Snežnice

[heisssse]

Já bych se chtěla zeptat jestli je to pravda, že si sněžnice člověk musí kupovat i podle toho jestli jede na severní nebo jižní pól ?

[Willy]

KLASICKÉ DŘEVĚNÉ SNĚŽNICE

Konečně jsem se dostal k starším fotkám a tak mohu do tohoto vlákna něco přidat.

Už dlouho jsem měl touhu si sněžnice vyrobit vlastní. Dokonce jsme si s kamarády z „Trappers coralu“ pořídili speciální knihu od Gil Gilpatrika „BUILDING SNOWSHOES“. Ale zimy ubíhaly, já stále nemohl sehnat dostatečně velké nesukaté jasanové dřevo. Chuť na toulání se sněžnicemi však rostla a tak jsme se nakonec se ženou před pár lety rozhodli, že si zatím koupíme klasické dřevěné sněžnice od kamaráda Arniho - http://www.arni.cz/

Navštívil jsem jej v jeho dílně na úpatí Krkonoš. Část výroby jsem viděl na vlastní oči, ledacos jsme probrali a já jsem trochu ochladl v nadšení pro vlastní výrobu. Hlavním problémem je totiž sehnat ten správný jasan, aby po napaření a následném ohýbání dřevo nepraskalo. Měl vyzkoušeno už spoustu jasanů, ale jak spolehlivě zjistit, který kmen je na ohýbání dobrý, na to zatím nepřišel. Prý snad lepší jsou ani ne mladé, ani ne moc staré stromy, rostoucí někde v drsnějších podmínkách (hory - podhůří). Na rozdíl od klasických kanadských sněžnic, které jsou vyplétané nevydělanou kůží Arni používá pro výplet silonovou šňůru zhruba o tloušťce klasického paracordu. Ptal jsem se proč. Důvodem je jeho zkušenost, že v našich podmínkách je sníh velmi často mokrý a nevydělaná kůže by se nasákla a pak by se výplet vytahal. O suchém prašanu v délce trvání dvou až tří měsíců si u nás můžeme nechat jen zdát. Je pravda, že jsem si všiml na současných klasických amerických dřevěných sněžnicích, že nevydělaná kůže je natírána silnou vrstvou jakéhosi laku. Domů jsem si odvážel nejprve jedny sněžnice. Velmi brzy pak poštou následoval i druhý pár.
V obou případech se jednalo o tzv. „odžibvejský“ typ – to znamená, že rám sněžnice je ze dvou kusů a jejich přední spojení vytváří špičku směrem nahoru, podobnou jako na lyžích. Ta zdvižená špička je velmi praktická. Dobře totiž prořízne sníh, když zdviháte nohu se sněžnicí z hlubokého sněhu k dalšímu kroku.

VZHŮRU DO HOR

ZATÍM JEN V POHOTOVOSTNÍ POLOZE

Naše první výprava na sněžnicích se odehrála v Krkonoších. Jednalo se asi o čtyřhodinové putování v neposkvrněném sněhu jen tak lesem a pláněmi. Sněhu bylo alespoň 70cm, navíc se slušnou vrstvou čerstvého prašanu na povrchu. Samozřejmě jsme se bořili, tedy spíše já, přeci jen vážím o trochu více než moje žena. Pochvalovali jsme si, že jsme si na radu Arniho vzali každý dvě lyžařské hůlky. Pocit stability byl zejména při klesání lepší a i při stoupání hůlky výrazně pomáhaly. Postupné sbírání zkušeností a vyrovnávání s celkem překvapivě velkým fyzickým výdejem nebránilo příjemným pocitům, které zcela naplňovaly naše očekávání.

POZVOLNA ..., ALE UŽ DLOUHO STOUPÁME

Když jsme se, jako dva zálesáci v zelených bundách s kapucami obšitými kožešinou pokoušeli na sněžnicích opatrně přejít přes upravenou běžkařskou dráhu, neunikli jsme pozornosti jednoho už dosti starého běžkaře.
Ten zastavil kousek přede mnou a na můj pozdrav začal nadšeně vykřikovat: „Nazdááár …, no to je bomba …, nic mi neříkej…, ježíš - to je ROMANTIKA!!!“

