Tak aj já se zas pochlubím.
Nejdřív lžíce, kterou nyní vlastní Rafo. Vyrobená z olše z místního lužního lesa, neleštěná - snažila jsem se to dotáhnout do konce jenom nožem, napuštěná olejem z vlašských ořechů. Druhá je volnou replikou středověké lžíce podle nálezu v Opavě. Je krátká, tzv. "pěstní" (středověký člověk lžíci nesvíral prsty), z jabloně od babičky. Též neleštěná, napuštěná stejně jako předchozí. Tu si ponechám.