Když v lese narazíte na rozkošatělou lísku, jako byste našli poklad. Tento keř člověka doprovází od šerého dávnověku, coby jedna z prvních kulturních rostlin; tradice jejího využívání je tedy stejně dlouhá, jako lidstvo samo. Nedejte se zmást tím, že je dnes lesníci považují za plevel, ani že je prý užitečná pouze pro své ořechy. Multifunkčnější dřevinu aby člověk pohledal.
Lískový keř lze obvykle najít ve světlých listnatých či smíšených lesích, v křovinách podél cest či na březích potoků. Nejvíce jej v mém okolí vídám ve smíšených doubravách a měkkých luzích. Dává přednost polostínu a vápenatým či humózním půdám.
Poznáte ho snadno, většinou jej tvoří těsný shluk rozvětvených, hustě olistěných tenčích kmínků, vysoký okolo pěti metrů. Kůra starších větví bývá načervenale až bělavě šedá, s hnědými korkovými bradavicemi, a sem tam se vertikálně loupe. Mladé výhony jsou šedé, poseté chloupky. Listy jsou velké, přibližně srdčité, se špičkou na konci. Na rubu jsou světlejší a jemně ochlupené.
Keř je samosprašný, květenstvím jsou podlouhlé válcovité jehnědy. Tyto se na keři objevují již na podzim na dvouletých větévkách, a postupně až do doby kvetení (od ledna do dubna) dorůstají. Samičí jehnědy jsou nenápadně hnědé, přisedlé těsně na větvičkách, obklopeny pupeny.
Ve střední Evropě se krom lísky obecné vyskytuje také uměle vysazovaná líska turecká, jež na rozdíl od té domácí tvoří strom s kuželovitou, pravidelnou korunou. Obvykle je využívána v městské zástavbě a parkových výsadbách, jelikož velmi dobře odolává znečištění výfukovými plyny.
Léčivé účinky
Líska se využívá ve fytoterapii, sbíranou drogou je list, někdy i kůra a mladé pupeny. List se sbírá od poloviny května do poloviny července, přičemž se kvůli svěžesti materiálu doporučuje sbírat dopoledne. Tato droga obsahuje flavonoidy, glykosidy, silici, třísloviny, jednoduché cukry a ještě spoustu dalších látek. Díky tomu se využívá pro uklidnění střevní peristaltiky, přesněji řečeno, zastavuje průjem a pomáhá v léčbě střevních zánětů (ve formě čaje). Zevně se přidává do koupelí proti ekzémům a hemoroidům, prý napomáhá i při léčení artrózy. Obklady z hodinu macerovaného, krátce povařeného a vyluhovaného listí pomáhají při zacelování jizev.
Kůra se sbírá těsně před olistěním, zhruba od poloviny března, a to pokud možno z těch nejslabších, dosud nerozpukaných výhonů. Obsahuje především třísloviny a pryskyřice. Zároveň s listem má účinky močopudné, a co je zajímavé pro zálesáky, staví krev.
Pupeny zlepšují činnost jater a příznivě působí na plíce.
Líska se obvykle neužívá samostatně, ale ve směsích s jinými bylinami, zejména močopudnými. Pupeny využívá homeopatie.
Sběr oříšků
Lískové ořechy na dvouletém dřevu dozrávají přibližně od půlky srpna. Čím zralejší, tím více se uvolňují z ochranných sukýnek, až vypadnou úplně. Sbírají se postupně, těsně před tím než opadají, protože příliš brzy sebrané plody seschnutím hodně ztrácí na objemu. Díky ohebným větvím je lze trhat pohodlně ze země. Konzumují se jak čerstvé, tak sušené ořechy, lisuje se z nich olej. V minulosti tvořily jednu z nejdůležitějších složek potravy, jelikož už před zemědělskou revolucí z ořechů lidé získávali první mouku.
ořechy l. turecké ve srovnání s l. obecnou
Ořechy též milují jiní obyvatelé lesa, z nichž jsou asi nejznámější veverky (ačkoliv je nežerou v takové míře, jak se traduje) a drobní hlodavci. Vyžírají je bohužel také parazité, z nichž je nejznámější Dlouhonos lískový (Balaninus nucum L.), jehož larvy velmi neradi nalézáme uvnitř prožraného plodu. Proto pokud máte lísku doma, vyhrabte po sklizni spadané seschlé slupky a listí, snížíte tím možnost, že vám sežerou úrodu i napřesrok.