ZTRACENÍ POUTNÍCI

Od té doby jsme se na sněžnicovou výpravu vydali už vícekrát. Také při několikerém týdenním pobytu v lovecké chatě ve Fatře jsme si sněžnic užili do sytosti. Učinili jsme tam zajímavou zkušenost. Naši slovenští kamarádi měli sněžnice moderní - plastové a každé různého tvaru a i velikosti. Na sněžnicích ve skupině se využívá pro pohodlnější a i rychlejší přesun klasická strategie. První prošlapává a ostatní jdou v zástupu za ním a postupně stopu pěchují. V prošlapávání se střídáme a právě rozdílnost tvaru a velikosti značně komplikuje chůzi ve stopě. Pokud šlape první s menšími sněžnicemi, tak ti následující s většími sněžnicemi jen velmi špatně využívají stopu – různě zakopávají o hrany prošláplé stopy, boří se do stran a podobně. Je pak skoro lepší, aby si šli každý svojí stopou a nebo, aby na špici zůstali jen ti s velkou sněžnicí. Při vycházce na tři hodiny o nic nejde, ale v případě několika denního přesunu i s batohy, bych při plánování dal docela důraz na výběr zhruba stejně velkých sněžnic.

KDESI VE FATŘE

Nakonec nás provázely sněžnice i při našem pobytu v Rakouských Alpách. Jeden celodenní parádní výšlap s výhledem na masiv Dachsteinu byl díky nádhernému počasí moc pěkný zážitek.

TÉMĚŘ NEKONEČNÁ ALPSKÁ NÁHORNÍ PLOŠINA

TADY BYLO SNĚHU NAFOUKÁNO DOCELA DOST

Dnes má Arniho sněžnice už i můj syn a ještě další dva kamarádi. To se ukázalo jako velmi výhodné, protože vzájemným půjčením jsme v případě potřeby schopni utvořit už docela slušný sněžnicový tým.

V PLNÉ KRÁSE 2000 METRŮ NAD MOŘEM

A o tom, že sněžnice jsou pro nás všechny nejen pomůckou dostat se do zimního lesa, ale také dostatečně romantickou záležitostí, svědčí i následující fotografie .

MŮJ KAMARÁD A ZÁLESÁK BUCK NA VÝPRAVĚ

Foto: Jačko, Modok, Warapa, Zdeňka

[Nataniel]

Ja som si potrebu snežníc uvedomil keď som sa mal dostať na táborisko cez veľké pole, kde každý pohyb bez snežnice znamenal hlboké preborenie do snehu, kde cesta za normálnych okolností trvá max 30 min. a bez snežníc to bolo hodinu a takto som sa musel otočiť 2 x kým som ponosil celú výstroj pre pohodlné táborenie. Tak som sa začal potom to zážitku obzeral po snežniciach a nakoniec som zistil, že v turistickom odiely máme nejaké snežnice, ktoré nikto nevyužíva a tak som sa dostal k takýmto snežniciam http://www.vseprooutdoor.cz/product/bam ... rway:2187/ . Musím povedať, že na podmienky v akých sa pohybujem a že sú podstate zadarmo sú dobré a sú aj tak trochu štýlové, myslím, že teda nepôsobia tak moderne .

No a tu je pár fotiek z akcíi, kde sa to štýlovými snežnicami, len tak chýry: http://galerie.orthank.net/Vitana/Sedmi ... Minuteman/

[Marcela]

Zasvěcení vědí, že Antík z T.O. On The Roads je vášnivý tradicionalista, takže nikoho ani už moc nepřekvapí, že před již devíti lety (20.3.2006) publikoval článek o tom, "jak si vyrobit indiánské sněžnice":

CO OD NICH OČEKÁVÁM?

To je otázka, na kterou si musíte odpovědět jako první. Za druhé pak udělat vše pro to, aby jste se výsledkem práce přiblížili co nejvíce svým představám. Tzn., aby sněžnice skutečně sloužily.

POTŘEBNÁ PLOCHA SNĚŽNIC

Potřebná plocha je velice obtížně definovatelná, jelikož se odvíjí od celé řady okolností. Pro dospělého člověka je to orientačně dvanáct decimetrů, patnáct se zavazadlem.

DO KOMPLIKOVANĚJŠÍHO TERÉNU

Do takového terénu (husté křovinaté lesy, strmé horské svahy apod.) jsou vhodné ne příliš dlouhé sněžnice. Tzn., vhodným tvarem je zhruba ovál, takzvaná "medvědí tlapa". Přichází ještě v úvahu varianta vzadu s krátkým špičatým zakončením "spolknutý ocas", případně "bobří ocas" s delší zadní špičatou částí - ocasem. Takové sněžnice by měly mít též v případě náročnějších úseků cesty možnost připevnit napevno patu, případně jí vymezit prostor pohybu. Medvědí tlapa, zvláště je-li menších rozměrů, se přivazuje běžně napevno na celou dobu chůze. Vyrábějí se zpravidla z jednoho kusu dřeva.



