Fotografie zvierat z prírody

od **Nataniel** » 28 Júl 2015, 10:37

Willy ďakujem. Pripomenul si mi vydarené táborenia pri Stvolinkách, kde som mal možnosť tieto vtáky pozorovať. Tu je fotoalbum z toho táborenia http://lesniindiani.profitux.cz/2005pod ... 5_012.html , len teda nie je tam Jeřáb popelavý

od **Willy** » 29 Júl 2015, 20:00

PIŽMONI

Při plánování jedné z cest do Laponska projevil můj kamarád touhu spatřit vzácného severského savce - pižmoně severního (Ovibos moschatus). Tvrdil, že prý se někde ve Skandinávii vyskytuje. Trochu jsme pátrali a zjistili, že jsou v Dovrefjellu – tedy v jednom z nejcennějších národních parků Norska. Už se ale nejedná o původní evropský druh, protože ten byl na začátku minulého století kompletně vyhuben. Noví pižmoni v počtu několika jedinců sem byli z východního Grónska přivezeni někdy v roce 1923. Díky zdejším takřka ideálním životním podmínkám je jejich současný stav již přes dvě stě kusů. A tak není čemu se divit, že se pižmoň, norsky nazývaný „moskus“, stal symbolem tohoto národního parku.
Tak tohle jsme si nemohli nechat uniknout a na plánu trasy přibyla další zastávka.

Když jsme v půlce září (september) dorazili k hranici národního parku, akorát přicházel večer. Před námi byl nádherný panoramatický pohled do rozlehlé na první pohled pusté krajiny. Utábořili jsme se vedle auta až úplně na konci hliněné cesty.
Ráno jsme pak vyzbrojeni dalekohledy a fotoaparáty vyrazili na celodenní výpravu.
Zvlněný terén byl protkán roklemi na jejichž dně tekly říčky s křišťálovou vodou.

V dálce za otevřenými pláněmi vystupovalo skalnaté pohoří s nejvyšším vrcholem Snøhetta (2280m). Strmé svahy byly občas pokryty sněhem.

: V POPŘEDÍ KEŘÍČKY BŘÍZY ZAKRSLÉ

Stromy zde prakticky žádné nebyly, sem tam keře nízkých vrb a jalovců. Jinak všude jen porosty drobné břízy trpasličí (betula nana), která dorůstá do výšky pouhých 25cm. Její žlutooranžové lístky společně červeným odstínem listů brusinek a medvědice lékařské dodávaly sluncem prozářené krajině úžasnou atmosféru.

: PODZIMNÍM MRAZÍKEM ZBARVENÁ MEDVĚDICE LÉKAŘSKÁ

Věděli jsme, že během léta se pižmoni pohybují spíše v menších skupinkách a starší samci zůstávají úplně sami. Pátrali jsme po pláních dalekohledem a ani ne po hodině putování jsme v dálce objevili několik pižmoňů. Opatrně jsme se k nim začali přibližovat. Nakonec jsme z bezpečné vzdálenosti pořídili docela dost snímků.

Z internetu jsme věděli, že své jméno dostalo toto zvíře podle pižma, které samci vyměšují z pachových žláz umístěných nad očima a to si roztírají do srsti nad koleny. Tím pak lákají samice v období páření. V zimě prý vytváří až do stočlenná stáda a stahují se do vyšších poloh, kde není díky silnému větru tak hluboký sníh. Pižmoni jsou zvířata velice odolná proti chladu. Je to díky jejich srsti, která je dokáže ochránit i v nejnižších teplotách. V Severní Americe se dokonce na několika místech pižmoni chovají na vlnu. Jejich vlna se skládá ze dvou vrstev, z vnější delší a vnitřní kratší. Ta vnitřní je velice ceněná. Je totiž silnější a až 8x teplejší než ovčí vlna a také měkčí než kašmír. Jediný problém se srstí prý nastává, pokud se v zimě někdy přes den oteplí a přijde déšť. Pižmoňům pak hrozí, že jejich mokrá srst v noci zmrzne a zvíře pak může i uhynout.

