Odporúčame najlacnejšie PZP online - uzavripzp.sk

Otužovanie

Vaše praktické poznatky z praxe, tipy, skúsenosti, zaujímavé výlety...

Re: Otužovanie

Poslaťod Mego » 28 Nov 2012, 22:13

Ja som v lete sa šmaril do potoka, ktorý mal 6 stupňov a luft mal das 35... samozrejme, že som za to potom trpko zaplatil
I don´t fear neither death, nor pain!
Obrázok užívateľa
Mego
 
Príspevky: 34
Registrovaný: 24 Nov 2012, 22:18
Bydlisko: Slovenská republika, Svit
Dal Ďakujem: 0 x
Dostal Ďakujem: 5 x

Re: Otužovanie

Poslaťod macmatej » 30 Dec 2012, 03:02

Chcel som vyskusat, co sa stane cloveku, ked sa pod nim prepadne lad. Bez nejakej predchadzajucej pripravy som pobudol asi minutu v ladovej vode. Nie je to az take hrozne ako to na prvy pohlad vyzera.
:ice:

Obrázok
Obrázok užívateľa
macmatej
 
Príspevky: 753
Registrovaný: 02 Apr 2011, 22:00
Bydlisko: Trnava
Dal Ďakujem: 406 x
Dostal Ďakujem: 607 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Juraj » 30 Dec 2012, 12:21

Ja som s otužovaním začal v septembri minulého roku, a musím povedať že to bol ten najlepší krok aký som kedy urobil, moja imunita je omnoho lepšia je to cíteľné naozaj len odporúčam. :ice:
Obrázok užívateľa
Juraj
 
Príspevky: 12
Registrovaný: 04 Máj 2011, 11:53
Bydlisko: Prešov (Fintice)
Dal Ďakujem: 0 x
Dostal Ďakujem: 3 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Kelko » 30 Dec 2012, 12:31

Ja tiež praktizujem podobne hlúposti...a sám za seba poviem že je to dobrá vec....
samozrejme šmariť sa do potoka bez dalšej fyzickej prípravz je hlúposť :camp: ...všetko treba postupne
Až vyjde slunce vyžažíme
a pozor...Les je sviňa
Obrázok užívateľa
Kelko
 
Príspevky: 318
Registrovaný: 19 Feb 2012, 13:06
Bydlisko: Košice "východná konfederácia" miesto kde nič nie je,takže ani ja vlastne nie som
Dal Ďakujem: 253 x
Dostal Ďakujem: 382 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Snypo » 22 Dec 2017, 04:45

Win Hof metoda je zatiaľ TOP u mňa [ https://www.wimhofmethod.com/] a odporúčam zhliadnuť [ http://instahd.info/video/XhZPsW0VEfQ/h ... hd-trailer]
:skaut: http://www.slobodnyvysielac.sk/relacie/konspiracny-byt/ :skaut:
Obrázok užívateľa
Snypo
 
Príspevky: 208
Registrovaný: 29 Sep 2008, 17:31
Bydlisko: Šalgovík - metropola východu
Dal Ďakujem: 3 x
Dostal Ďakujem: 21 x

Re: Otužovanie

Poslaťod Willy » 14 Jan 2018, 01:18

VIDEA Z ARMÁDNÍHO VÝCVIKU PRO PŘÍPAD PROLOMENÍ ČLOVĚKA SKRZ LED.

Zimní výcvik royalmarince-ice-norway (2).jpg

Zajímavý nápad jak použít lyžařské hůlky pro vylezení z vody přes hranu ledu.


A tady výcvik polské armády - kombinace reálné hypotermie a následného rozdělání ohně.

"PROTOŽE JSEM POZNAL TRÝZEŇ ŽÍZNĚ, VYKOPAL JSEM STUDNU, ABY Z NÍ I JINÍ MOHLI PÍT."
Ernest Thompson SETON


Obrázok
WOODCRAFT IS LIFECRAFT!
Obrázok užívateľa
Willy
 
Príspevky: 359
Registrovaný: 28 Aug 2013, 23:15
Bydlisko: Praha
Dal Ďakujem: 1906 x
Dostal Ďakujem: 1921 x

Re: Otužovanie

Poslaťod opossum » 23 Jan 2018, 20:32

úryvok z knihy Kenneth Kamler - Doktor v extrémních podmínkách:

