ČOČKY Z VISBY
Názvem Visby lenses (EN) či Visbilinsenna (SE) je nazývána kolekce objektů čočkovitého tvaru z křemene, nalezená ve vikingských hrobech datovaných do 11. – 12. stol na ostrově Gotland. Liší jak velikostí, tak provedením; některé z nich byly zasazeny do stříbrných obrouček opatřených poutkem k nošení na krku, zdobených technikou filigránu, jiné byly nalezeny jenom tak. Předpokládá se, že byly vyráběny nějakým způsobem třískového obrábění či soustružení (pro dané období jsou doloženy vahadlové či smyčcové soustuhy).
Zajímavé je, že výchozí materiál (možná i celé čočky) byl do Švédska exportován nejspíše z Byzantské říše. Zpracování je na svou dobu neuvěřitelně dokonalé.
Geometricky tvoří zploštělou elipsu, přičemž část přikládaná k oku je tvarově nejblíže parabole.
K účelu čoček bylo stanoveno několik teorií, mohly sloužit jako lupa pro drobnou práci či jako čtecí čočka, k rozdělání ohně (teorie praví, že snad i k vypalování ran) či jako součást teleskopu (dle teorie Olafa Schmidta).
Popsaný tvar je pro rozdělávání ohně velmi příhodný, pokud je vypouklá část obrácená nahoru, čočka koncentruje sluneční paprsek do jednoho velmi malého bodu. Ve slunečních dnech mohly tedy sloužit jako nejrychlejší způsob rozdělání ohně; v případě horšího počasí byl zvolen jiný způsob (ocílka, ohnivý luk).
Kopie se dají koupit v eshopech pro Living history...
Vikingové ovšem nebyli prvními, kdo používal nerostné broušené čočky. Před nimi je využívali Asyřané, jak dokládá nález oválné čočky v Nimrudském paláci, datovaný přibližně 1000 př. n. l. Nimrudská čočka je považována za vůbec nejstarší svého druhu. Stejně jako u čoček z Gottlandu je využití spekulativní, krom zakládání ohně (což by vzhledem ke klimatickému pásu bylo logické) či zvětšování mohly být ozdobným prvkem jiného předmětu či dokonce polotovarem k rytině. Vzhledem k okolnostem nálezu je bohužel užití k zakládání ohně přinejmenším diskutabilní.
Na rozdíl od čoček z Visby ta Nimrudská nezaostřuje paprsek perfektně do jednoho malého bodu, kvalita zpracování se nedá vůbec porovnat.
Další nálezy nerostných čoček jsou doloženy z Egypta, Kréty, Tróje, Efesu. Zpracováním se mnohem více blíží dokonalosti. Jejich použití je ale na rozdíl od čoček z Visby celkem jasně deklarováno – sloužily řemeslníkům jako optická pomůcka pro drobnou práci.
Co se týče zdrojů, na internetu se něco málo dá vyhledat, ale obecně je to vcelku bída. Dokonce i tak slavné databáze vědeckých článků jako Web of Knowledge mlčí. Historické broušené čočky a jejich užití tedy dále zůstávají víceméně záhadou.
Teda rizikom lesného požiaru sú aj črepy fliaš po robotníkoch, ochlast párty, ... 
