Stopy a pobytové znaky medvěda - 1 část.
STOPY
Při jednom z jarních pobytů v Nízkých Tatrách, se mi podařilo v jemném blátě najít přímo výstavní stopy medvěda. Naše kamarádka Kamila se hned nadšeně pustila do dokumentace.
Malý kapesní nůž položený vedle stop použila jako měřítko.
Když ukončila fotografování, dost nás překvapila tím, že z batohu vyndala sádru a další pomůcky pro odlévání stop. Žádný potok či louže vody v okolí nebyly a tak jsme nakonec použili k rozmíchání sádry čaj z termosky. O odlévání stop slyšel snad každý, kdo se kdy jen trochu o zálesáctví zajímal, takže detaily tu popisovat nebudu.
Co však bylo pro mne ohromným překvapením, když jsem skoro po třičtvrtě roku dostal od kamarádky k vánocům takovýhle dárek.
Zdařilý tenký sádrový odlitek vlastně medvědího chodidla kamarádka doma ještě sádrou zesílila a po vytvrdnutí použila k opětnému otisknutí stopy, tentokráte do keramické hlíny. Ještě před vypálením povrch stopy natřela hrnčířskými barvami tak, aby vše vypadalo co nejvěrněji. Těch otisků stop do hlíny udělala pro jistotu více, kdyby se náhodou něco nezdařilo. Výpal se nakonec povedl a tak zbylo i na rozdávání. Přiznám se, že je to pro mne moc hezká vzpomínka na divočinu pod Kraľovou Hoľou.
MEDVĚDÍ STROM
Při toulání opuštěnými částmi Západních Tater jsem měl už několikrát to potěšení na něj narazit.
Je to strom, kde si medvědi vyznačují své terirorium a nebo jen dávají informaci pro ostatní medvědy, když prochází krajem.
Pokud na takový strom někde v lesích narazíte, je dobré se samozřejmě nejprve pořádně rozhlédnout po okolí a pak, bude-li vzduch čistý, doporučuji věnovat se detailnější prohlídce pryskyřice. Velmi často se do ní uchytí i pár medvědích chlupů. Dostanou se tam tak, že medvěd se velmi rád otírá zády o rozdrásané a zasmolené části stromu.
To, že stojíte u medvědího stromu a ne u nějakého místa, kde jelen vytloukal svoje paroží, poznáte celkem snadno. Často bývá v blízkém okolí i jeho trus a hlavně nejvíc chatrakteristické je, že v nejvyšší části oloupané kůry jsou vidět stopy po zubech. Medvěd se totiž snaží ve stoje kousat do kmene stromu co nejvýše, informuje tak ostatní o své velikosti.
Pokud by jste se chtěli dozvědět něco víc o životě medvědů, tak kromě klasické literatury od českých autorů Karla Dolejše - STOPAŘSTVÍ nebo Miroslava Bouchnera - STOPY, dále Miloš Anděra - POZNÁVÁME NAŠE SAVCE a Vojtěch Škaloud - LIŠKA A VĚTŠÍ ŠELMY, je tu i dostatek knih, které jsou mnohdy psány velmi čtivou formou.
O slovenských medvědech velmi dobře píše Erik Baláž - POSLEDNÁ PEVNOSŤ, Miroslav Saniga - ROZJÍMÁNIE S MEDVEDMI, Ludvík Kunc Z MEDVĚDÍCH A VLČÍCH BRLOHŮ, a pak je tu zajímavá, ale velmi těžko sehnatelná kniha od Ferdinand Bevilaqua ZOČI-VOČI S MEDVEDMI.