Pižmoň je unikátní svým způsobem obrany proti útočníkům. Na rozdíl od většiny zvířat při napadení neutíká, ale naopak aktivně se brání. Nejsilnější jedinci vytvoří kruh s rohy namířenými ven. Uvnitř se pak skrývají mláďata a slabší jedinci. Tento systém se výborně uplatní při napadení vlky či medvědy. Mají také silně vyvinuté sociální cítění, takže třeba takhle urputně brání i mrtvého člena stáda. Bohužel kruhová obrana absolutně selhává, je–li lovcem člověk se střelnou zbraní. Leckde tak bylo kvůli jednomu zraněnému či zastřelenému kusu vybito celé stádo.

Nejpěknější zážitek však měl kamarád, který návštěvu Dovrefjellu navrhl. Podařilo se mu totiž objevit samici i s mládětem. Lovecká horečka jej vedla stále blíž a blíž. Nakonec se mu podařilo z úkrytu za malou skalkou udělat několik zdařilých snímků.

Věděli jsme i o riziku překročení doporučené bezpečné vzdálenosti 200m. Oni totiž pižmoni, přestože vypadají relativně neškodně, dokážou být poměrně nebezpeční. V případě potřeby jsou totiž schopni uběhnout 60m pod 3 sekundy. Samozřejmě neútočí okamžitě, nejprve projevuje svojí nelibosti různým frkáním a funěním, dalším projevem je hrabání přední nohou a pak už následuje rychlý běh k narušiteli. Tyto signály není radno přehlížet. Stalo se, že následný útok už v nejednom případě skončil smrtí člověka. V našem případě vše proběhlo bez jakýchkoliv nepříjemností.

Na závěr ještě musím přidat vydařenou historku mých přátel.
Tenhle manželský pár před mnoha lety také putoval pohořím Dovrefjell. O výskytu pižmoňů však neměli tehdy ani potuchy. Kamarád se opozdil kvůli fotografováním a jeho žena šla zatím po stezce napřed. Náhoda tomu chtěla, že se potkala s osamělým norským turistou. Ten se s ní snažil hovořit nejprve norsky a pak i anglicky. Když zjistil, že mu kamarádka vůbec nerozumí, vztyčil tedy oba ukazováčky, ruce si přiložil k hlavě a jal se ji takto trkat do břicha. Vy asi tušíte, co tím chtěl říci, ale osamělá česká turistka uprostřed divokých hor, zjevně atakována nenormálním chlapíkem, chytila docela slušnou paniku. Ani jedna z jejích domněnek rozhodně nebyla pozitivní. Naštěstí přišel její manžel, který anglicky trochu uměl. Nakonec se tedy rozcházeli v míru a navíc s informací, že dále v údolí je stádo pižmoňů, ke kterým není radno se příliš přibližovat.

Foto: Zdeňka a Warapa

od **bubi** » 31 Júl 2015, 09:25

Návštevníčka. Celú noc spala u mňa, a ráno ju nie a nie vyduriť.

od **atti.hombre** » 31 Júl 2015, 09:49

pozor na hlavičku amigo...

od **bubi** » 31 Júl 2015, 10:04

Nieee. Nespala so mňou, ale na okne. Ale stále na mňa pozerala. V modlivkách sa nevyznám, možno to bol chlapec. :lol:

od **Waldläufer** » 05 Aug 2015, 10:24

Čavka žltozobá - Pyrrhocorax graculus
2299 mnm. Ako aj u inych Krkavcovitych bola zabava ich pozorovat; boli take zvyknute na turistov, ze jednemu sedeli na kolene a z ruky mu zobali studentsku zmes.

od **Willy** » 05 Aug 2015, 23:17

Waldläufer píše:Čavka žltozobá - Pyrrhocorax graculus ...

Dík, že jsi mi tohoto opeřence připomněl :yees:

.

Mohu jen potvrdit, při pozorování kvačete žlutozobého lze strávit spoustu času.
Potkáte se s nimi prakticky kdekoliv v Alpách, jsou na každém horském vrcholku či vyhlídce, kam chodí pravidelně turisté.
Fotografie jsou pořízeny v rakouských Alpách u vyhlídky nad Halštatským jezerem.

