Na poslední procházce v lese jsem narazila pod dubem na hromadu rozházených smrkových šišek. To není úplně obvyklé, a tak jsem se jala místo prozkoumat, protože šišky se nestěhují jenom tak, obzvlášť, když nejbližší smrk je nejméně 300 metrů daleko.
Podle vyvrácených a odštípaných šupin bylo jasné, že někdo měl zálusk na semena uvnitř. Šupiny nebyly okousané, takže hlodavec to být nemohl. Nebyly ani překrojené, takže křivku obecnou (krivonosa smrekového), která semena ráda doluje, jsem mohla vyloučit. Navíc, křivka semínka baští rovnou na stromě, nemusí si je nikam nosit.

- šiška.jpg (8.05 KiB) Zobrazené 12835 krát

- křivkapracuje.jpg (11.04 KiB) Zobrazené 12835 krát
Semínka ze šišek ale mají rádi i strakapoudi (strachopud, ďatel), a právě pro ně je typické, že šišky ze stromu odnáší na místo, kde je může vyluštit. Obvykle to bývá nějaká dutina, rozsocha nebo odchlíplá kůra na jiném stromě, kam ji může zastrčit a pak nerušeně vysekat semena ven. Takovému místu se pak říká "kovárna". V tomto případě musela být kovárna dost vysoko, protože šišky byly rozházené okolo celého stromu.
Strakapoudí luštění šišek je pak zajímavé i v tom, že pták obvykle už vyžranou šišku z kovárny vyhazuje až poté, co si donese novou. Aby si uvolnil zobák, nadzvedne se, a novou šišku si nejdříve uschová mezi bříško a kmen stromu. Načepýří při tom peří, aby mu nová šiška nevypadla. Pak starou vypáčí ze svého pracoviště, zahodí ji, a teprv osadí nově donesenou.
Kromě strakapoudů pak šišky vyhledávají i jiní datlovití ptáci (jako datel/ tesár), a také třeba sojky. Zajímavost na závěr: sojky velmi rády shromažďují šišky před zimou, a tvoří si zásobárny pod kořeny stromů, pod pařezy a v jamkách, které dovedně zamaskují větvičkami a mechem. Mají výborný orientační smysl, a tak je dokážou najít i v zimě pod sněhem. Samozřejmě, nic není dokonalé, a tak její zásobárny občas padnou za oběť hladovými hlodavcům, pokud je najdou první.

Obrázky s porovnanými šiškami jsem si vypůjčila z internetu, stejně jako fotku křivky. Ostatní jsou vlastní.