Bushcraft-Portal.sk

Sikovnica

KRABIČKA NA MÝDLO.

Letní stylové táboření se blíží - už mne rozčilovala plastová krabička na mýdlo a tak jsem si vyrobil jiný vhodnější obal.
Podobné krabičky byly v minulých stoletích celkem běžně používány, často pro ochranu křehčích předmětů.
Mnou použitý tvar byl inspirován krabičkou na pomůcky pro holení - tedy mýdlo a štětku. Našel jsem ji v knize věnované vybavení, které s sebou měli američtí cestovatelé Lewis a Clark, kteří v letech 1804-1806 vedli první bělošskou výpravu napříč indiánskými územími dnešního USA, tedy ze St. Louis na řece Mississippi až na pobřeží Pacifiku do ústí řeky Columbia. K vyprávění o téhle výpravě se ještě někdy vrátím, považuji ji totiž za jednu z těch opravdu nejzajímavějších objevných výprav vůbec.

K výrobě krabičky mi posloužil špalíček lípy a ještě tenké lipové prkénko a pak nějaká ta dláta a nože.





Jinak mýdlo v přírodě používám opravdu jen velmi zřídka - většina špíny získané v přírodě jde umýt jen vodou, případně pískem.
Pokud je přeci jen potřeba odstranit něco špinavějšího, pak zásadně dávám přednost přípravku ohleduplnému vůči přírodě, tedy obyčejnému jádrovému mýdlu na praní (vyrobeno z přírodních surovin, neparfemováno, nepřibarvováno!). V Čechách se mu už dlouhá léta běžně říká "prací mýdlo s jelenem" - to podle vymáčklého reliéfu na ploše mýdla, které se prý takhle zdobené prodávalo už za první republiky .

Tak sem se lehce nudil a přemýšlel sem co vyřežu, tak mě napadl prsten, 1. byl z hrušky a tento jako 2.je z nádoru břízy:) Jinak jediný co říkám je blbý je to že prsten vyřežu normálně a pak řežu rohlík a fiknu se

to vies ked rezes daco nove alebo daco kde sa treba sustredit tak si davas pozor ale kto z nas sa tu sustredi pri rezani rohlika
inak prsten pekny ties som to kedysi skusal ale po par dnoch praskol :/ tvoj vydrzi dlchsie je pekny masivny ja som skusal len obrucku a stena mala hrubku okolo 2mm

je masivní dobře tak uvidíme jak to zvládne to jsem dělal ještě pře ním prsten z hrušky.. ale stejně nejvíce se prsten
líbil příznivcům pána prstenů

Prikladám pár mojich výrobkov z brezy. Dve naberačky z krivého brezového kmienka, ktoré by inak skončilo ako palivo. Jedna je plytšia, jedna hlbšia.
















A ešte jedna široká servírovacia lyžica, tiež z brezového dreva. Výrobky nie sú úplne dokončené, po vysušení príde na rad finiš.








Vďaka za pozretie!

Tak niečo odo mňa miska nieje môj výtvor tú som dostal Peťko ďakujem a lyžičky jedna je z liesky ktorá vyrástla v Pacove dĺžkou prispôsobená na varenie v kotlíku a druhá slivka

Maco hezkýý...

DŘEVĚNÉ POUZDRO NA CASTOREUM

Před nějakou dobou jsem si jen tak pro radost vyrobil tenhle dřevěný obal.


Upřímně řečeno, na nic to nepotřebuji, jen se mi to zalíbilo a chtěl jsem si výrobu vyzkoušet.
Zajímám se už dlouhý čas o život amerických „mountain manů“ - horalů a tak jsem se kromě výroby oblečení nechal inspirovat i jednou jejich nezbytnou pomůckou, kterou měl ve své výbavě každý z nich. Horalé se jim říkalo pro to, že dokázali dlouhodobě žít uprostřed tvrdých podmínek hor jen s nejnutnějším vybavením.Tito muži byli trappeři, tedy lovci, kteří se živí lovem zvěře do pastí „trap“ = past a lovili zhruba v letech 1820 – 1840 na pláních a v západních horách dnešního USA. Hlavním lovným zvířetem byl bobr. Jejich kožešina byla v té době velmi ceněna, neboť se z ní vyráběla jemná plst. Ta byla výchozím materiálem pro výrobu velmi oblíbených klobouků - tzv. cylindrů. Éra „mountain manů“ naštěstí pro bobry skončila včas, tedy přesně ve chvíli, kdy se v Evropě začali vyrábět cylindry z dováženého hedvábí.
Horal žil mnohdy i dlouhé roky uprostřed divočiny velmi podobným životem, jako místní indiánské kmeny. Ne nadarmo se jim někdy říkalo „bílí indiáni“ – odpovídalo tomu i jejich odívání a stravování. Mnozí z nich měli za manželky zdejší indiánky. Jakousi představu o jejich životě si lze udělat z filmu „Jeremiah Johnson“ v němž hlavní postavu horala ztvárnil Robert Redford. Film lze nalézt v mnoha kopiích na Uložto.cz a patrně i na Youtube.


Ale k věci. K nalákání bobra do pasti sloužila jednoduchá věc. Bobr je totiž velmi zvědavé zvíře, které má značně vyvinutý čich. Toho se využívalo k následujícímu postupu. V přiměřeně mělké části bobří říčky, spíše někde u břehu se zatloukl do dna pevný dlouhý kůl. Přes jeho vyčnívající část se navléklo koncové oko od řetězu, který byl součástí každé pasti. Past s nataženým pérem se položila opatrně na dno blízko břehu. Nad ní se do jílového břehu zapíchla větvička, jejíž jeden konec se před tím namočil do bobřího pižma. Toto tzv. "castoreum" má bobr v speciálních žlázách a s nímž značkuje svoje teritorium. Vonící část větvičky se umístila tak, aby byla nad hladinou přesně nad umístěnou pastí. Zvídavý bobr lákán vůní pižma připlul k větvičce, ta však byla tak vysoko nad hladinou, že bobr musel začít jakoby šlapat vodu, aby mohl čumákem dosáhnout až k lákavé vůni. V té chvíli část těla klesla níže pod hladinu a bobr nohou zavadil o nastraženou past. Ta sklapla a chycený bobr s železnou těžkou pastí nějaký čas zápolil, až se nakonec unavil a utopil.


Castoreum trappeři získávali z ulovených bobrů a ještě jej různými přísadami podle tajných receptů vylepšovali. Vlastní pižmo bylo potřeba nějak skladovat a k tomu sloužila dřevěná nádobka, většinou vydlabaná či vyvrtaná do vhodné větve a opatřená těsným špuntem.


Pokud se horalovi poštěstilo a získal v obchodní stanici nějakou vhodnou skleněnou lahvičku, rychle si na ni vytvořil dřevěný obal, aby se při častém používání nerozbila. No a tuhle verzi jsem si zkusil vyrobit.


Materiál pouzdra je silnější kmínek bezu vydlabaný a vyřezávaný nožem.
Uzávěr je z lipového dřeva, stejně tak i dno, to je připevněno mosaznými hřebíčky.
Povrchová úprava lněný olej.
Lahvička je udělaná ručně od skláře a z tak zvaného „lesního skla“.

krásne veci robíte, chlapci

Pár mojich rezbárskych počinov z poslednej doby.

Ešte niekedy začiatkom marca som si vystrúhal túto „naberačku“ zo slivkového dreva, ale fakticky donedávna sa pomaly sušila, aby nepopraskala, nakoľko bola vystrúhaná z pomerne "mokrého" dreva. Budem ju nosiť v batohu do lesa, napiť sa vody zo studničky, nazbierať nejaké lesné plody a tak... Preto je opracovaná trochu hrubšie, keďže je určená na používanie a nie ako dekoratívny predmet.



Viacmenej do „zbierky“ si tiež niekedy vystrúham nejakú rúčku na opinel, nakoľko som človek, ktorému sa na dreve páčia rôzne farebné mutácie, prevedenia a vzory, tak zvyknem tú istú vec vystrúhať z viacerých druhov dreva a farebných odtieňov. Na fotke zľava doprava: orech, drieň, orech a divá čerešňa.



Zároveň som vystrúhal z drieňa aj túto jednoduchú lyžicu...



No a v úplne poslednom čase sa mi nejako zapáčilo stružlikanie jednoduchých listov rôznych drevín. Začalo to tak, že najprv som mal chuť, len tak relaxačne, si vystrúhať z drieňového dreva list tejto dreviny. Neskôr som vystrúhal aj dubový a potom to začalo ísť „dolu vodou“... Mal som nejaké malé kúsky rôzneho „ovocného“ dreva, pekne sfarbeného, tak som začal vyrezávať, až som tých listov doposiaľ vystrúhal skoro tridsať... Sú zo slivkového, orechového, drieňového a čerešňového dreva (divá čerešňa). Nie je to vôbec ťažké (samozrejme, relatívne), ak človek príde na tie „ťahy“. Je to vskutku príjemná činnosť, ohľadne jemnejšieho vyrezávania z pekne sfarbeného dreva.

Neviem, či sa trochu podobajú, ale snažil som sa vystrúhať listy nasledujúcich drevín: Vŕba (biela, košikárska), Javor (tatársky, horský, poľný), buk, hrab, Jabloň planá, Hruška planá, breza, dub, lipa, Hloh (obyčajný, jednosemenný), jelša, Ruža šípová, orech, zlatý dážď, Topoľ (osikový, čierny), dva listy drieňa, Jarabina brekyňová, brečtan, brest, višňa, čerešňa a posledný, sa priznám, že neviem... Našiel som ho niekde na nete a neskôr som sa už k nemu nedopátral...



Trochu som sa inšpiroval prsteňom od Justinssona a, samozrejme, ja ako „Tolkienista“ som si musel vystrúhať niečo podobné, tak som „potajme s temným pánom ukul“ hneď tri „prstene moci“... Jeden zo slivky, druhý z orecha a tretí (najmocnejší) z drieňa...



Všetky predmety som následne natrel sezamovým olejom.

to je všetko lakované lesklým lakom?

Predmety sú napustené olejom, na konci príspevku sa o tom zmieňujem... A lesknú sa preto, lebo som ich fotil hneď po aplikácii oleja, aby lepšie vynikli farby dreva, bezprostredne po naolejovaní...

aha, tú poslednú vetu som si nevšimol. Chvalabohu že s olejom, pretože na fotkách to vyzerá ako s lakom, čo by bolo hrozné

Rolfe pěkná práce.. ty prsteny a ty listy se ti povedly a nemluvě o těch ručkách na opinely