: VYHLÍDKA KRIPPENSTEIN

: ČEKÁNÍ NA TURISTY

: POKOUŠÍM SE KRMIT SUŠENÝM OVOCEM

: DETAIL

Foto: Zdeňka

od **Gondil** » 07 Aug 2015, 16:37

Nie je to síce moja práca ale možno by to niekoho mohlo zaujať. Môj spolužiak z výšky je tzv. fotolovec, nadšenec, fotograf v divočine. Jeho prácu a prácu jeho brata si môžete pozrieť na stránke http://fotolovci.sk

od **mephitis** » 08 Aug 2015, 00:10

Pánové, tím Kavčetem v horách jste mi oživili vzpomínky na několikaměsíční putování hlavně po jižním ostrově Nového Zélandu...

Nový Zéland je klenot přírody (snad ještě chvíli bude

) a ráj pozorování zejména ptactva.
Ptačí říše je tu unikátní a z velké části endemická. Může za to milionletý vývoj obou ostrovů v naprosté izolaci a absence savců - predátorů.
Původně zde žili pouze savci schopní překonat oceán - tzn. vodní (Lachtan) a létaví (Netopýr), plazi, hmyz a právě ptáci.
Ostatní savce sem přivezli nejdříve Maoři na lodích z Polynésie - nějaký druh krysy a psy a po nich samozřejmě evropští osadníci zbytek. To byl počátek zkázy mnoha místních druhů.

Velká část zdejších druhů ptáku je neletavá, nebo noční.
Asi nejznámější pták NZ je Kiwi - toho ale dnes spatřit je dost těžké - je aktivní v noci a hrozí mu vyhynutí. Sám jsem neměl to štestí.
Nejzajímavějším druhem býval určitě Moa - velký "pštros" jehož některé druhy v pohodě přerostly člověka o jednou tolik. Kdyby nebyl vyhuben lovem hned v počátcích osidlování, jednalo by se s přehledem o největšího ptáka planety.

Jako konkrétní ukázku vás chci seznámit s jedním rázným papouškem, se kterým jsme měli tu čest:

Nestor Kea (Nestor notabilis)

Olivově zelený horský papoušek. Snad jediný druh papouška shopný dlouhodobě žít v horách ve vyšších nadmořských výškách a to i na sněhu. Díky velkému zahnutému zobáku se spíše blíží k dravci.
Mezi jeho potravu patří kořeny, zelené části rostlin, bobule, hmyz, malí ptáci a savci. Je schopný napadnout i mladé nebo nemocné ovce.
Velmi inteligentní až "vyčůranej". Není moc plachý, v pohodě se přiblíží k člověku a k jeho obydlí. Oklove a ochutná vše na co přijde a ukradne co ho napadne. Od roku 1986 přísně chráněn.

: Klasická kontrola laku auta

: Souboj o lepší místo?

Máme s kamarádem vlastní zkušenost s jeho drzostí a odvahou.

Kdesi v NP Mt. Aspiring, po několika hodinovém výstupu do jednoho sedla se s kámošem těšíme na výhledy na okolní štíty a údolí. Jenže když dorazíme, okamžitě se zatáhne hustými tmavými mraky a začne mrholit, takže z výhledů není nic. Sedneme si a chystáme se posvačit.
Jakmile rozbalíme svůj cirkus a nepořádek kolem, objeví se asi 20m od nás první dva papoušci Kea. Ozobávají tyč značení a dělají jako že nic. Po chvíli se začnou slétávat další, až je tu celé hejno. Pomalu začínají přiskakovat blíže a blíže čelně k nám. V klidu je pozorujeme a líbí se nám jaké předvádějí tanečky a dokonce se poštuchují mezi sebou. Když v tom ucítím nějaký pohyb zezadu, něco mi bere věci pod rukama. Otočíme se a vidíme jak z mlhy za námi přiskakují další a další Kea a snaží se ukrást a odtáhnout co vidí- pytlíky s jídlem, hůl, batoh prostě všechno.
Vyskočíme a snažíme se tu přesilu holí odehnat a pokud možno vše uchránit. Když v tom je zase ve výhodě čelní skupina, která opět využívá situace. Nakonec jsou všude kolem nás.
No "boj" to byl dlouhý, ale nakonec jsme přesilu odehnali, každý s dvěma holema a ani o nic nepřišli.

