Bushcraft-Portal.sk

Nějak mi ty ošatky nedávají spát, a protože momentálně se moc nedostanu z domu, využila jsem zbytek nasbíraných stébel, a zkusila další. Tentokrát ovšem jinou technikou, sešíváním bez obtáčení, jako předvádí Honza na videu výše. A taky jsem místo bílé juty koupila klubko klasického konopného motouzu.

Oproti předchozí technice, kdy se dvakrát pramen omotá a pak dvakrát prošije s předcházejícím se tady jednotlivé prameny oplétáním neoddělují, a počet řad tedy lze vydedukovat jenom podle počtu stehů nad sebou. Celkově je ošatka mnohem pevnější; co se ušetří na metrech motouzu se zase nabere na spotřebě materiálu. Výsledek je tedy masivnější. Ale zase nemá díry.

Ještě furt mám nějaké to "seno," tak možná zkusím ještě jednu. A nakonec poznatek: v kuchyni se z toho hrozně nadělá

Mimochodem, zkoušeli jste stáčené ošatky někdo? Třeba i z jiného materiálu?

Výroba klasického penobscotu z březové kůry:

MANDANSKÉ KOŠÍKY
Už nějakou dobu Genia básnil o výrobě košíků kmene Mandanů.


Nejprve jsem nevěděl o co přesně jde, ale pak jsem si na jeho doporučení vyhledal notoricky známý Bodmerův obraz interiéru Mandanského domu. A skutečně - na levém sloupu opravdu visí košík.


Máme letos za sebou už hodně víkendů, kdy jsme na srubu pořád jen něco budovali a tak jsme se rozhodli jeden víkend věnovat jen rukodělné zábavě. Výrobu těchto košíků v poslední době zkoušelo pár šikovných euroindiánů, mezi jinými i Geniův kamarád Cíla s manželkou. A tak jsme během sobotního deštivého dopoledne společně s nimi dorazili na náš srub SUIVAKKO.


Cíla měl naštěstí doma dvě svázané kostry a navíc slušnou zásobu vrbového lýka už nastříhaného na úzké proužky. A tak jsme mohli Cíla se ženou a já s manželkou vyplétat po jednom košíku.


Genia měl už svojí vrbovou konstrukci vyrobenou před nějakou dobou.


Nejprve bylo nutné postupně po celém obvodu kostry košíku natáhnout a upevnit hustou vodorovnou osnovu z namočeného světlého lýka.


Mezitím se v hrnci obarvila zbylá část lýka na tmavě hnědý odstín. Po té jsme si z archivu fotografií Mandanských košíků každý vybrali nějaký ozdobný vzor, jakým jsme chtěli vyplést stěny košíku.


Genia pracoval na košíku sám.


Do vodorovné světlé osnovy se začaly postupně kolmo vplétat hnědé proužky lýka. Práce to byla náročná na pečlivost, neboť vzor vznikal postupným a ne stále stejně pravidelným provlékáním.


Vyplétání postupovala pomalu a tak bylo i spousta času na povídání.
Pohodový víkend utekl jako voda a v neděli po obědě už bylo čím se pochlubit.


Genia i Cíla s manželkou stihli doplést okraje svých košíků ještě při naší společné cestě domů vlakem.

FOTO: Cíla, Genia, Zdeňka

MANDANSKÉ KOŠÍKY - pokračování
Okraj našeho košíku dopletla žena až následující víkend a tak máme na srubu další stylový indiánský kus nábytku .


A ještě pár fotek z výroby:











Už jsme s Geniou uvažovali nad uspořádáním takového košíkářského workshopu. Jenže bude problém zajistit dostatek vhodného lýka. No uvidíme, jaký bude zájem a případně zjara společně se zájemci vyrazíme někam, kde je dostatek vrbiček.

FOTO: Zdeňka

Parádna práca...

Nádhera! Ja sa na jar tiež chystám dačo skúsiť - už mám vyhliadnutú vŕbu za domom...

Krása. Fakt zasloužený košík!

Willyho reportáž z výroby indiánského košíku ve mě vzbudila chuť se zase podívat na nějaký dobrý dokument o košíkářství. Začala jsem od pěkného filmečku o pěstování košíkářské a zpracování košíkářské vrby v jedné francouzské řemeslné komunitě a pak se nechala vést návrhy Youtube...

