůsobit se chladu opakovaným pobytem v chladném prostředí. Před přechodem Antarktidy se francouzský badatel a cestovatel Jean-Louis Etiene začínal třást zimou vždycky ve chvíli, kdy jeho tělesná teplota počala klesat, podobně jako kterýkoli jiný Francouz. Po návratu z Antarktidy však zjistil, že snese pokles tělesné teploty na 35 °C, a teprve potom se začne třást zimou. Ačkoli konkrétní mechanismus zůstává záhadou, představa, že tělo se může naučit snášet chlad, je již dlouho jednou z tezí extrémní medicíny. Prvým polárním badatelům se radilo, aby se v rámci přípravy na své cesty sprchovali studenou vodou, přičemž s každým dnem blíže k odjezdu se měla postupně prodlužovat doba sprchování a snižovat teplota vody. Další radou bylo přestat se okamžitě po odjezdu mýt. Špína hromadící se na kůži pomáhá zadržovat teplo. I tato rada se ukázala být pravdivá a já ze zkušenosti vím, že dodržování tohoto pravidla nečiní horolezcům žádné potíže.
Mistry v přizpůsobování se chladnému počasí jsou Eskymáci. Kromě toho, že i oni mají v těle svůj díl chaperonových proteinů, vyznačují se navíc silnou vrstvou podkožního tuku, která jim zajišťuje větší izolaci. Zdá se, že jde spíše o reakci na prostředí než o vrozený rys. Lidé v mírném klimatickém pásu také obvykle tloustnou v zimě a v létě hubnou. Eskymáci mají sklon si přibraná kila uchovávat. Jelikož potravou Eskymáků jsou v podstatě jen živočichové, je eskymácká strava bohatá na živočišné tuky, které – když jsou stráveny – představují nejen bohatý zdroj tepla, ale zároveň se snadno přeměňují na lidský tuk a ukládají se pod kůži. Protože Eskymáci žijí v tak drsném prostředí s omezenými zdroji, mají k dispozici pouze toto jediné palivo, které je ovšem natolik energeticky bohaté, že jim zde umožní přežít.
Výhodný je pro Eskymáky i tvar jejich těla. Jejich tělo je podsadité s krátkými pažemi, nohama a prsty na rukou i na nohou. Tvarem těla jsou tedy arktickému prostředí přizpůsobeni velmi podobně jako tučňáci prostředí antarktickému. Pokud jde o míru adaptace, nemohou se však lidé zvířatům rovnat. Naše svaly se například přestávají stahovat při tělesné teplotě minus 20 °C, zatímco svaly polární lišky pokračují v práci až do teploty téměř minus 30 °C. Sobi karibu mají tuk, jehož složení se mění s polohou v těle. Uvnitř vlastního těla jsou tuky nasycené, jako je například máslo, které tekuté zůstává pouze při vysokých teplotách. Tuk v těch částech těla, které jsou více vystaveny okolnímu prostředí, se postupně stále více blíží tukům nenasyceným – jako je například olivový olej, který nezamrzne ani při nízkých teplotách. Žádný živočich však nepřetrumfne skokana druhu Rana sylvatica. Když teplota klesne pod nulu, tato žába zmrzne. Když pak teplota zase stoupne, žába roztaje a žije si dál svým životem.
Evoluce zdaleka nevybavila člověka tak, aby disponoval obdobným talentem. Místo toho se však u nás vyvinul velký mozek – a to buď proto, že jsme jej potřebovali k tomu, abychom nějak kompenzovali své omezené fyzické schopnosti, anebo proto, že když už jsme jej měli, naučili jsme se zkrátka vystačit s tím, co máme. Ať už tomu bylo jakkoli, faktem je, že k tomu, abychom přežili chlad, nám napomáhá především naše chování. Napodobujeme zvířata a mnohdy je i předčíme, a užíváme vše, co je v prostředí k dispozici. Šerpové stavějí kamenné chatrče a na noc vytvářejí lidské hromady, aby si tak při spánku udrželi teplo. Eskymáci stavějí iglú a nosí kožešiny vnitřní stranou ven – tímto způsobem totiž kožešina zachytí více tepla, než když je nošena po zvířecím způsobu. Hlavní modifikací lidského chování, která nám pomáhá přežít chlad, je migrace. Během poslední ledové doby lidé ustoupili do rovníkových zón. Mnozí z nich míří i nadále každou zimu na jih, aby tak unikli zimě.
opossum
 
Príspevky: 397
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 191 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Snypo » 06 Jan 2019, 12:31

opossum píše:Takováto tolerance chladu není zjevně způsobena nějakým vrozeným genem. Pramení spíše z maximalizace schopnosti těla přizpůsobit se chladu opakovaným pobytem v chladném prostředí.