PRO KOMBINACI

Pro náročnější terén, čerstvý sníh či těžší zavazadlo je vhodné plochu předchozích typů zvětšit do šířky.



DO ROVIN A NA DELŠÍ CHŮZI

Zde jsou naopak vhodnější delší sněžnice zakončené vždy ocasem - pomáhá udržovat přímý směr chůze. V předu "ocasem" zakončená a vyzvedlá špička umožňuje svižnou chůzi, vyzvedlý oblouk naopak více vyhovuje nošení těžkých zavazadel.



HOUŽEVNATOST A VÁHA SNĚŽNIC

Toto hraje též svou roli pro jejich používání a odvíjí se od použitých materiálů.

Plně funkční, i když méně estetické sněžnice vyrobené provizorně v nouzových podmínkách nejsou ničím proti ničemu, a občas bylo nutné po tomto řešení sáhnout. Ovšem sněžnice běžně používané indiány bývaly naopak vyrobeny s udivující pečlivostí.

ORIENTAČNÍ ZATŘÍDĚNÍ SNĚŽNIC DLE JEDNOTLIVÝCH ETNICKÝCH CELKŮ



Jihozápad:



Subarktida:



Severovýchod:



Severozápadní pobřeží a Arktida:



VÝROBA RÁMU

MATERIÁL

Výběr druhu dřeva je na každém jednotlivci, každé má své specifické vlastnosti, a uvádím zde pouze u nás rostoucí a Indiány běžně používané. S klidným svědomím můžeme tedy šáhnout po jasanu, jilmu, bříze, javoru klenu.

Vyrábíme-li více rámů najednou, je možno použít štípané dřevo, tzn. rovný kmen většího průměru rozporcovaný klíny. Výhodou takto vzniklých rámů bývá poměrně dobrá kvalita dřeva, které lze u mladého dřeva dosáhnout tížeji, zejména co se bezsukosti a průběhu vláken týče.

ROZMĚRY

Odvíjí se od velikosti a typu sněžnic a od plánované zátěže při používání, od použitého materiálu a způsobu ohýbání. Prostřední sekce mívá na průřezu orientačně obdélníkový až čtvercový profil pohybující se zhruba v rozměrech 2 – 2,5 cm, "ocas" do 1,5 cm. V místech plánovaného nenáročného ohybu nebývá nutné ubírat materiál. Ubrání materiálu v místech nejnáročnějšího ohybu bývá však již nutností, přičemž se snažíme ohýbat ve směru největší pružnosti.



Vzniká-li potřeba napojit materiál (zejména u "bezocasých" rámů), provedeme spoj dostatečně dlouhým zešikmením obou napojovaných konců.



OHÝBÁNÍ

Máme-li na rámu "šikmé spoje", před ohýbáním je provizorně, ale pevně, svážeme.

Nejjednodušším a oblíbeným způsobem je ohýbání "za studena". Použijeme k tomu čerstvé dřevo v míze, tzn. neřezané v zimním období. Pro tento účel se nejvíce hodí mladé březové kmínky z hustého porostu nebo štípaná bříza. Materiál naohýbáme vložením provizorních příček nebo pomocí dřevěných kolíků zatlučených do země. Takto zafixovaný rám necháme před dalším použitím dokonale vyschnout.

Náročnějším postupem je ohýbání "za tepla". Použijeme buď syrové dřevo, nebo suché přes noc namočené. V ohni rozpálené kameny vložíme do podlouhlé vyhrabané jámy v zemi, zakryjeme dostatečnou vrstvou trávy, položíme materiál určený k napaření a opět zahrneme travou. Nyní je třeba pracovat rychle, jámu zaléváme vodou a současně zahrnujeme hlínou. Zhruba do hodiny je "suché" dřevo připraveno k ohýbání, syrové dříve. Po vyjmutí nemějte žádné zbytečné prostoje a mějte dopředu dobře promyšleny jednotlivé kroky. Povrchové vrstvy materiálu velice rychle chladnou a míra plastičnosti se každým okamžikem zmenšuje. Základem je mít kvalitně připravenou do země vykolíkovanou či jinou formu do které budete ohýbat.

PŘÍČKY

Dle vyráběných sněžnic použijeme k zpevnění rámu 1, 2, nebo 3 příčky. Zhotovíme je ze stejného materiálu jako rám, nebo z jiného pevného tvrdého dřeva. Do rámu pečlivě vyhloubíme otvory tak, aby do nich příčky bezvadně zapadly. Při špatném umístění může dojít k špatnému rozložení váhy a bude se předek nebo zadek sněžnice bořit do sněhu.



