Fotografie zvierat z prírody

[Waldläufer]

Vypravili jsme se s mojí ženou na vandr do kanadského parku Banff.

Tomu hovorim "understatement" .
Nechce sa Ti napisat kratky report z pravej nefalsovanej divociny do nejakeho pasendneho vlakna?

[Waldläufer]

Kedze je toto foto-vlakno, tak kompenzujem moj predchadzajuci textovy prispevok nejakymi fotkami. Zial nie velmi vydarene , a aj ked z prirody, nie z volnej...ale z obory. Dufam, ze napriek tomu stoja za zhliadnutie.

[conkoslaf]

Netuším čo je to zač, nakoľko sa v hmyze asolútne nevyznám. Fotené v okolí TN.

[Natti94]

...podľa všetkého Fúzač obyčajný...

[venco]

Natti má pravdu je to obyč. fúzač. Presne takého istého som min. rok cvakol pod hradom Kašperk

[Bacil]

Pridávam pár čabradských úlovkov...

[venco]

V Malých Karpatoch...

[SKW]

Venco tak toho nosorožteka už detstva túžim niekde zahliadnuť, ešte nikdy som ho v prírode nevidel. Úžasné, vďaka za fotky!

[venco]

Aj ja som ho videl po prvý krát. Postretli sme ho asi na polceste z hradu Ostrý Kameň na hrad Korlátka. Kolega čo tam býva vraví, že je ich tam kopa a aj roháčov.

[Natti94]

Dnes v podvečer sa mi podarilo "načapať" v lesných jahodách pred domom jašteričku...touto cestou jej chcem zároveň poďakovať za jej neskutočnú trpezlivosť,kým som švihom dokvitla aj s foťákom a tým ju zvečnila

[venco]

Natti ty máš doma hotový svet živočíšnej ríše , zatiaľ čo ja musím nachodiť kilometre by som postretol niečo zaujímavé..

[Natti94]

Venco, takých,čo majú doma toho "prírodného zastupiteľstva" takpovediac požehnane,je tu bezpochyby viac. No je to podľa mňa o náhode mať šťastie niečo také stihnúť sfotiť

[Willy]

RYSÍ MLÁDĚ

Kamarád Sokol - člen našeho B-portálu - mi přeposlal mail s fotografiemi, které jsou natolik zajímavé, že mi přišlo škoda se o ně s vámi nepodělit.

Doprovodný text v mailu:
"Tento fotografický úlovek se podařil Zuzaně Maškové ze Správy NP Šumava v úterý 19. srpna okolo desáté hodiny dopoledne v lokalitě pod Černým jezerem. Bylo to v lese, který je volně přístupný veřejnosti. Mládě ve větvích stromu - zhruba 7 metrů nad zemí - odpočívalo déle než dvě hodiny.
Podle Luďka Bufky - odborníka Správy NP Šumava - jde pravděpodobně o jedináčka, který je dobře živený a jelikož asi ještě nemá zkušenosti s lidmi a je to pořád hravé kotě, tak nemělo žádné zábrany.
Potkat takto zblízka mládě rysa ostrovida je opravdu unikátní zážitek."

Třeba se i nám jednou podaří zažít podobné setkání ...

Shodou okolností se mi asi před dvěma měsíci podařilo koupit knihu "RYS A DIVÁ MAČKA v slovenských Karpatoch a vo svete". Postupně se pročítám dílem, které s kolektivem napsal Pavel HELL - přední slovenský odborník na šelmy. Pokud by jste se chtěli dozvědět o rysech takřka všechno, můžete si knihu objednat na:
http://www.martinus.sk/?uItem=103965

V češtině o rysech stejně kvalitní literaturu napsal Ludvík KUNC. Konkrétně jde o knihu "MŮJ PŘÍTEL RYS", kterou mohu jen doporučit - je sice poněkud dražší, ale za to je v ní spousta velmi pěkných kreseb a fotografií. I ta se dá objednat na:
http://www.martinus.cz/?uItem=123207&gc ... literatura

[Willy]

VČELY SAMOTÁŘKY

Většinou si venku všímám té "větší" přírody - kytky, stromy, ptáci či zvířata, ale nedávno jsem se zase znovu poučil o tom, že k zajímavému pozorování může stačit i jen kousek země v prachobyčejném hospodářském lese .

Minulý víkend jsem byl nedaleko města Česká Lípa na severu naší republiky. Je to kraj borových a smíšených lesů, částečně i pískovcových skal a roklí. Při procházce s vnoučaty jsme si všimli u lesní cesty nezvyklého jevu. Byly tu blízko sebe stovky malých děr vyvrtaných do země.

Otvory byly většinou umístěny na vrcholu jakýchsi malých kuželovitých kopečků, vytvořených z velmi jemného písku. Z každého kopečku i v okolí otvoru odstraněno veškeré borovicové jehličí. Místo bylo otevřeno přímo k jihu a slunce mohlo na tuhle podivnou kolonii svítit takřka po celý letní den.
První myšlenka byla, že to je nějaký druh mravkolva (mravcolev), jejich stavby jsem kdysi pozoroval na Šumavě. Jenže tyhle byly přesně obráceně – také z jemného písku, ale tvar byl tehdy jako dolů se zužující díra. Navíc jsem si uvědomil, že mravkolvova past nemá v trychtýři (lievik) žádný otvor. Tento dravec se skrývá zahrabán na dně v písku a číhá až se nešťastný mravenec začne i s pískem sesouvat do středu trychtýře a pak dobře mířenými sprškami písku se jej snaží dostat do svých klepet.