Pařezinové hospodaření (kopicování)
Líska velmi rychle roste a má schopnost znovu obrážet od kořenů, čehož lze velmi dobře využít při získávání paliva (pro táboráky, na zimní topení těžko) či materiálu pro řezbářské práce. Díky tomuto patří mezi nejdéle využívané "výmladkové" dřeviny.
zakládání stolice
Kopicování se vám vyplatí, pokud máte na pozemku keřů několik. Stanovíte si interval kácení podle tloušťky výsledného materiálu, a prořezáváte střídavě například po sedmi letech pro tenčí a po čtrnáci pro větší průměry.
Pařezina se musí po zákroku ošetřit - seříznout pahýly našikmo, aby z nich stékala dešťová voda. Neměly by být roztřepené, ale hladké; zmenší se riziko napadnutí houbovou chorobou. Menší haluze se pak nastelou přes každou stolici, aby nově rašící výhony neokusovala zvěř.
Je výhodnější vždy řezat jen několik keřů současně a intervaly vymyslet tak, aby v mezidobí byl vždy některý keř v plné síle; popřípadě některé nechat úplně bez úprav. Budete díky tomu moci vždy využít všechno, co líska nabízí.
Řemeslné upotřebení:
Lískové dřevo je středně tvrdé a velmi ohebné, což jej přímo předurčuje k řemeslnému využití. Celkem snadno se opracovává, proto se doporučuje k nenáročnému vyřezávání užitkových předmětů či k soustružení nábytkových konstrukčních prvků. Z příliš přestárlých či sukovitých kmenů se vypaluje dřevěné uhlí.
Ohebná tyčovina odedávna sloužila k vyplétání plotů a ohrádek; zejména v Anglii se tato tradice díky množství lískových lesů drží dodnes. "Hurdles," jak se jednotlivá pole plotků nazývají, jsou také vcelku oblíbeným zahradním prvkem. Podle tloušťky se vyrábějí z celých nebo podélně štípaných rovných prutů.
Tyčovina je také využívána k výrobě rámů pro oválné loubkové košíky či košatiny. V této oblasti ji ale postupně vytlačuje trvanlivější jasan či dub. "Líska" je také synonymem pro síta k sušení rostlin a ovoce, jelikož dříve byly vyráběny z jejích tenkých výhonů.
"cikánský" košík
Zálesácké disciplíny
Mladší výhony se výborně hodí k výrobě luku, atlatlu (vrhač oštěpu), šípů a samozřejmě vycházkových holí. Konkrétně u hůlek mi přijde sympatické, že po vyschnutí neztrácejí všechnu pružnost, jsou sice lehké, ale hned se nezlomí. Pro ukrácení dlouhé chvíle může člověk z hole vyřezat "zářezovou hůlku"nebo tvář lesního ducha. Suché větve jsou perfektní materiál pro výrobu ohnivého luku!
Zálesáci jistě rádi ocení lískovou tyčovinu v táborových stavbách a výrobě různých kolíků, věšáků a závěsů na vaření. Drobné osekané větvičky i s listím poslouží jako matrace pod karimatku, bez listí jako houžve či svázané do košťat. Chrastí se také využívalo jakožto střešní krytina.
Kůra
Z lísky se nic nevyhodí. Pokud už je větve nutné oloupat, poslouží kůra i dále. Vnitřní bílá kůra, respektive lýko, se po nařezání na pruhy upotřebí při splétání provazů. Aby změklo, je vhodné jej chvíli povařit. Na méně trvanlivé spoje je možné pásky lýka použít rovnou. Pásy kůry můžeme upotřebit též při výrobě primitivních nádob a košíků.
Literatura:
BOLLIGER a kol. Keře. Praha: Ikar, Knižní klub, 1998. s. 162
JANČA, Jiří - ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin (3). Praha: Eminent, 1995. s. 28 - 31
LÁNSKÁ, Dagmar - ŽILÁK, Pavel. Jedlé rostliny z přírody. Praha: Aventinum, 2006. s. 80 - 81
Odkazy:
Líska v Názorné květeně zemí českých
http://botanika.wendys.cz/kvetena/kvete ... 4&page=164
http://botany.cz/cs/corylus-avellana/
Líska turecká
http://botany.cz/cs/corylus-colurna/
Kopicování
http://www.flyingshavings.co.uk/this-is ... t-coppice/
http://www.flyingshavings.co.uk/two-stools/
http://www.flyingshavings.co.uk/tag/coppice/
http://www.allotmentforestry.com/fact/growown3.htm
