Je to jedna z mých prvních olšových misek a byl to taky vlastně první pokus o symetrický kulatý tvar.
Pokud by jste to někdy chtěli zkusit, není zrovna nejlepší vyrábět tento tvar ze syrového dřeva.
Kulatá věc ze syrového dřeva se nesesychá všemi směry rovnoměrně, takže výsledkem je sice ne moc velký, ale přece jen "šišoid"
. Naštěstí jsem u své misky udělal stěnu dost silnou a tak jsem mohl po seschnutí ještě kulatost srovnat tím, že jsem ubral po celém obvodu ze stěny podle potřeby a tvar kružnice jsem skoro srovnal.
Druhé dvě misky jsou vlastně rodinná týmová spolupráce.
Tu největší oválnou misku začal vyrábět syn na svém táboře. Silný vítr, který celkem nepříjemně zařádil v jejich údolí, kromě jiného vyvrátil jednu olši přímo na střechu táborové kuchyně. Většina kmene padla na táborové řezbářské pokusy, nejtlustší část olše si vysloveně říkala o zpracování na opravdu velkou mísu. Bohužel tábor skončil dříve, než byl výrobek dodělán do té fáze, aby nehrozilo popraskání ze sesychání. Po táboře doma v koupelně ležel na podlaze už nějakou dobu tento celkem slušně zpracovaný polotovar. Já jej stále preventivně vlhčil a s obavami sledoval objevující se praskliny. Čekal jsem, že syn mísu brzo dokončí, jenže ten měl zoufalý nedostatek času. Díky mému neustálému namáčení a taky pobytem v teple se náhle začaly na dřevě objevovat začernalé části, neklamný to důkaz blížící se plísně. Z obav, že by tak pěkný materiál došel zmaru, navrhl jsem, že mísu dokončím. A tak se také stalo. Podařilo se mi tmavé skvrny odřezat a celkově dovést mísu do definitivního tvaru. Rozměry jsou 27cm šířka a celková délka je 45cm.
Poslední menší oválná miska je z suché lípy. O její výrobě máme díky kamarádům dokonce nějaké dokumentární fotky. Tvar si navrhla moje žena. Celou vnitřní část si pak i nahrubo zpracovala sama dlabací sekerou.
Vnější část jsem ji následně pomohl opracovat já, neboť si moc nevěřila, že by se sekerou dodržela všechny předkreslené vnější proporce.
Celé další opracování s pomocí dlát, lyžičkářů, croked knife a podobných nožů pak zvládla prakticky zase sama. Díky tomu, že dřevo bylo vysušené, nemusela s prací tolik spěchat. Takže tahle mísa se s námi docela nacestovala. Když jsme jeli někam na srub, na tábor či v zimě na horskou chatu - brávali jsme ji i s tou trochou nářadí s sebou. Použitá lípa nebyla překvapivě úplně z nejměkčích, patrně příliš starý strom a dřevo z nějaké jeho spodní části. Při začišťování se dřevo často rádo zatrhávalo a tak jsem v závěru vypomohl s povrchovým nožovým finišem.
Řeknu vám - není to špatný pocit, mít s partnerem nějaký společný výrobek
. Jen doufám, že se o něj někdy v budoucnu nebudeme muset dělit 
.
Všechny misky byly napuštěny lněným olejem.
maly divox 
Nedávno přišel za mnou strýc s prosbou zda mu vytvořím naběračkou a lžící tak sem se do toho pustil 
Tato žliconaběračka je z lípy je 32cm dlouhá a prostor k nabírání je 7cm délka, 5,5cm šíře a hloubka je cca 3cm 
Pak dále tam mám hlohovou lžičku která má spirálovitou rukojeť, lidi musím vám říct na to sem se vyřádil, dřevo hlohu je fakt velmi tvrdé i ořech nebo třešeň je proti hlohu měkké, ale na druhou stranu je to ideální dřevo pro vyřezávání ač je tvrdý tak se zase naopak neštípe, prostě řeže se do něj krásně i když to je pomalu 
Napuštěno slunečnicovým olejem (a "foceno" mobilem 