Presne o to ide. Preto pravidelné otužovanie pomáha vlastne vo všetkom, od psychiky / vôla, vytrvalosť / po fyzickú odolnosť.
Kalokagatia.

Rada pre začiatočníkov → začnite teraz v zime. Chodte do termálnych kúpeľov, to vyhreje telo, a každú hodinku vybehnite z bazéna do snehu na 2 minútky.
Všetko je v hlave, telesná teplota klesne minimálne. Toto "zoznámenie sa s otužovaním" je vcelku vhodné na začiatok a ako prvý krok ( v rámci externého prostredia ). Psychika to v pohode zvládne ( viem, že o 5 sekúnd vleziem s5 do termálnej vody ), ale stále je tam faktor vôle ( už ma neznesiteľne štípe koža od mrazu a podobne ). Prekonať ten pocit je úplný začiatok.... potom hormóny urobia svoju prácu a človek sa cíti ako nadopovaný ¦=》
:skaut: http://www.slobodnyvysielac.sk/relacie/konspiracny-byt/ :skaut:
Obrázok užívateľa
Snypo
 
Príspevky: 214
Registrovaný: 29 Sep 2008, 17:31
Bydlisko: Šalgovík - metropola východu
Dal Ďakujem: 3 x
Dostal Ďakujem: 24 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Snypo » 07 Jan 2019, 13:55

Rozhovor v druhej časti hlavne o WinHof metóde https://hearthis.at/slobodnyvysielac/s- ... 019-01-06/
:skaut: http://www.slobodnyvysielac.sk/relacie/konspiracny-byt/ :skaut:
Obrázok užívateľa
Snypo
 
Príspevky: 214
Registrovaný: 29 Sep 2008, 17:31
Bydlisko: Šalgovík - metropola východu
Dal Ďakujem: 3 x
Dostal Ďakujem: 24 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 08 Jan 2019, 13:43

keďže som taký "slnečný" typ, od jari chodievam k Váhu, to jarné slnko mám najradšej...keďže sa rýchlo na slnku zohrejem, tak asi pred 7 rokmi (koniec apríla alebo začiatok mája) som sa chcel schladiť, tak reku vleziem do vody. Najťažšie bolo pre mňa od pása hore, hrudník lapal po dychu :) ale treba to prekonať, začať plávať, ukľudniť dych a potom to už ide...Spočiatku som cítil zvieravé pocity okolo zápästí a členkov, ale to postupne vymizne. Robím to tak každý rok, absolútne nemám už s tým problém, dokonca sa mi lepšie pláva v rieke v apríli alebo máji, ako v júli a auguste, kedy je telo príliš rozhorúčené od slnka. Voda má na jar asi 11 stupňov, vzduch cca 20, to je pre mňa ideál. Do oveľa teplejšej stojatej vody v štrkoviskách ani nechodím...Obvykle si idem zaplávať ešte v septembri.
Nedávno som sa dozvedel, že nie je dobré sa otužovať napr. štýlom studená sprcha (tepelné šoky). Ani mne to nikdy nesedelo...Ja sám som sa "otužil" úplne neplánovane tak, že počas mnohoročného obdobia bez zamestnania a príjmu som musel začať šetriť, a najväčšia položka bola za kúrenie, takže som v byte takmer nekúril. Stačí si obliecť sveter a hrubé ponožky, občas si zakúriť a je to v pohode. Bežne mám v kuchyni okolo 14-15 stupňov, keď je tuhšia zima tak 13 alebo menej, v kuchyni vôbec nekúrim, lebo sa tam zdržujem minimálne. Najviac "kúrim" v spálni, ale aj to iba pár hodím pred spánkom, oblečiem si do postele ponožky a tie neskutočne zabraňujú úniku tepla z tela. Vlastne sa stačí len lepšie obliecť, netreba mať teplo v celej miestnosti. Doslova neznášam prekúrený vzduch...20 stupňov v izbe by bolo pre mňa neznesiteľných. Údajne je takéto "mierne" a dlhodobé otužovanie oveľa lepšie, ako nárazové tepelné šoky. Môžem potvrdiť...Ostatne, v stredoveku či na hradoch alebo v chyžiach, bol zdroj tepla len ohnisko alebo kozub, a ľudia sa sústredili okolo neho, zbytok miestnosti bol chladný...
opossum
 