Basketry in Villaines les rochers - France - The culture, the Know-how of basket makers


Odtud mě to pak zavedlo k úplně jinému tématu, košíkům a nádobám ze štípaného bambusu. Videa jsou japonsky, částečně anglicky, ale techniky jsou zobrazovány natolik doslovně, že to pochopí každý. Principy zpracování jsou pak podle mě docela dobře přenositelné na obdobné košíky z domácích materiálů. Co mě nejvíc fascinovalo, tak ta opravdová oddanost řemeslu a hluboké porozumění materiálu, kterou oba protagonisté předváděli; obzvlášť starý pán. Jestli je na japonské kultuře co obdivovat, tak právě toto.

A basketmaker in rural Japan


Ancient Technology of Making Beppu Bamboo Crafts - Incredible Bamboo Woodworking Skills


A nakonec absolutní lahůdka o japonské posedlosti dokonalostí a estetičnem - dokument o umění balit potraviny do rýžové slámy, dýhových krabiček a bambusu. Některé techniky a principy jsou opět přenositelné do našich podmínek.

Tsutsumu - The Art of Japanese Packaging


Užívejte!

Parádne koše robí bača Florián Šavrtka z Liptovských Revúc. Tzv. "lupkovie" z lúpanej liesky, krásna robota. https://www.youtube.com/watch?v=TLtjImHDUIY

MANDANSKÉ KOŠE PODRUHÉ
Genia a naši kamarádi Cíla s manželkou přišli s nápadem zopakovat loňský workshop.


Počasí nebylo úplně ideální, ale s tím jsme si s pomocí plachty poradili a tak bylo u adirondack leanto příjemně.


Vrbové lýko měl už každý z domova nachystané.


Kostru košíku ještě někdo dodělával.


A pak už se to rozjelo.


Nové dřevěné lavice u přístřešku se osvědčily.


Nedělní odpoledne bylo ve znamení dokončování.


Hotovo.




A jede se domů.



FOTO: Cíla, Kamila, Zdeňka

PODLOŽKA POD HORKÉ NÁDOBÍ
Přes zimu jsme se více věnovali různým drobnějším pracem uvnitř srubu a tak došlo na výrobu téhle podložky. Pokud jsme si totiž chtěli na náš dubový stůl dávat nějaké horké nádoby, používali jsme jako podložku různé odřezky prken. Vím, že moje žena je šikovná a tak jsem ji poprosil, zda by se po dlouhé době nevrátila k jedné ze svých dovedností a vyrobila nějakou hezkou stylovou podložku.


Za materiál zvolila už několikrát osvědčené lýko z rafie. Je to materiál, který se používá nejen jako dekorace, ale třeba i v sadařství. Raffii jsme objednali přes internet a pak už jen zbývalo zahájit splétání téměř nekonečného copánku.


Nejde to moc rychle, protože je neustále potřeba do každého ze třech pramenů postupně přidávat vlákna. Chce to jen trochu šikovnější ruce, pak už jen pečlivost, vytrvalost a hlavně dostatek trpělivosti. Co se týče té poslední vlastnosti, má moje žena za dlouhá léta soužití se mnou celkem slušně natrénováno.


Je potřeba, aby šířka copánku byla pořád stejná a také vše rovnoměrně utažené.


Ze spleteného copánku budou občas vykukovat jednotlivé kousky lýka, ty je pak nutno nůžkami ostříhat.


Po získání prvních metrů copánku vezmete pevnější sedlářskou nit a začnete pásek od středu sešívat do spirály tak, aby šití pokud možno nebylo vidět. Na protahování silnější jehly s dratví je dobré použít nějaké kleště. Při sešívání je potřeba neustále vše pořádně utahovat a hlídat si budoucí rovinu podložky.


Výše popsaný postup budete opakovat tak dlouho, až dosáhnete požadovaného průměru podložky.


Hotový výrobek je dobrém mírně navlhčit, položit na rovnou plochu, na ní položit nějaké dostatečně široké prkénko a vše zatížit. Podložka je pak po vyschnutí krásně rovná a pak už nezbývá nic jiného, než ji začít používat.


K výrobě takové podložky lze samozřejmě použít i jiné vlákno, třeba kukuřičné šustí nebo nějaké jemnější stromové lýko.


FOTO: Zdeňka