Po nějaké chvilce pozorování jsme si všimli, že k otvorům přilétá jakýsi druh včely. Jejich nohy byly obalené žlutým pylem. Včela málokdy zalétla rovnou do otvoru. Chvíli posedávala v blízkosti a pak náhle zmizela.

Každý otvor měl, alespoň jak jsme pozorovali, jen jednoho obyvatele. Často se stalo, že včela po chvíli vylezla na kraj otvoru - vyhřívala se a vyhlížela ven. Na jakýkoliv blízký pohyb však reagovala okamžitým ústupem dovnitř.

Při našem průzkumu stačila dětská část naší expedice trochu pošlapat několik otvorů a tak jsme raději tuhle zajímavou kolonii opustili.

Ze zvědavosti jsem se tam vrátili později. S úžasem jsme pak pozorovali, jak včela obnovuje nejen poničený otvor, ale i jeho okolí. Nejprve zmizela uvnitř a pak začala pomalu vycouvávat a při tom s pomocí všech nohou hrnula jemný píseček z otvoru ven a pak jej i odsouvala daleko stranou. Za chvíli bylo vše opět při starém.

Díky tomu, že se mnou byl můj zeť a byl vyzbrojen slušným fotoaparátem i objektivem, máte nyní i vy možnost podívat se na vše pěkně zblízka.

Doma jsem se pak zajímal o jaký druh včely vlastně jde. Strýček „Google“ mi nabídl na toto téma celkem slušně informací. Ve zkratce nabízím pár poskládaných citátů z odborných textů:

Včely samotářky často unikají i pozornosti „profesionálních“ včelařů, natož pak "obyčejných" lidí. Nežijí totiž ve velkých rojích, jako včela medonosná, ale poustevnickým velmi nenápadným životem.
Na našem území jich žije více než 600 druhů. Početné druhy lze rozčlenit do dvou základních skupin podle transportu pylu. Včely břichosběrné přenášejí pyl pěchovaný na spodní straně zadečku, včely nohosběrné využívají třetí pár nohou k vytváření pylových rousků, podobně jako včela medonosná.
Způsoby hnízdění včel samotářek jsou velmi pestré. Na prosluněných suchých místech v tužší půdě (např. polní cesta) prozradí včelí hnízda nápadné kopečky vyhrabaných hrudek s typickým centrálním otvorem.
Jiné druhy hnízdí v hliněných svazích nebo v cihlovém zdivu. Příbytky dalších druhů lze nalézt v hotových válcovitých dutinách, jako jsou rákosová stébla, dutinky střešních tašek, chodbičky dřevokazného hmyzu ve starých dřevěných trámech nebo i ulity hlemýžďů.
S nástupem jara se přezimující jedinci spáří. Po oplodnění samička na vhodném místě v zemi nebo v hotových válcovitých dutinách zbuduje samostatné hnízdo. Postupuje tak, že vystaví několik počátečních buněk a zanese je směsí nektaru a pylu. Do každé buňky položí vajíčko a buňky uzavře. Pak pokračuje ve stavbě dalších. Celkový počet buněk zpravidla nepřesáhne číslo dvacet. U většiny druhů se samička se svým potomstvem nikdy nesetká. Do příchodu zimy uhyne. Nová generace některých druhů přezimuje v larválním stádiu a vývoj dokončí až na jaře příštího roku. Plod jiných druhů dokončí svůj vývoj ještě před nástupem zimy. Mladé včely však přezimují ještě v buňce a líhnou se s příchodem jarního oteplení.

Bohužel mnoho lidí na zahradách včelky samotářky hubí. Obávají se třeba, že jim „rozežerou“ dům, alergické reakce na včelí žihadlo, likvidace rostli okusováním …
Nic z toho však není pravda.
Samotářky ani zdivo ani dřevo neničí (jen využívají jíž vzniklé otvory v něm), žihadla používají asi stejně často jako čmeláci (kdo z nás kdy dostal žihadlo od čmeláka?), nelikvidují rostliny, jen si z listů okusují nepatrné kousky pro svoje potomky. Včely samotářky nám med nedávají, ale hubit si opylovače zahrady, může jen vyšinutý nebo neinformovaný člověk.
Právě proto v poslední době lidé s kladným vztahem k přírodě na svých zahradách budují umělé hnízdní domky a mnohé z nich i vypadají docela hezky .

Mnoho užitečných informací najdete například zde:
http://www.vcelky.cz/hnizdiste.htm

Foto: Egon

[opossum]

super fotky, aj v zátvorkách slovenské termíny S češtinou nemám problém, otec pochádzal z Moravy, ale snaha o priblíženie aj bratom Slovákom poteší