Výběr dřeva k uskladnění a doba kácení
- Nejvhodnější dobou je konec podzimu/ zima, stromy mají nejmenší obsah mízy a v chladnu (a relativní vlhkosti tohoto období) nemají ze začátku sušení tendenci rychle dramaticky praskat
- Ke skladování nevybíráme dřevo napadené houbami, plísní, dřevo dlouhodobě podmáčené, trouchnivé, hustě porostlé mechem – to už je v rozkladu a pro řezbářské účely se nehodí
Příprava zeleného dřeva k uskladnění
- Z polen ořežu vedlejší větve, suky a pahýly
- Důkladně ořežu kůru a lýko, nakolik mám zkušenosti, že pod kůrou „nejvíc bují život“ (larvy, houby, plísně)
- Kmínky nad 10cm v průměru rozpůlím, uvolní se tím vnitřní napětí ve dřevě
- Konce (tedy místa řezu) zatřu silnou vrstvou barvy, latexu nebo vosku – dřevo pak nevysychá natolik zprudka a zmenší se tím náchylnost k praskání (dá se to nahradit nátěry olejem, ale je to mnohem pracnější a s míň jistým výsledkem)
Skladování
- V suchu, pod přístřeškem venku, nejlépe na vzdušném místě (tedy vynecháme sklepy a zakrývání plastovou fólií)
- Od země musí být dřevo vypodloženo, aby nezačlo odehnívat, vzduch musí jít i odspoda (v paneláku tedy rozhodně není vhodné podkládat novinami)
- Ideálně by měly být vypodloženy i vrstvy dřeva mezi sebou, aby okolo všude mohl proudit vzduch
- Je vhodné zvlášť v prvních týdnech schnutí pravidelně kontrolovat, případně odstraňovat plísní napadlé kusy, popřekládat atd.
- Panelákoví obyvatelé si vyhledají nejchladnější místnost, a dřevo dají podložené např. do kartonové krabice pod skříň (podle poučky, že u země je nejvíc chladno)
Rychlé vysušení dřeva plastifikací – např. špalíky na rukojeti k nožům (tuto sekci doufám lépe popíše Macak, má mnohem víc zkušeností)
- Surové dřevo nařezané na špalíky nebo relativně malé celky (v případě nádorů) se vaří v osolené vodě (1 pol. Lž/ 1l vody) v cyklech po 6 hodinách
- Podle velikosti upravovaného materiálu a stupně vlhkosti na začátku se tyto cykly mohou až několikrát opakovat
- Mezi cykly se dřevo z lázně vyjímá, osprchuje se vodou (zbavení soli) a nechá se někde v chladném koutě bytu vychladnout , třeba v kartonové krabici, proces je nutné velmi pečlivě kontrolovat
- Tímto procesem se poněkud mění struktura dřeva i jeho barva
Sušení dřevěných výrobků z čerstvého dřeva v bytě
- Piliny z procesu vyřezávání nasypu do igelitového pytlíku/ tašky (podle velikosti objektu) a výrobek do toho zahnízdím, taška musí být pootevřená, aby dovnitř proudil vzduch
- Piliny zajišťují „mikroklima“ – dřevo se tedy nesuší šokově, ale pomalu (jsou ze stejného materiálu jako výrobek a mají podobnou vlhkost)
- Tašku dám někde, kam na ni nebude přímo svítit slunko ani kde je příliš vlhko, prostě do prostředí s „pokojovou teplotou“
- Kontroluji každý den, piliny protřepávám, sleduji, zda se neobjevuje plíseň, zauchlost atp.
- Tašku nechávat postupně víc a víc otevřenou, až dokud výrobek nedosáhne pokojové teploty (není chladný a vlhký)
- Pokud se objeví praskliny, otevřeli jste tašku příliš a brzo, pokud plíseň, je naopak zavřená moc
- Poté nechat ležet ještě den dva, následně je možno dokončit povrchovou úpravu, napustit olejem etc.
- Analogicky lze sušit pouze v hromadách pilin, nicméně to jsem nezkoušela
Návody výše jsou samozřejmě míněny pro řezbaření v malém, pro "bytové zálesáky" a podobně. Pro profesionální použití nebo ve velkých objemech materiálu nejsou příliš vhodné kvůli náročnosti.