Príspevky: 397
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 191 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Snypo » 09 Jan 2019, 07:37

18°C je normálna teplota, v noci aj menej, no v dnešnej pretechnizovanej pohodlnej dobe ĺudia zmäkli až príliš.
Indo-slováci behajú bosí v zime ( robia WinHof ani o tom netušia ) a všetko vydržia ¦=》
:skaut: http://www.slobodnyvysielac.sk/relacie/konspiracny-byt/ :skaut:
Obrázok užívateľa
Snypo
 
Príspevky: 214
Registrovaný: 29 Sep 2008, 17:31
Bydlisko: Šalgovík - metropola východu
Dal Ďakujem: 3 x
Dostal Ďakujem: 24 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 12 Jan 2019, 12:36

Kenneth Kamler - Doktor v extrémních podmínkách

Nevyřešený problém představuje v horolezectví otázka, jak zahřát ruce. Lidské prsty mají podobu dlouhých a tenkých výběžků a jako takové jsou velmi choulostivé, co se mrazu týče. K jejich ochraně je zapotřebí důkladné izolace, ovšem rukavice připravují horolezce o potřebnou zručnost. Žádná rukavice ruku nezahřeje, není-li na ní natažená. Kompromisem obvykle bývají dva páry rukavic: jeden tenký vnitřní pár, přizpůsobující se tvaru ruky, a na nějž se natahují vnější a objemnější palčáky – tím, že palčáky nemají mezery mezi prsty, se značně zmenšuje jejich celkový povrch, a tak tyto rukavice udrží více tepla. Pro úkoly, k nimž jsou zapotřebí jednotlivé prsty, se palčáky sundávají a nechávají volně viset na šňůrkách vedoucích od rukávů bundy, takže je vítr nemůže odfouknout. V teorii to zní hezky, ale v praxi palčáky člověka většinou rozčilují, a tak bývají sundané neskonale častěji, než by měly být.
Nohy se izolují snadněji než ruce, protože prsty u nohou jsou kratší a baculatější než prsty na rukou, a nemusí se samostatně pohybovat. Dva páry ponožek – jedny polypropylenové a jedny vlněné – uzavřené do dvojitých umělohmotných bot je dokážou pořádně ochránit. K podrážkám boty se připevňují kovové destičky s hroty, zvané stoupací železa neboli mačky, jež horolezci umožňují přichytit se k ledu. Ačkoli kov velmi rychle vede teplo a mačka je prakticky v ustavičném kontaktu se sněhem či ledem, funguje dvojitá bota, mezi jejímiž vrstvami je uzavřená vrstva vzduchu, podobně jako termoska a udržuje uvnitř tělesné teplo.
Dokonce ani dokonalá izolace však neochrání takové tělo, které neprodukuje žádné teplo.
opossum
 
Príspevky: 397
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 191 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 12 Jan 2019, 15:30

protipólom chladu sú horúčavy:

Kenneth Kamler - Doktor v extrémních podmínkách

Lidé jsou obecně uzpůsobeni tak, že mnohem lépe snášejí horko než chlad. Žádný člověk ale nevydrží příliš dlouhý pobyt pod žhnoucím sluncem a nikdo nedokáže přežít dlouho bez vody. Poušť však zbloudilým cestovatelům přináší dostatek příležitostí k tomu, aby zkusili přežít obojí. Lidé musí ze všech sil hájit teplotu, která je uvnitř jejich těla. Právě ona je totiž klíčem k zachování všech životních funkcí. V lidském těle probíhají miliony chemických reakcí, jež na sebe geniálním způsobem navazují. Rychlost těchto chemických procesů stoupá se vzrůstající teplotou. Jestliže se rychlost jednotlivých reakcí změní, vede to k vnitřnímu chaosu, jejž lze přirovnat k orchestru, kde každý hráč hraje odlišným tempem. Regulace rychlosti těchto reakcí, a tudíž i teplota, má tak klíčový význam, že když se tělesná teplota odchýlí o více než 2 stupně od hodnoty 37 °C, začínají tělesné soustavy špatně fungovat a obranné mechanismy lidského těla začínají selhávat.
Před lety, když se přežití člověka vědecky zkoumalo, se mělo za to – a znělo to dostatečně rozumně – že lidé, kteří se přizpůsobili pouštnímu prostředí, budou mít vyšší tělesnou teplotu než lidé, kteří se přizpůsobili životu v místech jako třeba Antarktida. Ve skutečnosti však platí, že bez ohledu na to, kde žijeme a kolikátou jsme zde generací, udržujeme si stejnou vnitřní teplotu. Zmíněným prostředím se sice přizpůsobit dokážeme, ale děje se tak tím způsobem, že si modifikujeme své orgánové soustavy a měníme své chování.
Když teplo vstupuje do určitého objektu anebo jej opouští, děje se tak třemi způsoby. Tam, kde dochází k přímému kontaktu mezi dvěma objekty, teplo přechází z teplejšího do studenějšího – jako například z písečných dun na turistickou obuv nebo ze vzduchu na oblečení. Tomuto procesu se říká kondukce, neboli vedení tepla. Druhou formou je konvekce, což je jakási usnadněná kondukce. Příkladem konvekce je stav, kdy nad povrchem jednoho z těles, mezi nimiž odchází k výměně tepla, cirkuluje vzduch. Právě proto vyhřejeme místnost snáze teplometem s rotující vrtulí než například otevřenou troubou. Třetí formou je přenos tepla prostřednictvím záření. To, co pociťujeme jako teplo, je ve skutečnosti vibrace molekul. Čím rychleji něco vibruje, tím vyšší to má teplotu a tím více energie to vydává. Slunce, jehož povrchová teplota je asi 6000 °C, uvolňuje ohromné množství energie ve formě vln, které se paprskovitě šíří vesmírem, dokud nenarazí do nějakého objektu, jako například do lidského těla. Při této srážce začnou v lidském těle rychleji vibrovat molekuly. Toto zrychlení vibrací vnímáme jako oteplení. V poušti mají zhruba dvě třetiny tepla, které lidské tělo absorbuje, podobu přímého příjmu slunečního záření.
Proteiny, ať už jsou uloženy uvnitř vaječných skořápek, nebo v lebce, se při teplotách nad 45 °C srazí; teploty v poušti však běžně překračují až 50 °C (v saunách může teplota dokonce překročit i 80 °C), přesto se však mozek při těchto teplotách neuvaří natvrdo. A teplo navíc nepřichází jen zvnějšku. Protože žádná biochemická reakce není stoprocentně účinná, při většině z nich se jako vedlejší produkt uvolňuje teplo. Nejaktivnější orgány – mozek, srdce, plíce, játra a svaly – ho produkují nejvíc. Teplo se převádí kondukcí do krve a pak se pomocí konvekce šíří po těle. Tímto způsobem se udržuje to, čemu říkáme tělesná teplota.
opossum
 
Príspevky: 397
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 191 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 12 Jan 2019, 15:31

