Tentokrát mám za sebou opravdovou lahůdku, co se polárních expedic týče, a jsem opravdu ráda, že se s vámi o ni můžu podělit. Skoro každému je povědomé jméno Ernesta H. Shackletona, polárníka a dobrodruha, který pod vlajkou Anglie podnikl několik výprav ke břehům Antarktidy ve zlatém polárnickém věku první třetiny 20. století.
Na rozdíl od různých jiných objevitelů a badatelů jej k Antarktidě netáhla ani tak touha objevovat nebo být slavný, ale spíš ctižádostivá touha zbohatnout a zajistit rodinu z tantiém za knihy a přednášková turné. Na druhou stranu, byl to rozený vůdce, který měl obdivuhodnou schopnost držet své mužstvo pohromadě - a to i v nejhorších okamžicích.
Knížka
Alfreda Lansinga Neuvěřitelná plavba pojednává o jeho třetí plavbě do Antarktidy na lodi Endurance v rámci Imperiálni transantarktické expedice mezi lety 1914-1917. Byla jeho třetí výprava, první se účastnil jako důstojník Scottovy expedice Discovery (1901-1903), druhou, Nimrod (1907-1909) již sám vedl.
Transantarktické expedice měla za cíl dovézt Shackletona ke břehům Antarktis, kde by s částí posádky vysedl a pomocí psích spřežení se pokusil přejít celý kontinent od Weddelova do Rossova moře, kde je měla čekat druhá podpůrná loď, vyrážející z Austrálie. Výprava byla opatřena množstvím zásob na dlouhé měsíce (fakticky na několik let), kanadskými psy a vším dostupným technickým vybavením. Jediný háček byl v tom, že sama Endurance nebyla ledoborec, ale vlastně několikastěžňová těžká rybářská loď pro podmínky v severských mořích.
Bohužel, na tento háček Endurance také dojela. Před začátkem antarktické zimy, 19.1. 1915 zamrzla ve Weddelově moři, a i přes snahu posádky se stala součástí solidního ledu, nucena driftovat spolu sním proudy okolo kontinentu.
Nezbylo, než přezimovat.
Drama ale nastalo až později, když při jarním tání v říjnu praskající kry loď promáčkly a prakticky z ní udělaly během pár minut naprostý vrak, který bylo nutno opustit. Evakuovali z něj vše, včetně velké části zásob a tří záchranných člunů a saní. Na tomto místě pak začal boj o život, který asi nemá v historii objevitelských výprav obdoby. Dvacet osm mužů se ocitlo uprostřed ničeho v moři ker bez naděje na záchranu nebo vystoupení na kontinent.
Kdo nechce vědět celý příběh, ať nečte dál...
Dlouhé měsíce se přesunovali po ledu mezi několika tábořišti a čekali na vhodný okamžik, kdy se kry rozpukají natolik, aby mohli spustit čluny a pokusili se o nemožné - přeplout několik set námořních mil na nejbližší ostrůvky ve volném oceánu. Živili se pouze tenčícími se zásobami a masem tuleňů a tučňáků. Žili v pár plátěných stanech a jedněch rozedraných šatech, ve věčném mokru a zimě. Spací pytle ze sobí kožešiny se postupně rozpadaly, hnily a pouštěly chlupy. Jediné teplo získávali z čadících kamínek, spalujících smrdutý tulení tuk. Zarostli a špína jim začernila obličeje. Pili pouze pár šálků vody nebo hrnek mléka z prášku denně, protože palivem bylo nutno šetřit. Postupně zastřelili a snědli psy. Hašteřili se, hráli karty a do úmoru debatovali nad záchranou a všemi jídly světa, ale zůstali jedna posádka, protože obratný Shackleton je vždycky dokázal zpracovat tak, aby nevznikly rozbroje.
Nakonec se podařilo nalodit do člunů a doplout na Sloní ostrovy, kde se s vypětím všech sil vylodili na kamenité pláži, věčně bičované bouřemi. Tam se rozdělili. Shackleton si vybral šest mužů k pokusu doplout na ostrov Jižné Georgii k velrybářské základně, vzdálené 720 námořních mil. Zbytek posádky byl odsouzen živořit v ještě ubožejších podmínkách. Měli pevnou zemi, ale neměli kam jít, všude byly skály. Z člunů si postavili chatrč, ve které žili v blátě a ptačích výkalech, které se rozpouštěly teplem z kamínek.
Tu je vidět řez "chatkou" z obrácených lodních člunůNemožná plavba k Jižní Georgii bylo něco, co by nikdo nepředpokládal, že by se mohlo povést. Běsnící moře, šílená vzdálenost. Na smrt promrzlí muži, kteří hladem už skoro neviděli, přistáli na opačné straně ostrova. Stanice byla přes neschůdné hory.
Jižní Georgii přešly snad dvě výpravy. Promrzlý Shackleton, Worsley a Crean (ostatní nechali u člunu) bez absolutně žádného vybavení, a pak britská expedice v 50. letech. V jejich přežití nikdo už nedoufal a velrybáři byli šokovaní, když je viděli.
Trvalo další čtyři měsíce, než koncem srpna 1916 Shackleton napočtvrté prorazil přes zuřící zmrzlé moře a vyzvedl své muže ze Sloního ostrova.
Neskutečné se stalo skutečným, všichni (!!!) byli zachráněni.
Obrázek byl pořízen už u vraku EnduranceMimochodem, pomocná loď Aurora měla stejný problém, jako Endurance. V Rossově moři zamrzla, driftovala s ledem kolem zálivu a pak, po obrovském úsilí k vyproštění se jí podařilo pochroumané vrátit na Nový Zéland. Transantarktickou expedici ve stejné trase se podařilo o desítky let později realizovat Reinholdovi Messnerovi a Arvedu Fuchsovi na lyžích, viz výše na vlákne v příspěvku o knize Antarktida: nebe i peklo.
LANSING, Alfred.
Neuvěřitelná plavba. 1. vyd. Praha: Orbis, 1972. 287 s.
Napísal: 05 Feb 2016, 19:28
.