Svalový třas je bezcílnou explozí svalové činnosti, která začíná v trupu a pažích a jejímž jediným cílem je produkovat teplo. Svalové stahy se poté rozšíří do svalů čelistních a člověk začne drkotat zuby. Svalový třas vytváří jen asi tolik tepla jako chůze. Prudké pohyby velkých svalů paží a nohou představují nesrovnatelně účinnější způsob boje s chladem, zejména když produkovaná energie může člověka vyvést z nebezpečné situace.
Jestliže již tělo produkcí tepla nedokáže dále čelit chladu, začne si své teplo zachovávat stahováním cév v oblastech, z nichž uniká tepla nejvíce. Ruce, nohy, nos a uši proto blednou a chladnou. Značné množství tepla uniká také v oblasti hlavy a krku. Tělo však zná své priority. Navzdory tepelným ztrátám proudí i nadále do hlavy velké množství krve, aby se tak zajistilo odpovídající zásobování mozku. Jaké části jsou pro tělo prioritní, zjistili vědci teprve nedávno. Matky, které trvají na tom, aby jejich děti nosily čepice a šály, na to přišly již dávno.
Jedinou další obrannou reakcí lidského těla vůči chladu je husí kůže, která se objevuje ve chvíli, kdy se drobné svaly spojené s vlasovými folikuly stáhnou, aby tak narovnaly své chloupky. Tak vzniká prostor, do nějž se má v blízkosti kůže chytat teplý vzduch. Tato metoda funguje u vysoko létajících ptáků a také u srsti polárních lišek. Vzhledem ke skromnosti lidského ochlupení jde o mechanismus, který je spíše dojemný než účinný.
Naše tělo bylo uzpůsobeno pro život v tropech a naše ochrana vůči chladu je žalostně nedostatečná. Přežíváme jen díky svému ošacení a úkrytům, a jsme tak závislí na svém mozku a manuální zručnosti. S poklesem teploty o půl stupně klesá náš mozkový metabolismus o 5%. Chemické reakce se zpomalují. Myšlení je líné, jemná motorická zručnost je ztracena, což nebezpečně ovlivňuje naši schopnost dostat se ze situace, která způsobuje problém. Jakmile nám dojde energie, díky níž plane náš vnitřní oheň, chlad zvítězí. Elektrický přenos nervových impulzů se začne zpožďovat a jeho amplituda se zmenší. Jednotlivé části těla začínají být necitlivé, u končetin mizí koordinace a mysl začíná být apatická.
Když tělesná teplota klesne pod 32 °C, začne tělo postrádat též energii potřebnou k tomu, aby se i nadále třáslo. Jakmile přestane svalový třes, vnitřní teplota prudce klesá a tělo začne rychle kolabovat. Chladné svaly ztrácejí svou pružnost. Plíce se nemohou roztahovat a končetiny tuhnou. Svalová aktiva se sníží, čímž produkce tepla ještě více klesá. Brzy se člověk nedokáže vůbec hýbat. Bez vnějšího zdroje, jež by člověka zahřál, je smrt nevyhnutelná. Když teplota klesne pod 30 °C, člověk ztrácí vědomí, a tím poslední šanci učinit něco, co by ho zachránilo. Srdce pořád pravidelně tepe, ačkoli jen jednou nebo dvakrát za minutu. Při teplotě okolo 25 °C se slabá srdeční frekvence změní v nepravidelné chvění a při teplotě kolem 20 °C úplně ustane.