Jinak jejich útoky např. na těsnění oken u aut, lak, sedla jízdních kol jsme viděli ještě několikrát.
Foto mám jen z počátku akce, pak nějak nebyl čas fotit

: Zatím dělají jakože nic...

Pokud by se někdo chystal vydat pozorovat ptáky na NZ, doporučuji zejména divočejší jižní ostrov. :wink:

Samotného mě ptáci NZ uchvátili. Jako památku jsem si přivezl sice stručný, ale výstižný atlas endemických ptáků NZ.

Foto vlastní.

od **kotuc20** » 10 Aug 2015, 13:51

V motýľoch sa nevyznám ale títo krásavci sa ukazovali na chalupe.
Obrázok

od **Rolf** » 10 Aug 2015, 18:02

Sú to pekné fotky Babôčok pŕhľavových (Aglais urticae).

Je zaujímavé ich vidieť toľko po kope, pretože u nás je raritou uvidieť aspoň jedného a zrovna pred dvomi-tromi dňami jeden motýľ tohto druhu zaletel ku mne na dvore, ale, samozrejme, fotenie sa nekonalo, nakoľko foťák som poruke nemal. :roll:

od **kotuc20** » 12 Aug 2015, 08:14

Na chalupe sa na tej rastline vystrieda kopec druhov. A toto som odfotil preto že ich bolo veľa rovnakých. Obrázok

A tieto boli na lúke nad chatou. Je to tam relatívne čistá a tichá príroda tak možno aj preto sa im tu páči

od **Borsuk** » 16 Aug 2015, 20:58

Takýto fešák ma ráno chodil budiť pred chatu,namiesto kohúta.Kysuce-Staškov.

od **mephitis** » 10 Nov 2015, 01:14

Rád bych navázal na můj starší článek o ptácích Nového Zélandu - http://www.bushcraft-portal.sk/forum/viewtopic.php?f=36&t=479&start=225#p36235,
a představil další zdejší endemit:

Weka - Chřástal australský (Gallirallus australis)

Nelétavý, endemický druh Nového Zélandu podobný našemu Chřástalu polnímu - Chrapkáč poľný. Prý také nazývaný jako Maorská slepice, což je opravdu trefné, páč mu příroda nadělila podobný rozum a intelekt jako obyčejné domácí slepici - tedy nic moc

Ještě k tomu je to pták nejspíš hluchý a slepý (subjektivní osobní názor

). Dá se splést s kiwi, ale narozdíl od něj má weka ocasní pera, krátký zobák, a je zásadně aktivní ve dne.

: Weka - Chřástal australský

: Náš Chřástal polní - Chrapkáč poľný - pro porovnání
(internet)

Když jsme s kamarádem jednou odpočívali kdesi v pralese na jižním ostrově NZ u zdejší chatky DOC (volně otevřené chaty zdejší agentury životního prostředí), najednou podivným stylem přicválal Weka a napochodoval do otevřených dveří. A pak už jen stál a nakukoval a pořád dokola. Když jsme se pohnuli - nic, když jsme na něj dupli - nic, pořád jen stál a koukal. Pohnul se, až když jsme se ho dotkli - to už se v něm něco přecvaklo a najednou se vyplašeně otočil a dal na šílený útěk.

foto vlastní + foto č.2 internet

od **opossum** » 11 Nov 2015, 15:22

dnes už foto modlivky nie je žiadna vzácnosť. Túto som odfotil na záhrade pri úprave živého plotu...perfektne splýva s listami...a ďalšiu na múre domu. Modliviek pribudlo, motýľov ubudlo až do takej miery, že odhadujem na 0,1%. V 80. a 90.rokoch, keď som vyšiel nad Dubnicu, na lúkach som mohol na jednom ári stretnúť aj 100 jedincov - mlynáriky, žltáčiky, modráčiky, očkáne, babočky, v lese zas perlovce...Dnes ak vidím občas na celej lúke jedného motýľa, je zázrak :cry: