Tak skusim prispiet svojim prvym pokusom, ktory som spachal teraz cez vikend. Drevo je z brezy a ten "hookknife" vyrobeny z kuchynaku . Neda so to moje dielo porovnat s vasimi ale robil som to prvy raz, tak nabuduce uz to bude snad lepsie.
Včera jsem dokončila další dvě lžíce. Širší je ze štěpiny topolového trámu, se kterou jsem se docela natrápila - topol příšerně chlupatí a vyštipuje. Užší je z mladého březového kmínku, vyřezaná pouze dvojicí nožů v rámci testu jednoho z nich. Nahradí moji starou jídelní lžíci. Před zapřažením je ještě napustím olivovým olejem.
Kráčím, tedy jsem. Fail again, fail better. (S. Beckett)
No pracuje sa s ním výborne, len treba dávať pozor pri štiepaní kláta na polovicu, jadro sa veľmi zvláštne rozštiepi, uvidíš keď vyskúšaš. Inak krásna vzorka dreva aj príjemná aróma.
“In the school of the woods, there is no graduation day.” - HORACE KEPHART, Camping and Woodcraft, 1917
matus píše:Pája, prečo je v tej druhej lyžici járok ? Zaujíma ma to, tak sa pýtam.
Ahoj, to je víceméně "estetický prvek." Vždycky jsem chtěla zkusit lžíci se žlábkem do U profilu, no úplně jsem to nedotáhla. Snad příště. Jinak povrch je dělaný drátěným kartáčem..
Kráčím, tedy jsem. Fail again, fail better. (S. Beckett)
Tento veľmi jednoduchý typ varešiek sa u nás doma používa najčastejšie, obľubuje ich hlavne moja mama. Robím ich najčastejšie z tenkého "odpadu", z ktorého sa už nedá vyrezať nič zložitejšie. No tentokrát som trochu zapojil fantáziu a snažil som sa ju vyrezať z takého kusu dreva, kde sa spája beľové drevo s jadrovým. A tak aj jednoduchá vareška vyzerá celkom elegantne.
“In the school of the woods, there is no graduation day.” - HORACE KEPHART, Camping and Woodcraft, 1917