***
Lidská těla se nesmírně liší co do schopnosti vzdorovat chladu. Indiáni kmene Jagha z Ohňové země nenosí ani v zimě šaty a jejich ženy jsou známé tím, že klidně kojí v otevřených člunech i za sněhové vánice. Australští domorodci či kalaharští křováci dokážou spát nazí na zemi i za mrazivých pouštních nocí. U těchto pouštních obyvatel se vyvinula stejná taktika jako u velbloudů, ačkoli užívaná opačným způsobem: jejich tělesná teplota se dokáže o několik stupňů přiblížit teplotě okolního prostředí. Takováto teplota se mnohem snáz udržuje, protože rozdíl mezi ní a teplotou okolí se tím zmenší. Velbloudi šetří energii ve dne tak, že se nepotí a dovolují své tělesné teplotě, aby stoupala. Nadbytečné teplo si ve svém těle udrží až do noci, kdy je pouštní větry zase ochladí. Lidským obyvatelů pouště, kteří si nedokážou uchovat v těle teplo jako velbloudi, hrozí tentýž noční chlad podchlazením. Energii proto uchovávají tak, že se netřesou zimou, nýbrž sníží intenzitu metabolismu a dovolí své tělesné teplotě, aby klesla až na 35 °C. Jde téměř o minihibernaci. Tito lidé se ráno probudí bez jakýchkoli negativních následků, pustí se do práce a ta je zahřeje.
Ostatní lidé se však tímto způsobem s chladem vypořádat nedokážou. Nás by v noci v poušti postihlo podchlazení a možná bychom ráno už vůbec nevstali. Jak to obyvatelé pouště dokážou, zůstává záhadou. Ve hře mohou být tytéž chaperonové proteiny, které u maratonských běžců zvyšují odolnost vůči teplu. Tvorbu těchto proteinů totiž stimuluje jak horko, tak chlad, a jakmile jsou vytvořeny, brání tomu, aby byly jiné proteiny deformovány, prostorově nerozvinuty či deaktivovány chladem. Takováto tolerance chladu není zjevně způsobena nějakým vrozeným genem. Pramení spíše z maximalizace schopnosti těla přizpůsobit se chladu opakovaným pobytem v chladném prostředí. Před přechodem Antarktidy se francouzský badatel a cestovatel Jean-Louis Etiene začínal třást zimou vždycky ve chvíli, kdy jeho tělesná teplota počala klesat, podobně jako kterýkoli jiný Francouz. Po návratu z Antarktidy však zjistil, že snese pokles tělesné teploty na 35 °C, a teprve potom se začne třást zimou. Ačkoli konkrétní mechanismus zůstává záhadou, představa, že tělo se může naučit snášet chlad, je již dlouho jednou z tezí extrémní medicíny. Prvým polárním badatelům se radilo, aby se v rámci přípravy na své cesty sprchovali studenou vodou, přičemž s každým dnem blíže k odjezdu se měla postupně prodlužovat doba sprchování a snižovat teplota vody. Další radou bylo přestat se okamžitě po odjezdu mýt. Špína hromadící se na kůži pomáhá zadržovat teplo. I tato rada se ukázala být pravdivá a já ze zkušenosti vím, že dodržování tohoto pravidla nečiní horolezcům žádné potíže.
Mistry v přizpůsobování se chladnému počasí jsou Eskymáci. Kromě toho, že i oni mají v těle svůj díl chaperonových proteinů, vyznačují se navíc silnou vrstvou podkožního tuku, která jim zajišťuje větší izolaci. Zdá se, že jde spíše o reakci na prostředí než o vrozený rys. Lidé v mírném klimatickém pásu také obvykle tloustnou v zimě a v létě hubnou. Eskymáci mají sklon si přibraná kila uchovávat. Jelikož potravou Eskymáků jsou v podstatě jen živočichové, je eskymácká strava bohatá na živočišné tuky, které – když jsou stráveny – představují nejen bohatý zdroj tepla, ale zároveň se snadno přeměňují na lidský tuk a ukládají se pod kůži. Protože Eskymáci žijí v tak drsném prostředí s omezenými zdroji, mají k dispozici pouze toto jediné palivo, které je ovšem natolik energeticky bohaté, že jim zde umožní přežít.
Výhodný je pro Eskymáky i tvar jejich těla. Jejich tělo je podsadité s krátkými pažemi, nohama a prsty na rukou i na nohou. Tvarem těla jsou tedy arktickému prostředí přizpůsobeni velmi podobně jako tučňáci prostředí antarktickému. Pokud jde o míru adaptace, nemohou se však lidé zvířatům rovnat. Naše svaly se například přestávají stahovat při tělesné teplotě minus 20 °C, zatímco svaly polární lišky pokračují v práci až do teploty téměř minus 30 °C. Sobi karibu mají tuk, jehož složení se mění s polohou v těle. Uvnitř vlastního těla jsou tuky nasycené, jako je například máslo, které tekuté zůstává pouze při vysokých teplotách. Tuk v těch částech těla, které jsou více vystaveny okolnímu prostředí, se postupně stále více blíží tukům nenasyceným – jako je například olivový olej, který nezamrzne ani při nízkých teplotách. Žádný živočich však nepřetrumfne skokana druhu Rana sylvatica. Když teplota klesne pod nulu, tato žába zmrzne. Když pak teplota zase stoupne, žába roztaje a žije si dál svým životem.
Evoluce zdaleka nevybavila člověka tak, aby disponoval obdobným talentem. Místo toho se však u nás vyvinul velký mozek – a to buď proto, že jsme jej potřebovali k tomu, abychom nějak kompenzovali své omezené fyzické schopnosti, anebo proto, že když už jsme jej měli, naučili jsme se zkrátka vystačit s tím, co máme. Ať už tomu bylo jakkoli, faktem je, že k tomu, abychom přežili chlad, nám napomáhá především naše chování. Napodobujeme zvířata a mnohdy je i předčíme, a užíváme vše, co je v prostředí k dispozici. Šerpové stavějí kamenné chatrče a na noc vytvářejí lidské hromady, aby si tak při spánku udrželi teplo. Eskymáci stavějí iglú a nosí kožešiny vnitřní stranou ven – tímto způsobem totiž kožešina zachytí více tepla, než když je nošena po zvířecím způsobu. Hlavní modifikací lidského chování, která nám pomáhá přežít chlad, je migrace. Během poslední ledové doby lidé ustoupili do rovníkových zón. Mnozí z nich míří i nadále každou zimu na jih, aby tak unikli zimě.
opossum
 
Príspevky: 360
Registrovaný: 20 Sep 2012, 14:19
Bydlisko: Dubnica nad Váhom
Dal Ďakujem: 15 x
Dostal Ďakujem: 179 x

Predchádzajúci

Späť na Z praxe

Kto je on-line

Užívatelia prezerajúci fórum: Žiadny registrovaný užívateľ nie je prítomný a 1 hosť