V mírném podnebném pásmu je teplota vzduchu obecně nižší než tělesná teplota, a následkem toho naše tělo vydává ustavičně teplo do okolního prostoru (v této souvislosti hovoříme o vyzařování tepla). Tempo, jakým teplo z těla odchází, závisí na teplotním rozdílu mezi okolním prostředím a tělem. Pokud je vzduch zhruba o devět stupňů chladnější než tělo, je tempo, jímž je teplo produkováno, v rovnováze s tempem, kterým teplo uniká do okolí. To znamená, že lidské tělo je v optimální tepelné rovnováze tehdy, je-li venkovní teplota 28 °C. To je průměrná teplota na afrických pláních a jde o jeden z přesvědčivých důkazů toho, že se život vyvinul právě tam.
To, že teplotní rovnováha nastává při teplotě 28 °C, však platí jen pro tělo v klidu, které produkuje pouze základní množství tepla odpovídající bazálnímu metabolickému tempu. Jakmile se začneme pohybovat, metabolické tempo a následkem toho i produkce tepla se prudce zvýší. Pokud by se nepodařilo teplo rychle z těla uvolnit, vzrostla by po hodině intenzivního cvičení naše tělesná teplota až na 60 °C. Dokonce i na teplotně mírných afrických pláních potřebuje člověk, který se snaží vyhnout lvu nebo ulovit antilopu, účinný systém odvodu nadbytečného tepla. Bez něj by ani zde nedokázal přežít.
Teplotní regulace je klíčově důležitá pro všechny lidi. Přesto však, ačkoli je to zvláštní, nemáme k ochlazování svého těla jiný speciální prostředek než potní žlázy, což jsou ve skutečnosti vysoce modifikované vlasové folikuly. Termostatická regulace závisí na orgánech a tkáních jiných soustav. Tělo při ní využívá cévy, kůži, tuk, svaly, a především mozek, a to kvůli jeho schopnosti modifikovat vědomé chování.
Aby tělo na teplotu účinně a koordinovaným způsobem zareagovalo, musí v první řadě změřit teplotu vnějšího prostředí. Na vnější teplotu je třeba začít reagovat dlouho předtím, než jí bude ovlivněna teplota v nitru lidského těla. Celý vnější povrch našeho těla je pokrytý nervovými zakončeními zvanými termoreceptory. Jsou to teploměry citlivé buď na teplo, nebo na chlad. Receptory citlivé na teplo reagují především na vzestup teploty, receptory citlivé na chlad na její pokles. Receptory jsou vyladěné na teplotu 28 °C, což je optimální teplota okolního prostředí z hlediska chemických procesů v těle.
Signály z termoreceptorů jsou přenášeny do hypotalamu. Jde o část mozku umístěnou ve spodině lebeční, jež má na starost „údržbu“ lidského těla. Přední část hypotalamu obsahuje tělesný termostat, který aktivně monitoruje vnitřní tělesnou teplotu a zůstává přitom nesmírně citlivý vůči teplotě pokožky. Ta funguje jako životně důležitý výstražný systém, jenž dokáže spustit poplach v dostatečném předstihu. Když začne hypotalamus přijímat zvýšené množství signálů z receptorů citlivých na teplo, upraví fungování cév a potních žláz takovým způsobem, aby to vedlo k ochlazení. Bez poplachu, který vyvolá změna teploty kůže, by hypotalamus mohl zareagovat na vzrůst vnitřní tělesné teploty teprve ve chvíli, kdyby k němu skutečně došlo. To by bylo vysoce nebezpečné, vezmeme-li v úvahu fakt, že již změna o velikosti pouhých dvou stupňů stačí na to, aby se narušilo fungování orgánových soustav. Kdyby bylo narušeno i fungování termostatu v hypotalamu, celý termoregulační systém by se rychle vymknul kontrole.
opossum
 
Príspevky: 397
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 191 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 12 Jan 2019, 15:34