DÍRKY

Do rámu vyvrtáme jednak dírky, které budou sloužit k uchycení výpletu, a dírky potřebné k sesazení, tzn. na koncových částech sněžnic, tedy včetně případných "šikmých spojů".

IMPREGNACE

Rám i příčky nahříváme u ohně a potíráme rozehřátým včelím voskem. Po vychladnutí seškrábeme oblou hranou všechen přebytečný vosk.

SESAZENÍ

Do rámu vložíme příčky a svážeme k sobě koncové části rámu, tedy včetně případných "šikmých spojů". Vše se obejde bez lepení.



VYPLETENÍ SNĚŽNIC

Vyplétáme rozmočeným řemínkem syrové kůže. Řemínek získáme odřezáváním z kůže postupně kolem dokola. Na prostřední sekci je rozumné použít kvalitní pevnou kůži (jelenice). Na koncové části lze použít tenčí (srnčí). V průběhu vyplétání napojíme konec došlého řemínku s řemínkem novým proříznutím a vzájemným provléknutím napojovaných konců.



Provedení výpletu může mít nespočet podob. Níže uvedený typ byl velmi oblíbený. Důvodem je především možnost aplikace na jakýkoli tvar sněžnic a individuální volba hustoty výpletu.



Jedna z dalších možností provedení výpletu:



Hrubý výplet lze dobře zvládnout i bez pomůcek. U jemnějších ok se však kostěná či dřevěná jehlice stává nutností. Čím jemnější výplet, tím drobnější jehlice. K udržování pravidelnosti výpletu se hodí kostěný či dřevěný kolík či parůžek. K dalším potřebným úpravám a také k opravám starých poškozených výpletů, respektive k jejich rozplétání, použijeme čelist.



UPEVNĚNÍ K NOZE

Dvě z několika možných variant vidíte níže.



POHYB NA SNĚŽNICÍCH

Stabilita při chůzi může být v určitých situacích vylepšena dobrým pomocníkem, a to dřevěnými hůlkami. Mají-li sněžnice vyrobené z přírodních materiálů dlouho sloužit, nelze po nich vyžadovat extrémní odolnost. Zejména je třeba je používat jen při dostatečné vrstvě sněhové pokrývky a opatrně překonávat překážky.



PO NÁVRATU Z TERÉNU

Sněžnice necháme vyschnout, ne však v přílišné blízkosti tepelného zdroje. Poté je při dlouhodobějším nepoužívání přechováváme na suchém vzdušném místě.

[Pája]

Nejsou to sice sněžnice, ale..

Potřebovala bych si na chození po městě koupit nesmeky, tak by mě zajímalo, jestli s tím tady má někdo nějaké zkušenosti. Nemůžu se úplně rozhodnout, jestli s hroty po celém chodidle (někdo mi říkal, že to pak na holé dlažbě klouže) nebo jen s hroty na přední části.

Zatím se rozhoduju mezi dvěma:

https://www.4camping.cz/p/nesmeky-na-spicky-acron/

https://www.4camping.cz/p/nesmeky-na-boty-yate/

Díky za každý názor!

[72janik]

Po kachlickach by som v tom nechodil. Za prvé šmýka sa a za druhé tie akože oceľové kolíky znicis.. je to fakt len na zladovatele plochy.. ináč životnosť veľmi krátka.. aj keď si asi chcela vedieť niečo iné, ale nedalo mi..

[atti.hombre]

Pred vianocami mali v Lidli nesmeky s vymeniteľnými hrotmi. Na holú dlažbu to nie je ,ale ked ich necháš len na špičke tak to pomôže...

[dodo]

Pája,do mesta si kup GET-A-GRIP ULTRA,a môžeš chodiť aj po dlažbe-majú vymeniteľné karbidové hroty.Ja ich používam už ôsmu sezónu,a až teraz začína starnúť ten gumový materiál.Pôvodne som kúpil 2 páry+1 balenie náhradných hrotov(ešte polovičku hrotov mám ).Ako doplnok doporučujem plochú 2-3 cm širokú gumu so zapínaním na suchý zips,ktorou sa nesmeky cez nárt zaistia proti strateniu(už som zopár nesmekov rôznych typov našiel na turistike ).Ale pozor robia ryhy do dlaždičiek a skla!

[Pája]

Díky za rady! Chci si to hlavně vyzkoušet, protože netuším, jak se mi v tom bude chodit, a hlavně, jestli se hodí na moje boty... takže jsem koupila nakonec ty Acron s tím, že pokud je budu využívat regulérně, pořídím si na příští sezonu ty get-a-grip...