MISKA Z OSIKOVÉHO DŘEVAProžil jsem letos čtrnáct dnů na táboře Ligy lesní moudrosti - viz. Gryfova fotoreportáž -
viewtopic.php?f=20&t=1649#p31285.

- TÁBOR NA KOSÍM POTOCE
O vlastním táboření napíšu někdy později. Dnes bych chtěl jen ukázat jeden svůj výrobek, který jsem stihl během táboření nejen vyrobit, ale také hned darovat. Jde o misku vyřezanou z osikového dřeva.

- MŮJ STAN - V POPŘEDÍ JE OSIKOVÁ MISKA - V POZADÍ POD STROMY PLACHTOU VYTVOŘENÝ STINNÝ PROSTOR PRO PRÁCI, JÍDLO I SIESTU
Během tábora jsme učinili s pár lidmi průzkumnou výpravu do míst, kde se vyskytují bobři.
Jak se zdá, přímo na lokalitě, kterou jsem navštívil minulý rok -
viewtopic.php?f=36&t=264&start=360#p30621, přestali být bobři aktivní. Patrně se posunuli někam dál. Při té příležitosti jsme alespoň získali několik špalků z osiky, jejíž kmen pokácel bobr už někdy minulý rok. Na táboře jsme si pak asi na dva dny s dalšími lidmi otevřeli malou řezbářskou dílničku. Děcka si zde z osiky většinou vyrobila nějakou misku, někdo jen lžíci.
Osika je pro začátečníka určitě jedním z nejvhodnějších materiálů. Jde snadno řezat a navíc se tolik netupí nářadí, což vzhledem k tomu, že těch pár dlát a dlabacích nožů šlo mezi táborníky neustále z ruky do ruky, bylo velkou výhodou. Prakticky všechny práce jsme nakonec zvládli bez dodatečného broušení nástrojů.
Kmen osiky ležel po "přebobrování" na stinném místě ve vysoké trávě, takže ještě nebyl dokonale suchý, ale zároveň ještě ani rozpraskaný. Tedy prakticky ideální stav. Mírná vlhkost dřeva umožňovala pohodové hladké řezání a přitom v těch horkých dnech nehrozilo popraskání způsobené prudkým vysycháním. Přesto jsme pro jistotu pracovali ve stínu a dřevo i rozpracované výrobky odkládali pod stromy na břehu potoka.

- HOTOVÁ MISKA S HRNKEM (0,5 litru) A NABĚRAČKOU Z KRAVÍHO ROHU

- MISKA U DŘEVĚNÉHO KUFRU, VE KTERÉM MÁM ULOŽENO VŠECHNO TÁBOROVÉ ŘEZBÁŘSKÉ NÁŘADÍ
Misku, jsem nakonec daroval asi 13-tiletému synovi mého kamaráda s přezdívkou Robin.
Tenhle kluk si vzal na starost funkci "táborového vyvolávače" a pak ještě s pomocí několika svých vrstevníků ji obětavě během čtrnácti dnů tábora vykonával. Vyvolávač býval součástí všech větších indiánských táborů. Je to člověk, který alespoň dvakrát za den obejde celý tábor a při tom bubnuje na indiánský buben. Lidé, když uslyší hlas bubnu vyjdou, z týpí ven a počkají, až se k nim vyvolávač přiblíží. Ten se pak u nich zastaví a silným hlasem oznámí přítomným různé vzkazy a informace typu - jaký bude program, zda se sejde táborová rada, případně i jiné třeba dost významné informace - například, že někomu bylo právě uděleno nové woodcrafterské indiánské jméno.

- TÁBOROVÍ VYVOLÁVAČI - ÚPLNĚ VLEVO ROBIN V ČERVENÉ KOŠILI
Líbilo se mi, s jakým nasazení to Robin dělal a navíc při tom rozhodně nešetřil dobrým humorem.
Chtěl jsem mu za jeho práci poděkovat nejen ústně a tak jsem ho ke konci tábora jeden podvečer vyhledal a dali jsme spolu řeč jako dva chlapi. Řekl jsem mu, že se mi líbí, jak se na táboře chová, poděkoval mu za to, že je ochoten nezištně vykonávat nějakou službu pro druhé a předal mu misku.
Mám už dlouhodobou zkušenost, že právě takovéhle rozhovory vedené mezi dospívajícími dětmi a "stařešiny" tábora, vytváří v mladých lidech ten správný vztah k pozitivním věcem tohoto světa a také posilují jejich vazbu k našemu woodcrafterskému společenství. Myslím, že jsme z předání daru měli radost i dobrý pocit oba dva.
Foto : Puštík, Ája, Willy