Z hlediska přežití se naše tělo po celý život nachází relativně nedaleko od okraje pomyslné propasti. Od smrtelného přehřátí nás ustavičně dělí jen asi pět stupňů Celsia. To je děsivá představa, uvážíme-li, že na naší planetě se teploty mohou lišit o více než čtyřicet stupňů Celsia. Naše tělo tady zjevně potřebuje spolehlivý chladicí systém.
Protože lidé nemají příliš srsti, uvolňují většinu tepla kůží, jež funguje podobně jako chladič u auta. Krev, tekutý ochlazovač, protéká všemi orgány, sbírá zde teplo a odvádí jej k povrchu kůže, kde dochází k ochlazování prostřednictvím kontaktu s chladnějším prostředím. Krev je k jednotlivým orgánům rozváděna od srdce prostřednictvím systému cév. Velké přírodní cévy se nazývají tepny, menší tepénky. Tyto cévy mají uvnitř svých stěn svaly, které regulují množství a směr proudící krve. Část krve směřuje pod izolační tukovou vrstvu, část k pokožce, kde se ochlazuje. Prstencovité svaly se mohou stáhnout, a tak trubice zúžit, anebo uvolnit, a tak je roztáhnout. Tyto svaly reagují na signály z hypotalamu. Kdykoli se tělo začne přehřívat, směruje na základě těchto signálů větší část krve k pokožce. Jde o dobře vyladěný a důmyslný systém. Při pobytu v nebezpečných teplotách by nás však sám o sobě ochránit nedokázal. Aby se krev mohla ochladit vzduchem, musí být teplota okolního vzduchu výrazně nižší než teplota kůže, jež činí 35 °C. Je-li člověk vystaven vyšším okolním teplotám, krev se ve skutečnosti ohřívá. Svalová aktivita navíc značně zvyšuje množství tepla uvnitř organismu, které se rovněž musí dostat kůží ven. Je tedy zapotřebí použít jiný termoregulační systém, ať už je jakkoli neohrabaný. A tímto systémem je pocení.
Vylučování vody z těla může být sice v jistých společenských situacích nepřijatelné, ale jde o metodu, která funguje. Potní žlázy rozprostřou po povrchu kůže vrstvu vody. Při vypařování vody, což je ochlazovací proces, je teplo odváděno z těla a ve formě vodní páry se dostává do vzduchu. Pocením je možné odvádět teplo dvacetkrát rychleji než ochlazováním krve. Když manipulace s cévami nevede k cíli a kůže se stále ohřívá, spustí hypotalamus rozprašovací systém.
V kůži jsou nerovnoměrně rozmístěny asi tři miliony potních žláz. Většina se jich nachází na čele, na obličeji a krku, na hrudi a zádech, v podpaží a v oblasti třísel. Jedná se oblasti, pro něž je ochlazování o to přínosnější, že právě v těchto místech koluje těsně pod kůží velké množství krve. Aby bylo pocení účinné, musí se voda vypařovat. Vysoká vlhkost vzduchu je tolik nepříjemná právě z toho důvodu, že vzduch, který je již naplněný vodou, jí už nemůže o mnoho víc pojmout, a tak pot zkrátka zůstává na pokožce.
Když se teplota vzduchu blíží tělesné teplotě, musí se člověk potit proto, aby zůstal naživu. Vyšší teplota urychluje vypařování, čímž narůstá účinnost ochlazování. Nebýt pocení, bylo by ochlazování s narůstající teplotou stále méně účinné, až by se nakonec proces obrátil a okolní prostředí by tělo neochlazovalo, nýbrž ohřívalo. Pocení je tedy nesmírně důležité pro přežití v horku. Jestliže ale nemáte zároveň dostatek vody, pocení vás zabije.
Dvě třetiny lidského těla se skládají z vody. Průměrný člověk má ve svém těle padesát litrů tekutin a denně musí doplnit minimálně dva litry. Ledviny využívají vodu k tomu, aby mohly v podobě moči vyplavovat z těla odpad; plíce s ní vlhčí vdechovaný vzduch, který tak nedráždí citlivou plicní výstelku. Část vody také samovolně prosakuje kůží ven – tělo totiž není zcela vodotěsná nádoba. Jakmile ale tělo uvede do chodu potní žlázy, vody začne rapidně ubývat. Hypotalamus reguluje jak počet otevřených potních žláz, tak množství potu, který z nich vychází. Pocení vede ke značným ztrátám vody. Jestliže tělo bojuje s vnitřním ohněm – jako například když člověk za horkého dne odpočívá – dokáže při pocení spotřebovat klidně pět litrů vody. Jestliže se tělu nedostává třeba jen litr vody, začíná to být znát na jeho fungování. Chybí-li pět litrů, dostavuje se únava a závratě. Chybí-li litrů deset, narušuje se vidění a slyšení a dostavují se křeče. Deficit ve výši patnáct až dvacet litrů, což je zhruba třetina celkového množství vody v těle, je smrtelný.
Jako kdyby to nestačilo, fyzická námaha a úzkost navíc pocení značně urychlují. Chůzí můžeme spotřebovat další litr vody za hodinu. Pocení je rovněž automatickou reakcí na nervozitu. Z téhož důvodu dochází v poušti v důsledku horka, fyzické námahy a úzkosti k maximálním ztrátám vody. Snaha přežít v poušti se podobá boji s ohněm bez možnosti doplnit z vnějších zdrojů vodu. Jestliže vnitřní tělesná teplota vzroste o jeden stupeň Celsia, rychlost metabolických reakcí vzroste o 15%. Při teplotě 40 °C je tato rychlost o 50% vyšší než za normálních okolností. Při vyšší teplotě se chemické reakce dále zrychlují a při teplotě 43 °C je mozek uvařený.
opossum
 
Príspevky: 397
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 191 x

PredchádzajúciĎalší

Späť na Z praxe

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 2 hostia